|
AKTULITY (poslední 10. 4.) / BANNER / CENÍK AKREDITACÍ / INICIAČNÍ PLAKÁT / KATALOG (PDF) FOTKY Z AKCE / ONLINE PŘEDPRODEJ / PROGRAM / PROGRAMOVÝ PLAKÁT / TISKOVÁ ZPRÁVA PRIOPČENJE ZA TISAK / UBYTOVÁNÍ / UDÁLOST FB / TRIČKO / ZNĚLKY / ZÁVĚREČNÁ TISKOVÁ ZPRÁVA
Všechny filmy měly české titulky přímo v obraze a byly promítány z DCP.
Bodové hodnocení diváků (1-10 bodů):
1. Osvobození Skopje (9,2)
5. Teleport Zovko (8,67) 7. Vše nejlepší (8,22)
8. Sekáč (8,11)
10. Sonja a býk (7,91) 13. Comic Sans (7,44)
14.
Sucho (7,33)
18. Krátký výlet (6,87) Pěkné průměrné hodnocení: 7,9 _______________________________________________
21. ročníku Vsetínského filmového maratonu
Chorvatské filmy přitáhly nové diváky
Ve dnech 12.-14. dubna 2019 proběhl ve vsetínském kině Vatra 21. ročník Vsetínského filmového maratonu. Organizátoři z Filmového klubu Vsetín zavedli diváky tentokrát do Chorvatska. Připravili kolekci patnácti chorvatských filmů natočených v posledních osmi letech, což je období, ve kterém zaznamenala chorvatská kinematografie nebývalý vzestup. To dokazuje počet filmů, které ročně vyprodukuje, velká žánrová pestrost i velké množství ocenění z prestižních světových filmových festivalů, které chorvatské filmy získaly. Letošní festival zaznamenal rekordní diváckou návštěvnost. Patnáct filmových projekcí vidělo celkem 676 diváků. To je průměrně 45 diváků na představení, což je velmi dobré číslo, uvážíme-li, že festival probíhal nonstop od ranních hodin až do jedné hodiny v noci a diváci do kina přicházeli i ve zcela nezvyklé časy. Zahájení festivalu se zúčastnila velvyslankyně Chorvatska její excelece Ljiljana Pancirov a představitelé města Vsetína – starosta Jiří Růžička a místostarostové Simona Hlaváčová, Tomáš Pifka a Pavel Bartoň. Diváci ocenili pestrý program, který představil filmy všech možných žánrů od romantických komedií, přes dramata, thrillery, horory až po sci-fi parodii. Nadchla je také letošní festivalová novinka. Organizátoři zajistili ke většině filmů z programu krátká videa s úvody jednotlivých režisérů. Zájem vzbudila rovněž výstava dokumentující činnost Chorvatské kinotéky. Krátké zhodnocení současné chorvatské kinematografie natočil pro Vsetínský filmový maraton známý chorvatský filmový kritik Hrvoje Pukšec. Již v minulých letech se stalo pravidlem, že většina filmů z programu byla ve Vsetíně promítána v české premiéře. Nejinak tomu bylo i letos. To, že je festival sestaven téměř výhradně z filmů, které nejsou v běžné distribuci, s sebou nese nelehký úkol všechny filmy přeložit, otitulkovat a připravit je po technické stránce k projekci. Vsetínský filmový maraton je tím unikátní a může být příkladem i pro mnohem větší festivaly připravené s nesrovnatelně větším rozpočtem. Ve Vsetíně tak můžete vidět všechny filmy z formátu DCP s českými titulky umístěnými přímo v obraze. Na překladech filmů se letos vedle tradičního týmu překladatelů podíleli také studenti Katedry jihoslovanských a balkanistických studií FF UK v Praze.
__________________________________________________________________________
_____________________________________________________________________________________________ Mluvící hlava 6 - tipy na 3 komedie
Željkova pozvánka
Mluvící hlava 1 - obecná pozvánka
Mluvící hlava 2 - trochu podrobněji o programu
Mluvící hlava 3 - Željko 2
Mluvící hlava 4 - naše tipy 1 - v sobotu i v neděli se vyplatí přijít ráno
Mluvící hlava 5 - naše tipy 2 - horory
________________________________________________________________________________________________
________________________________________________________________________________________________
Tisková zpráva ze dne 21.3. 2019 (KE STAŽENÍ V PDF) Tisková zpráva ze dne 13. 2. 2019 (KE STAŽENÍ JE ZDE) (PRIOPČENJE ZA TISAK - HRVATSKA VERZIJA)
VSETÍNSKÝ FILMOVÝ MARATON 2019 Nový chorvatský film | Ivo Gregurević Pátek až neděle 12. – 14. 4. 2019 v kině Vatra Vsetín
Největší přehlídka současného chorvatského filmu v České republice proběhne ve Vsetíně
Letošní ročník festivalu Vsetínský filmový maraton zavede diváky již po jedenácté na Balkán. Hlavní téma festivalu je nazváno prostě – Nový chorvatský film. Chorvatsku jsme se věnovali už v roce 2013, kdy jsme mapovali tamní kinematografii z let 2000 až 2011. Tentokrát bude k vidění celkem 15 celovečerních filmů z let 2011 až 2018.
O výběru filmů do programu festivalu prozrazuje více dramaturg Jiří Fiala: „Letošní program reflektuje to, co se v chorvatské kinematografii událo za posledních 8 let. Dal jsem si za cíl sestavit co nejpestřejší kolekci, ze které by mělo být patrné, že chorvatští filmaři natáčí filmy všech možných žánrů a věnují se nejrůznějším tématům.“
V pátek tak diváci uvidí drama Na druhé straně o manželce válečného zločince, romantickou komedii Sonja a býk, která dokazuje, že se protiklady přitahují, roadmovie Comic Sans poukazující na to, jak je těžké skloubit kariéru s osobním životem a famózní nízkorozpočtový horor Vymítání natočený podle skutečných událostí.
V sobotu ráno nás čeká cenami ověnčené drama Taková jsou pravidla. Tento snímek byl mimo jiné v roce 2014 nominován na Zlatého lva v Benátkách. Následovat bude Krátký výlet – filmové podobenství o hledání. Krátce po poledni jsme do programu zařadili film pro děti. Vybrali jsme animovaný film Lichožrouti, který vznikl v česko-slovensko-chorvatské koprodukci. Odpolední film Život je trumpeta se točí zejména kolem jedné svatby a patří mezi nejúspěšnější chorvatské filmy posledních let. Následující film Sekáč jsme, do programu zařadili jako poctu herci Ivovi Gregurevićovi, který v lednu letošního roku náhle zemřel. Totéž platí i o půlnočním hororu Táta Dalibora Mataniće, který bude doplněn třemi krátkými filmy tohoto režiséra. Večerní zlatý hřeb sobotního programu obstarají dvě brilantní dramata, Lidožrout vegetarián a Agape, jednoho z nevýznamnějších chorvatských režisérů současnosti Branka Schmidta.
Kdo si přivstane i v neděli ráno, bude odměněn filmovou lahůdkou. Festivalový program totiž bude pokračovat snímkem Osvobození Skopje. Tato makedonsko-chorvatská koprodukce je důkazem toho, že když filmaři z ex-jugoslávských republik spojí své síly, zvládnou natočit i výpravný film z období druhé světové války. Mezi nejoriginálnější chorvatské režiséry patří nesporně Lukas Nola. V programu bude zastoupen temným dramatem Mlč. Abychom náš festival zakončili pozitivně, přidali jsme k Nolově snímku krátkou sci-fi parodii Teleport Zovko a úplný závěr obstará další romantická komedie Vše nejlepší.
Milan Kostelník, předseda Filmového klubu Vsetín, hlavního pořadatele festivalu, přidává ještě další důvod, proč navštívit Vsetínský filmový maraton: „ Za osm let, které pokrývá letošní Vsetínský filmový maraton, udělala chorvatská kinematografie velký krok dopředu. Co se týče kvality a množství natáčených filmů, patří v balkánském regionu mezi špičku. Největší pokrok zaznamenala na mezinárodním poli. Chorvatské filmy se začaly pravidelně dostávat do soutěží významných filmových festivalů a domů vozí prestižní ceny.“
Hlavním partnerem Vsetínského filmového maratonu je společnost Dům kultury Vsetín. Přehlídku podpořilo Ministerstvo kultury ČR, město Vsetín, Hrvatski audiovizulalni centar a firmy z regionu. ________________________________________________________________________________________________ AKTUALITY Z PŘÍPRAV FESTIVALU:
10. 4. 2019 Máme vytištěná festivalová trička.
10. 4. 2019 Pokud budete kupovat akreditaci až před slavnostním zahájením (v pátek 12. 4. v 19:00 hodin), doporučujeme přijít s předstihem alespoň 15 min, ať se vyhnete frontě!
10. 4. 2019 V noci by nám měly přijít přeložené a načasované titulky k poslednímu filmu. Kromě Lichožroutů jsme přeložili nebo nechali přeložit všech 14 celovečerních a 4 krátké filmy. Všechny filmy budou mít české titulky přímo v obraze a budou promítány z formátu DCP.
3. 4. 2019 Jako by nám bylo málo otitulkovat 18 filmů... Titulkujeme také videoúvody, který nám ke svým filmům natočilo již 8 režisérů. Připravujeme také titulky pro virtuální mikropřednášku (10 min) o současném chorvatském filmu, kterou pro nás natočil chorvatský filmový kritik Hrvoje Puškec.
3. 4. 2019 Slavnostního zahájení festivalu, které proběhne před druhým filmem z programu (Sonja a býk) v 19 h v pátek 12. dubna se zúčastní také velvyslankyně Republiky Chrvatsko J.E. pí. Ljiljana PANCIROV. Budeme proto moc rádi, když se této události všichni zúčastníte. Snímek Sonja a býk, který bude následovat je určitě jedním z nejpříjemnějších z programu....
31. 3. 2019 Přidáváme postupně propagační videoklipy - "Mluvící hlavy" představují postupně festivalový program. Vážně i nevážně. Sdílejte...
27. 3. 2019 Připravte se na maraton předem. Stáhněte si a prostudujte kompletní katalog Vsetínského filmového maratonu 2019. Ke stažení v pdf. Pokud čtete raději z papíru, můžete si jej vytisknout předem v takové podobě, v jaké bude k mání během festivalu. Zadejte při tisku "tisk jako brožura" (velikost a zpracování stránek - brožura). Tiskárna vám katalog sama rozhodí tak, že budete moci katalog přehnout a sešít. A stránky budou mít velikost A5 (takže budou 4 na jedné oboustranné A4).
26.3. 2019 Vylepeno 300 plakátů ve Vsetíně a okolních městech....
26. 3. 2019 Přeložené jsou tyto filmy: Sonja a býk, Teleport Zovko, Mejdan, Suchu, Mezipatro, Taková jsou pravidla, Agape + Sekáč a Táta (distribuce Balkanfilm)
Letos se budete moci těšit na několik verzí festivalové znělky. Proměnlivá bude jejich hudební složka. Zde jsou 4 ukázky. Pokaždé je ve znělce použita hudba z jiného filmu z programu. Znělky jsou tak zároveň upoutávkami na daný film. A pokaždé vyznívají úplně jinak :-)
21. 3. 2019 Přidány všechny trailery k celovečerním filmům z programu Vsetínského filmového maratonu
19. 3 2019 Přidány anotace k filmům a medailonky režisérů
15. 3. 2019 Máme přeložený zahajovací film Sonja a býk a všechny čtyři krátké filmy z programu.
5. 3. 2019 Spuštěn online předprodej zvýhodněných vstupenek (zvýhodněné vstupné lze koupit do konce března)
4. 3. 2019 Máme všechny filmy. Zbývá je přeložit.
4. 3. 2019 Plakát je připraven do tisku
4. 3. 2019 Takhle nějak bude asi vypadat festivalové tričko (barva petrolean blue, pokud by se vám to zdálo černé...):
22. 2. 2019 Snažíme se s chorvatskými režiséry domluvit, aby nám natočili krátké videoúvody, které pustíme vždy před jejich filmem. Několik už jich od nich máme.
20. 2. 2019 Máme na Facebooku událost. Sdílejte...
20. 2. 2019 Filmy jsou rozděleny mezi překladatele... Pracujeme na katalogu (podrobnější obsahy filmů). Rozjíždíme propagaci. V tom nám můžete pomoct....
8. 2. 2019
8. 2. 2019 Drobné změny v programu. Přehodili jsme v pátek filmy Comic Sans a Na druhé straně. Většinu filmů nám už chorvatští producenti poslali.
7. 2. 2019 Zveřejnili jsme kompletní program Vsetínského filmového maratonu i s krátkými anotacemi.
4. 2. 2019 Máme sestavený program. Zveřejníme jej během tohoto týdne. Začali jsme překládat první filmy.
31. 1. 2019 Do programu by se měl dostat také horor Dalibora Mataniće Egzorcizam.
30.1. 2019 Máme další 3 potvrzené filmy (Agape, Život je truba a Oslobođenje Skoplja). Pro sestavení festivalu už jich je dostatečný počet. Ve hře jsou ale ještě dva, které patří mezi naše dramaturgické priority. Tak uvidíme...
28.1. 2019 Máme potvrzeno 11 celovečerních filmů (včetně tří filmů Balkanfilmu) do programu a několik krátkých. Několik dalších je v jednání. Předpokládáme, že program festivalu sestavíme během týdne. Sledujte náš web...
27.1. 2019
________________________________________________________________________________________________
Program Vsetínského filmového maratonu 2019 Nový chorvatský film / Ivo Gregurević
17.00 hodin Na druhé straně(S one strane)
drama Délka: 85 min Režie: Zrinko Ogresta Scénář: Mate Matišić, Zrinko Ogresta Kamera: Branko Linta Produkce: Ivan Maloča, Lazar Ristovski, Maja Vukić Hudba: Mate Matišić, Šimun Matišić Hrají: Ksenija Marinković, Lazar Ristovski, Robert Budak Tihana Lazović, Tony Šestan, Tena Jeić Gajski, Vinko Kraljević, Ivan Brkić a další
Vesně jednoho dne zazvoní telefon a muž na druhé straně se představí jako Žarko – její manžel, kvůli kterému musela po válce opustit domov.
Vesna se pokusila zapomenout na neblahé události, které postihly její rodinu. Z místa, kde ji všichni díky jejímu manželovi znali a nebylo tam pro ni a pro její děti bezpečno, se před dvaceti lety přestěhovala do Záhřebu. Změnila si jméno a snažila se začít nový život. Nyní pracuje jako ošetřovatelka, její děti jsou již dospělé a právě se stala babičkou. Není jí ale přáno, aby se z toho radovala. Po dvaceti letech ji minulost opět dostihla. Jejího srbského manžela odsouzeného za válečné zločiny právě propustili z vězení a média se k jeho případu opět hojně vracejí. Ani po dvaceti letech se Vesna nezbavila stigmatu ženy válečného zločince. Její dcera nemůže kvůli otci najít práci, v bytě ji navštívil bývalý soused se žádostí, aby od manžela zjistila, kde jsou pochovaní lidé, za jejichž smrt je údajně zodpovědný. Do toho zazvoní telefon a muž, který ji volá, se představí jako Žarko – její manžel. Na druhé straně je film, který nepřináší jednoznačné odpovědi. Nikoho nebo-viňuje, nehlásá žádnou neotřesitelnou pravdu. Nechává diváka v nejistotě, pohrou-ženého do vlastních myšlenek… Film se dostal do programu mnoha mezinárodních filmových festivalů (včetně Berlinále), ze kterých přivezl více jak dvě desítky cen. (JF)
Zrinko Ogresta (*1958, Virovitica, Jugoslávie – Chorvatsko)
Film jej zajímal odmalička. Již od svých deseti let natáčel krátké filmy, které byly promítány a oceněny na různých festivalech amatérského filmu. Po studiích na gymnáziu v Záhřebu absolvoval Akademii dramatických umění, obor televizní a filmové režie. Diplomoval u prof. Kreša Golika středometrážním snímkem Izlaz za nuždu (Nouzový východ). Již v průběhu jeho studií se dostaly některé z jeho krátkých filmů do programu televize a byly promítány na setkáních filmových akademií doma i v zahra-ničí. Po studiích natočil několik krátkých filmů, např. Zabranjena igračka (Zakázaná hračka), Olujna noć (Bouřlivá noc) nebo Leo i Brigita (Leo a Brigita). Na poli celovečerního hraného filmu debutoval v roce 1991 snímkem Krhotine (Fragmenty) za který byl nominován na Evropskou filmovou cenu v kategorii Nejlepší mladý režisér. Tento snímek přesně vystihl nálady ve společnosti, která stojí na prahu historického zlomu – přináší téma, o kterém se v chorvatské společnosti v té době hodně mluví – vyrovnání se s komunistickou minulostí a s ustašovským stigmatem. Film vypráví příběh muže, který se snaží dohledat osud svého otce a děda, zmizelých během 2. světové války a po ní při následné odplatě Titových partyzánů. Tyto dvě roviny prolíná příběhem z tehdejší válečné reality. V době války v Chorvatsku natočil dokument Doli – krhotine moga djetinjstva (Doli – fragmenty mého dětství) a sérii tři dokumentů z chorvatských bojišť. Druhý celovečerní hraný film Isprani (Očištění) vyobrazující poválečnou chorvatskou realitu natočil Ogresta v roce 1995. Film byl uveden mimo jiné na festivalu v Karlových Varech. V roce 1999 následuje třetí celovečerní film Crvena prašina (Červený prach). Jedná se o sociální drama s romantickými prvky, které se odehrává v Záhřebu v době chor-vatské války za nezávislost. Crvena prašina je první chorvatský film, který se dostal do programu jednoho z nejvýznamnějších evropských festivalů (MFF Benátky). I tento film, stejně jako následující povídkový film Tady (Tu, 2003), přinášející na plátno několik poválečných mikrodramat obyčejných lidí, které nějakým způsobem ovlivnila nedávno ukončená válka, mohli vidět diváci karlovarského festivalu. Film Tu zde získal Zvláštní cenu poroty a byl nominován na Křišťálový globus. Zrinko Ogresta se zjevně stal oblíbencem dramaturgů karlovarského festivalu. V programu ročníku 2008 samozřejmě nemohl chybět jeho šestý celovečerní film existenciální milostné drama Za sklem (Iza stakla). Za nejexperimentálnější Ogrestův film lze označit drama Projekcije (Projekce) z roku 2013, který přináší v jediném záběru obraz závěrečné seance několika psy-chiatrů, kterou mají ukončit psychoterapeutické vzdělání. Jednoznačně nejúspěšnějším Ogrestovým filmem je drama Na druhé straně (S one strane) které natočil v roce 2016. Snímek získal více jak 20 ocenění na různých prestiž mezinárodních filmových festivalech včetně ocenění z Berlína. Zrinko Ogresta je kromě režiséra také scénáristou, profesorem filmové režie na Akademii dramatických umění v Záhřebu a členem Evropské filmové akademie. (JF)
19.00 hodin Sonja a býk(Sonja i bik)
romantická komedie
Délka: 102 min Režie: Vlatka Vorkapić Scénář: Elvis Bošnjak, Vlatka Vorkapić Kamera: Dragan Marković Produkce: Ivan Maloča, Maja Vukić Hudba: Stanislav Kovačić, Stanko Kovačić, Damir Martinović, Ivanka Mazurkijević Hrají: Goran Bogdan Judita Franković, Dejan Aćimović, Ivo Gregurević, Elvis Bošnjak, Csilla Barath-Bastaić, Barbara Prpić, Vlasta Ramljak, Vladimir Tintor, Željko Mavrović a další
Přiblíží se bojovnice za práva zvířat Sonja k býkovi blíže než na tři metry? A může se zamilovat do milovníka býčích zápasů?
Ústředními hrdiny romantické komedie Sonja a býk jsou dva mladí lidé z odlišných prostředí, s rozdílnými pohledy na život a s odlišným žebříčkem hodnot. Zatímco Záhřebanka Sonja je mladá aktivistka angažující se v boji za práva zvířat, Ante je úspěšný pojišťovací agent pocházející z malé vsi v dalmáckém vnitrozemí. Sonja pořádá happeningy na podporu zákona na ochranu zvířat, který je právě projednáván v chor-vatském parlamentu. Jejím hlavním cílem je zakázat pořádání býčích zápasů, které jsou oblíbenou kratochvílí právě v Dalmácii. Místní fanoušci býčích zápasů jsou pobouřeni jejím vystoupením v televizi a majitel favorita býčích zápasů Garonji se vsadí s Anteho otcem - hlavním organizátorem zápasů, že se Sonja nepřiblíží na 3 metry ke Garonjovi. Na Antem, který je znám svými přesvědčovacími schopnostmi, je, aby ji přivezl ze Záhřebu. Diametrálně odlišné světy Sonji a Anteho se tak mohou protnout... (JF)
Vlatka Vorkapić (*1969, Ogulin, Jugoslávie – Chorvatsko)
Vystudovala televizní a filmovou režii na Akademii dramatických umění v Záhřebu, srovnávací literaturu a český jazyk a literaturu na Filozofické fakultě v Záhřebu. Napsala scénáře a režirovala několik hraných i dokumentárních seriálů pro televizi a dvě desítky dokumentárních filmů. V devadesátých letech natočila dva krátké hrané filmy - Vozačka dozvolja (Ridičský průkaz, 1992), za kterou dostala cenu za nejlepší scénář na filmovém festivale v Mnichově a Rastrešeno gledanje kroz prozor (Nepřítomný pohled z okna, 1993) inspirovaný textem Franze Kafky. Věnuje se také divadelní režii. V roce 2011 dostala cenu Ministerstva kultury Marin Držić za nejlepší divadelní hru (Judith French). Film Sonja a býk (Snonja i bik) z roku 2012, ke kterému napsala společně s Elvisem Bošnjakem i scénář, je zatím jejím jediným celovečerním hraným film. Tento film byl oceněn na festivale v Pule cenami za nejlepší scénář, hudbu a kostýmy. V roce 2015 natočila krátký film Na tri kralja (Na Tři krále), který se stal součástí omnibusu Zagrebačke priće vol. 3 (Záhřebské povídky č. 3) a v roce 2017 segment filmu Trans-mania, což je společný snímek patnácti chorvatských režisérů, který vznikl tak, že každý režisér natočil svůj díl poté, co viděl poslední minutu předchozího. Její poslední režisérskou prací je dokument Pusti dobre, pusti který natočila v roce 2018. (JF)
21.30 hodin Comic sans(Comic sans)
drama, komedie Délka: 99 min Režie: Nevio Marasović Scénář: Nevio Marasović, Rakan Rushaidat, Janko Popović Volarić Kamera: Damir Kudin Produkce: Ankica Jurić Tilić, Hrvoje Pervan, Ira Cecić Hrají: Janko Popović Volarić, Zlatko Burić, Nataša Janjić, Miloš Timotijević, Alma Prica, Inti Šraj, Jette Ostan Vejrup, Hjort Miha Rodman, a další
Cestou na odlehlý ostrov Vis má Alan dost času na to, aby se sblížil se svým bohém-ským otcem a přehodnotil své životní priority.
Záhřeban Alan se může pochlubit dobře nastartovanou kariérou grafického designéra v bohaté slovinské reklamní agentuře. V osobním životě ale tak úspěšný není. Přestože působí na první pohled jako sympaťák a s dívkami navazuje známosti velmi snadno, nedokáže udržet dlouhodobější vztah. To, co bral dříve na lehkou váhu, jej začíná s přibývajícím věkem trápit stále víc. Když se s ním rozejde jeho poslední dívka Marina, dostává se do hluboké krize, která končí totálním zkratem při firemní oslavě za účasti firemní generality a rvačkou s kolegy. Tato událost se stává impulsem pro zásadní změny v Alanově životě. Konec ve firmě zapříčiní, že nečekaně vyrazí se svým otcem, bohémským malířem Brunem, na ostrov Vis na pohřeb tety. Dlouhá cesta a následný pobyt v ospalé rybářské vesnici mu dává příležitost k obnovení vztahu s otcem a k přehodnocení životních postojů a priorit. (JF)
Nevio Marasović (*1983, Záhřeb, Jugoslávie – Chorvatsko)
Vystudoval televizní a filmovou režii na Akademii dramatických umění v Záhřebu. Jeho absolventský film a zároveň celovečerní debut z roku 2010 The Show Must Go On získal cenu za nejlepší filmový debut a cenu kritiky za nejlepší film na festivalu v Pule. Také jeho druhý film Vis-a-vis zaznamenal ohlas na festivalech, tentokrát i za hranicemi Chorvatska. Portál Cineuropa jej zařadil mezi pět nejlepších evropských filmů roku 2013. V roce 2016 měl premiéru jeho třetí celovečerní film Goran, který zabodoval na všech významných festivalech na Balkáně (v Chorvatsku, Srbsku, v Černé Hoře i v Ru-munsku). Podobně si vede i Marasovićův poslední snímek Comic sans z roku 2018, kterým potvrdil, že dokonale rozumí duši balkánského člověka (nebo minimálně duši balkánského filmového kritika). Kromě celovečerních filmů natočil s hercem Stjepanem Perićem humoristický seriál Instruktor a vydělává natáčením reklam. Snímek Comic Sans, který můžete vidět na letošním Vsetínském filmovém maratonu je tak do určité míry autobiografický. (JF)
23.45 hodin Vymítání(Egzorcizam)
horor, drama Délka: 80 min Režie: Dalibor Matanić Scénář: Dalibor Matanić Kamera: David Oguić, Danko Vučinović Produkce: Kinogerila, Istrijské národní divadlo, Městské divadlo Pula, Město Vodnjan Hudba: Alen Sinkauz, Nenad Sinkauz Hrají: Nika Ivančić, Helena Minić Matanić, Senka Bulić, Lana Gojak, Janko Popović Volarić, Marko Braić, Manuel Kaučić, Tijana Pečenić
Kontroverzní kněz se v jednom sklepě pustí do vymítání ďábla z mladé dívky. Svědky jeho snažení jsou: psycholožka, reportérka křesťanské televize, kameraman a dívčina sestra.
Maša Artuković je mladá dívka, která žije v domě se starší sestrou Verou. Vera, jejiž víra hraničí s náboženským fanatismem, má podezření, že je Maša posedlá Satanem a drží ji zavřenou doma. Je přesvědčená o tom, že ji může spasit jedině exor-cismus. S žádostí o pomoc se obrátí na kontroverzního kněze Viktora Supila. O chysta-ném vymítání se dozví reportérka křesťanské Rodinné televize, která se vydá s kame-ramanem Borisem a psycholožkou Sofijí, známou kritičkou podobných obřadů k Artukovičovým do sklepa. Při mnoho minut trvajícím vymítání, ke kterému se reportérka staví skepticky a Sofija se jej snaží překazit, dochází k mnoha překvapivým zvratům. Vyjde najevo, že se někteří jeho aktéři z minulosti znají a chtějí, aby některé skutečnosti zůstaly utajené. Všichni bez ohledu na to, zda věřili v Mašinu posedlost Satanem či nikoliv, zažijí nejstrašnější chvíle svých životů. Po Vymítači ďábla se spousta filmařů pustila, v jeho pokračováních i v samos-tatných dílech lepší či horší kvality, do zpracování tématu vymítání. Nikomu z nich se ale nepodařilo dosáhnout takové působivosti jako v roce 1973 Williamu Friedkinovi ve zmíněném filmu, jenž se stal iniciačním a zároveň nepřekonaným snímkem tohoto hororového subžánru. Nyní tu ale máme Matanićovo Vymítání, které do něj přináší zcela nový rozměr… (JF)
Zajímavosti: · Pod názvem „Případ je uzavřen: Matanićův film o exorcismu ve Vodnjanu“ vydal server 24sata článek o premiéře Matanićova filmu ve Vodnjanu, ve městě kde údajně došlo k vymítání ďábla z mladé dívky. V něm se píše, že během zkoušení hry Exorcismus v Městském divadle v Pule se Dalibor Matanić společně se skupinou svých spolupracovníků dozvěděl o skutečném případu vymítání, ke kterému došlo téhož roku v městečku Vodnjan. Objektem vymítání byla mladá dívka. Případ byl uzavřen a oficiálně se nikdy nestal. Matanić se svým týmem se o něj začal zajímat. „Informací bylo velmi málo a oficiálně k ničemu nedošlo. Když jsme narazili na stěnu mlčení, pátrali jsme dále a zjistili jsme, že se v chorvatských kostelích odehrávají pravidelné obřady očištění a dokonce opravdové obřady vymítání. Utajování těchto skutečností vychází z toho, že v církvi nepanuje shoda ohledně podobných obřadů jako o přípustné metodě a sama církev označuje všechny případy posednutí za psychické onemocnění,“ řekl podle serveru 24sata Matanić. · Mašinu starší sestru Veru si zahrála režisérova manželka Helena Minić. Svatbu měli nedaleko Vodnjanu. · Film Vymítání měl premiéru 31. 10. 2017 ve Vodnjanu v kině bez střechy, které je už 40 let mimo provoz. (JF)
Trailer je opatřen českými titulky!
Dalibor Matanić (*1975, Záhřeb, Jugoslávie – Chorvatsko)
Po ukončení gymnázia vystudoval televizní a filmovou režii na Akademii dramatických umění v Záhřebu. Jak sám říká, absolvoval díky trpělivosti svých rodičů. V dalších letech pracoval jako autor nebo spoluautor video-spotů, různých dokumentárních filmů a televizního seriálu Novakovi (2000). V roce 2000 natočil komedii Blagajnica hoće ići na more (Prodavačka chce jet k moři) – jeden z největších tehdejších domácích kasovních trháků, který měl velký ohlas také při televizním vysílaní a byl dodnes promítán na více než 100 filmových festivalech. Jeho druhým celovečerním filmem je queer drama Slušné mrtvé dívky (Fine mrtve djevojke) z roku 2002, který byl v divácké anketě zvolen nejlepším chorvatským filmem posledních deseti let. Byl to do té doby jediný film, který obdržel na Národním filmovém festivalu v Pule cenu poroty, kritiků i publika za nejlepší film. Zahraniční kritici film hodnotili, jako velmi odvážný krok k obraně lidských práv na Balkáně. V roce 2005 natočil životopisné drama 100 minuta Slave (Sto minut Slavy) podle scénáře známého chorvatského spisovatele Roberta Perišiće. Příběh vypráví o zakázané lásce mezi dvěma malíři, Slavou Raskaj a jejím učitelem Belou Csikosem. Další snímek, Volim te (Miluji tě) natočil v roce 2006 pro televizi. Přesto se jedná o zcela plnohodnotný snímek, který zobrazuje bez příkras mladou záhřebskou generaci. Vypráví příběh o mladém muži, který je náhodou nakažen virem HIV, načež jej celá společnost začne odsuzovat a začnou se od něj odvracet i nejlepší přátelé. Film získal ve Štrasburku cenu Prix Circom za nejlepší evropský televizní film.
V
roce 2008 o sobě dal Matanić velmi hlasitě vědět
kontroverzním filmem Kino Lika, který natočil
podle novely Damira Karakaše. Kromě dvou Zlatých
arén z Puly dovezl i několik cen z mezinárodních
festivalů a bodoval i u chorvatských diváků. Mezi lety 2002 až 2011 natočil průběžně tři filmy v hlavní roli s herečkou Leonou Paraminski. Sucho (Suša), Párty (Tulum) a Mezipatro (Mezanin). Všechny tři snímky ukazují ženu v nějaké extrémní situaci. Původně jich měl Matanić v plánu se stejnou herečkou natočit šest a měly utvořit jeden povídkový film. K tomu prý může dojít kdykoliv, protože další části může klidně natočit s Leonou v důchodovém věku. V roce 2011 si dramatem Táta (Ćaća) poprvé zalaškoval s hororovým žánrem. Snímek, který natočil za pár dnů v rodném domě své babičky na horské samotě je skutečně mrazivý. I tento film zaujal porotu pulského festivalu, od které dostal 3 Zlaté arény. V roce 2013 natočil lehkou romantickou komedii Majstori (Mistři), kterou chtěl zřejmě vykompenzovat příkoří, jež způsobil herečce Aretě Čurković, kterou nechal při natáčení snímku Kino Lika málem znásilnit prase. V tomto snímku je korpulentní Areta milována a obdivována hned dvěmi muži, kterým její tělesné proporce imponují. Snímkem Úpal (Zvizdan) v roce 2015 definitivně potvrdil pozici nejtalen-tovanějšího chorvatského režiséra současnosti. Tři příběhy o křehkosti lásky v prostředí protkaném etnickou nenávistí odehrávající se ve třech dekádách v roce končících číslicí 1 (91, 01 a 11) zaujaly poroty mnoha více i méně významných domácích i mezi-národních festivalů. Nejvýznamnějším oceněním filmu je patrně cena Un Certain Regard z festivalu v Cannes. Jeho doposud posledním celovečerním filmem je horor Vymítání (Egzorcizam) z roku 2017. Velkou popularitu mu přinesl také seriál Novine (Novine) uváděný na Netflixu. Za zmínku stojí jistě i jeho účast na projektu #EUandME, pro kterou natočil krátký film Debut. Tato kampaň si klade za cíl Evropu lépe zpřístupnit „mileniálům“. Neméně zajímavá je informace, že Evropský fond Eurimages nedávno podpořil Mataničův připravovaný film Sin (Syn) částkou 190 000 Euro. Film by měl vzniknout v koprodukci Chorvatska a Itálie. Dalibor Matanić je členem EFA (Evropské filmové akademie). Kromě režie se věnuje také scenáristice (k většině svých filmů si napsal i scénář) a režíruje rovněž divadelní hry. (JF)
9.30 hodin (Takva su pravila)
drama Délka: 75 min Režie: Ognjen Sviličić Scénář: Ognjen Sviličić Kamera: Crystel Fournier Produkce: Janja Kralj, Svetozar Ristovski, Damir Terešak, Nikolina Vučetić Hrají: Emir Hadžihafizbegović, Jasna Žalica, Hrvoje Vladisavljević, Ljubomir Bandović, Mira Banjac, Veronika Mach, Daria Lorenci a další
Rodiče sedmnáctiletého Tomici mají video z internetu, kde je zachyceno, jak jej někdo bije. Druhý den upadne Tomica do kómatu, ale žádná instituce se nechce jeho případem zabývat.
Sedmnáctiletý Tomica se jednoho dne vrací domů řádně pošramocený po nočních šarvátkách se spolužáky, jejichž příčinu vytrvale tají. Vyděšení rodiče, kteří dosud ctili jeho soukromí, si uvědomí, že o něm vlastně nic nevědí. Jejich zoufalství narůstá společně s tragickými následky zranění. Poslušní občané, kteří vždy ctili zákon a po-řádek, najednou zjišťují, že se spravedlnosti nikde nedovolají. Jejich nesmělé pokusy o nalezení pravdy a vykonání trestu rozehrávají jemnou psychologii bezbranných čestných lidí, kteří poprvé čelí bezpráví. (MFF Karlovy Vary)
Ognjen Sviličić (*1971, Split, Jugoslávie – Chorvatsko)
Vystudoval Akademii dramatických umění v Záhřebu, obor filmové a televizní režie. Absolvoval v roce 1997 krátkým hraným filmem Domina. Poté se živil jako režisér reklamních spotů pro chorvatskou televizi, kde se brzy dostal i k psaní a režírování filmů. Svůj celovečerní filmový debut Da mi je biti morski pas (Chtěl bych být žralok) natočil v roce 1999. Komediálně laděný snímek vypráví o dvou vesnických mladících, kteří se vydali do Splitu na zálety a o sládkovi, který omylem smíchal pivo s tonikem. Také jeho druhý film Oprosti za kung-fu (Omlouvám se za Kung-fu) z roku 2004 má v sobě komediální prvky. Jeho téma je však o poznání vážnější. Hlavní hrdinka filmu se vrací těhotná do své rodné vesnice v dalmatských horách. Pro její rodinu je ne-přijatelné, že by měla být svobodnou matkou a tak ji vydávají za vdovu. Další šok je če-ká, když se její dceři narodí dítě s asijskými rysy. Příklon k vážně laděné tvorbě definitivně završil snímkem Armin z roku 2007, který zkoumá vztah otce a syna, kteří přijíždí ze zapadlého bosenského venkova do Záhřebu na konkurz. Německý producent v něm hledá hlavního dětského hrdinu pro film o válce v Jugoslávii. O vztazích mezi dvěma lidmi vyhrocených nezvyklou situací je také jeho následující film Dva slunečné dny (Dva sunčana dna) z roku 2010. Manželský pár se do ní dostává na výletě do divočiny. Doposud poslední Sviličićův film Taková jsou pravidla (Takva su pravila) z roku 2014 byl nominován na Zlatého lva v Benátkách a představitel hlavní role Emir Hadžihafisbegović si odtud odvezl cenu za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli. V postprodukci je právě nový Sviličíćův film Glas (Hlas) o mladíkovi, který se dostává do internátní katolické školy a odmítá se podřídit tamním pravidlům. Pro všechny své filmy si Sviličić napsal i scénáře. Jako scénárista je vyhledávaný i mezi svými režisérskými kolegy napříč zeměmi bývalé Jugoslávie. Podílel se na napsání scénářů pro filmy: Slovinka (Slovenka) a Noční život (Nočno življenje) Slovince Damjana Kozoleho, Metastáze a Melounová stezka (Put ljubenica) Chorvata Branka Schmidta, Što je Iva snimala 21. listopada (Co Iva natočila 21. listopadu) a Holding Chorvata Tomislava Radiće, Bićemo prvaci svijeta Srba Darka Bajiće a k dalším. Další známý srbský režisér Srđan Golubović právě natáčí snímek Otac (Otec), podle scénáře, který napsal právě s Ognjenem Sviličićem. (JF)
11.15 hodin Krátký výlet(Kratki izlet) drama, podobenství Chorvatsko 2017 Délka: 75 min Režie: Igor Bezinović Scénář: Igor Bezinović, Ante Zlatko Stolica, podle románu Antuna Šoljana Kamera: Danko Vučinović Produkce: Igor Bezinović, Tena Gojić Hudba: Hrvoje Nikšić Hrají: Mladen Vujčić, Željko Beljan, Iva Ivšić, Marko Aksentijević, Martina Burulić a další
Krátký výlet za nádhernými freskami v opuštěném klášteře v kopcích nad městem se změní v pouť, ze které se někteří nevrátí.
Dvacetiletý Stola se celé léto potlouká po hudebních festivalech na pobřeží Istrie. Jed-noho dne potká svého spolužáka ze střední Roka, který jej a několik jeho náhodných přátel přesvědčí, aby se s ním druhého dne vydali na krátký výlet do opuštěného kláštera v kopcích nad městem, podívat se na úžasné středověké fresky. Ráno po dlou-hém večírku to sice na žádný výlet nevypadá, Rok je ale neoblomný a kocovinou sužovaná skupinka nasedá do autobusu. Brzy se nechá ukolébat cestou. Uprostřed pustiny ji ale probudí porucha autobusu. Rok tvrdí, že zbytek ujdou pěšky, klášter už je podle něj nedaleko. A tak začíná úmorná cesta vyprahlou pustinou, při které se sku-pina poutníků postupně zmenšuje. Igor Bezinović natočil film, jako podobenství o hle-dání – cesty, štěstí, smyslu života… Inspiroval se stejnojmenným románem Antuna Šoljana z roku 1965. Jeho děj přesunul do konce devadesátých let minulého století. (JF)
Igor Bezinović (*1983, Rijeka, Jugoslávie – Chorvatsko)
Vystudoval filozofii, sociologii a srovnávací literaturu na Filozofické fakultě v Záhřebu a filmovou a televizní režii na Akademii dramatických umění v Záhřebu. Filmem se zabývá jak profesionálně, tak amatérsky. Režíroval 15 krátkých, většinou dokumentárních filmů. Dlouhometrážní dokument Blokada (Blokáda) a celovečerní hraný film Krátký výlet (Kratki izlet), který se dostal do programu mezinárodního filmového festivalu v Rotterdamu a byl v roce 2017 oceněn nejprestižnější chorvatskou filmovou cenou Zlatou Arenou na festivalu v Pule. Toto ocenění ale kontrastuje s názorem diváků festivalu, kteří mu naopak přiřkli nejhorší hodnocení. K tomu Igor Bezinović v rozhovoru pro server vizkultura.hr říká: „Nedivím se tomu, protože publikum v Pule je velmi početné a mainstreamové. Náš film je ale natočen spíše pro specifické, ryze festivalové publikum. Mimochodem film byl natočen za méně než 300 000 kun (méně než 1 000 000 Kč), což je v kontextu celovečerního hraného filmu velmi málo.“ Zajímavé je i to, co říká ve stejném rozhovoru o obsazení rolí ve filmu: „Jediným hercem ve filmu byl Mladen Vujčić, který hrál průvodce Roka a měl lidi vést. Ostatní měli podstatně pasivnější úlohu, takže se mi zdálo, že nepotřebuju profesionální herce. Zatímco se školeným hercem můžete natočit širokou škálu rolí, neherec potřebuje hrát sám sebe a když jako režisér víte, co po něm můžete chtít a co ne, pak je celkem nepodstatné, zda postavu hraje herec či neherec.“ (JF)
12.40 hodin (film nejen pro děti) Lichožroutianimovaný, dětský, gangsterka Česko, Chorvatsko, Slovensko 2016 Délka: 83 min Režie, výtvarnice: Galina Miklínová Scénář: Galina Miklínová, podle knihy Pavla Šruta Kamera: Tomáš Sysel Produkce: Ondřej Trojan, Michaela Syslová, Arsen A. Ostojić, Lubica Orechovská, Hrvoje Vajić, Petr Horák, Zuzana Mistríková Hudba: Mate Matišić, Filip Míšek Hlasy: Kryštof Hádek, Ondřej Trojan, Marek Taclík, Josef Somr, Tatiana Vilhelmová, Matěj Ruppert, David Novotný, Stanislav Zindulka, Václav Koubek, Aleš Najbrt, Vojtěch Rohlíček, Zuzana Stivínová, a další
Lichožrouti jsou malí tvorové, kteří žijí s námi a živí se ponožkami. Z každého páru kradou vždy jen jednu – lichou. A tyto liché ponožky pro ně představují bohatství, o které svádí boj.
Lichožrouti jsou malí tvorové, kteří žijí s námi lidmi a mohou za to, že lidstvu z kaž-dého páru ponožek vždy zůstane jen jedna – lichá. Ponožkami se totiž živí! Osudy hlavních protagonistů LICHOŽROUTŮ a jejich největšího protihráče, podivínského a opuštěného PROFESORA, spojuje příběh hlavního hrdiny, malého LICHOŽROUTA HIHLÍKA, na kterého čekají ve filmu velká dobrodružství. Dny jeho dědy LAMORA, který ho vychoval, jsou u konce a HIHLÍK musí překonat strach, vylézt z okna a vydat se hle-dat strejdu PADREHO, o kterém neměl doteď ani tušení. Svou odvahu čerpá z toho, co mu vštípil dědeček – lásky k rodině, dobré výchovy a lichožroutího „desatera". Ani v no-vém lupičském domově u mafiánského strýce a dvou poťouchlých bratranců své ideály a zásady neopouští. A to i přesto, že ho zavedou do nebezpečných situací. Když nakonec s těžkým srdcem přeci jen poruší dvě základní lichožroutí pravidla „ Nikdy nevezmeš celý pár" a „Drž se lidí, ale drž se od nich dál", pak jenom proto, že věří, že vyčerpal všechny možnosti, aby došel ke svému vytouženému cíli – rodině. S trochou nadsázky se dá říct, že poselství filmu zní: Rodina je nade vše! Drž se té, kterou máš, měj ji rád a dělej vše pro to, aby byla dobrá, protože jinou na tomhle světě mít nebudeš. A je jedno, jestli jsi člověk, nebo LICHOŽROUT! (Falcon)
Galina Miklínová (*1970, Ostarva, Československo)
Režisérka, výtvarnice animovaných filmů a ilustrátorka Galina Miklínová vystudovala Vysokou uměleckoprůmyslovou školu v Praze, ateliér filmové a televizní grafiky u prof. Jiřího Barty (1991-1997). V roce 1995 absolvovala stáž na Humberside University ve Velké Británii, ateliér animace. Absolvovala autorským filmem Biograf (1997), který získal řadu ocenění doma i v za-hraničí. Její kreslené filmy byly uvedeny na řadě světových festivalů animovaného filmu, Stuttgart, Aneccy, Rio de Janeiro, Tampere, Sao Paolo... Kromě animovaného filmu se úspěšně zabývá ilustrací knih. Dlouhodobě spolupracuje s básníkem a spisova-telem Pavlem Šrutem. Za své ilustrace obdržela řadu cen a nominací: např. v soutěži Ministerstva kultury o Nejkrásnější knihu roku, Zlatou stuhu, SUK aj. (Falcon)
14.25 hodin Život je trumpeta(Život je truba)
komedie, drama Délka: 92 min Režie: Antonio Nuić Scénář: Antonio Nuić Kamera: Radislav Jovanov Gonzo Produkce: Boris T. Matić, Miha Černec, Ivan Đurović, Mike Downey, Lana Matić, Sam Taylor, Goran Radman, Jelena Mitrović Hudba: Hrvoje Stefotić Hrají: Bojan Navojec, Iva Babić, Mirela Brekalo, Zlatko Vitez, Ksenija Marinković, Filip Šovagović, Goran Navojec, Filip Križan, Bogdan Diklić a další
Trumpetista Boris je v očích svého otce, který vybudoval rodinnou firmu, lehkovážný a nezodpovědný. Ale jen díky Borisově upřímné povaze je tu ještě naděje, že rozhá-daná rodina stráví společně Vánoce…
Boris a Jana se budou brát. Jejich rodiče berou přípravy svatby velmi vážně. Zej-ména Burićuvi - Borisovi rodiče, podnikající v masném průmyslu, chtějí velkou svatbu se vším všudy. A mladí se tomu nebrání, nechávají věcem spíše volný průběh. Jsme svědky klasického rozruchu okolo příprav svatby i svatby samotné. Režisér a scénárista Antonio Nuić tyto události využívá k důkladnému vykreslení charakterů všech hlavních postav. Kromě novomanželů a jejich rodičů jsou to ještě Borisův bratr Dragec a jeho spolupracovník zvaný Piko. Oba jsou zaměstnaní ve firmě Borisova a Dragecova otce. Nejvíc prostoru je ale věnováno Borisovi, který je nadšeným trumpetistou a více než vydělávání peněz se věnuje své ženě a své kapele. Když se záhy po svatbě dostane rodina Burićových kvůli zpronevěře peněz do krize, ukáže se, jakou zázračnou moc může mít Borisova veselá nezáludná povaha. Jen díky němu je tu naděje, že rodina stráví společně Vánoce… (JF)
Antonio Nuić (*1977, Sarajevo, Jugoslávie – Bosna a Hercegovina)
Oceňovaný bosensko-chorvatský filmový režisér a scenárista. Absolvoval Akademii dramatických umění v Záhřebu a ještě před zahájením své kariéry režíroval několik videoklipů a krátkých filmů. Jeho první krátké filmy Na mjestu događaja (Na místě činu, 1998) a Vratite im Dinamo (Vraťte jim Dinamo, 1999) získaly ocenění na studentských filmových festivalech. Společně s režiséry Borisem T. Matićem a Zvonimirem Jurićem se podílel na snímku Seks, piće i krvoproliće (Sex, chlast a krveprolití 2004), a to konkrétně na dvaceti tří minutové části Krvoproliće. Film zobrazuje násilí mezi fotbalovými fanoušky během tzv. věčného boje dvou nejpopulárnějších chorvatských fotbalových týmů - Dinama a Hajduku. Jeho prvním celovečerním filmem byl snímek Vše zdarma (Sve džaba, 2006). Za tento film získal Nuić v roce 2006 cenu za nejlepší režii a nejlepší scénář na filmovém festivalu v Pule. V roce 2009 natočil další snímek Osel (Kenjac, 2009). Jeho hlavním hrdinou je třicátník Boro, který se na cestě do Hercegoviny snaží vyřešit své rodinné vztahy, k čemuž mu pomůže i jeden osel. Chorvatské intimní rodinné melodrama se odehrává paralelně s vrcholícími válečnými událostmi v srpnu 1995. O problematice pokažených rodinných vztahů je i jeho následující snímek z roku 2015 - komedie plná humoru, optimismu a hudby Život je trumpeta (Život je truba). V roce 2018 měl premiéru Nuićův poslední snímek Mali (Kluk) – drama o muži, který po návratu z vězení bojuje za to, aby mu byl do péče svěřen syn. Ke všem filmům si Antonio Nuić napsal také scénář. (SD a JF)
16.35 hodin Sekáč(Kosac)
drama, krimi
Produkce: Ankica Jurić Tilić, Eva Rohrman
Ženě dojde v noci uprostřed polí benzín. O pomoc požádá postaršího řidiče traktoru, který jede náhodou kolem. Přestože ji na benzínce před mužem varují, odjíždí s ním do noci, zpět ke svému autu.
Jedné noci dvacet let po válce za chorvatskou nezávislost dojde Mirjaně, kadeřnici z Osijeku, uprostřed polí benzín. Na cestě pro pomoc potká Iva, který pracuje zásadně v noci. Sveze jí ve svém traktoru k benzínové pumpě. Tady se od prodavače Josipa dozví, že byl Ivo za znásilnění ve vězení. Mirjana přesto odmítne pumpařovu nabídku, že ji za chvíli může k autu dovézt. Nasedá zpět do Ivova traktoru a odjíždí s ním do noci. Josipovi řekne, že se za nedlouho vrátí. Když se tak nestane, Josip propadne panice a oznámí to policii. Po skončení směny na benzínce odchází na oslavu svého bratra. Pořád ale myslí na to, proč se žena nevrátila. Režisér Zvonimir Jurić, který s Jelenou Paljan napsal i scénář filmu, natočil komor-ní drama, které v sobě ukrývá mnohem víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Pro Ivův osud byl určující zločin, který spáchal. Okolí jej nikdy nepřijalo zpět a jeho život se svým způsobem podobá kraji, ve kterém žije. Ten poznamenala válka v deva-desátých letech. Generace lidí, která zde válku zažila, se snaží žít za normálních okolností normální život. Válka v nich ale zůstala a neustále ovlivňuje jejich chování. I o tom je film Sekáč. Film získal v roce 2015 několik ocenění na chorvatském mezinárodním filmovém festivalu v Pule včetně ceny Octavian za nejlepší domácí film, Zlaté arény za nejlepší kameru a Zlaté Areny pro herce v hlavní roli. (JF)
Trailer je opatřen českými titulky!
Zvonimir Jurić (*1971, Osijek, Jugoslávie – Chorvatsko)
Narodil se v roce 1971 v Osijeku. V roce 1999 absolvoval na Akademii dramatických umění v Záhřebu v oboru filmová a televizní režie. Režisérskou kariéru zahájil několika krátkými dokumenty. Poté natočil krátkometrážní film Onaj koji će ostati neprimijećen (Ten, který zůstane nepovšimnut). Dále jednu část povídkového fil-mu Sex piće i krvoproliće (Sex, chlas a krveprolití) a epizodu z dalšího povídkového filmu Zagrebačke priće (Záhřebské povídky). V roce 2009 natočil společně s Goranem Devićem válečné drama Černí (Crnci), které získalo řadu domácích i mezinárodních cen. Film, ve kterém se vypořádává s chorvatskými válečnými zločiny, poslali Chorvaté za svou zemi do klání o nominace na Oscara. V roce 2014 natočil drama Sekáč, které se rovněž stalo hlavní událostí do-mácího filmového festivalu v Pule. V roce 2015 režíroval televizní seriál Patrola na cesti (Hlídka na silnici) na kterém se podílel i jako scénárista a v roce 2016 přispěl do filmu Transmania sestaveného z patnácti na sebe vzájemně navazujících povídek bal-kánských filmařů. (JF)
18.50 hodin drama
Chorvatsko 2017
Produkce: Stanislav Babić
Kněz Miran učí náboženství. Jedním z jeho žáků je i Goran z dětského domova. Kněz mu nahrazuje otce. Když se ale Miran začne více věnovat novému žákovi, Goran jej obviní ze sexuálního zneužívání.
Miran rozhodně nesplňuje tradiční představu o tom, jak vypadá katolický kněz. Po městě se prohání závratnou rychlostí na silné motorce, chodí do posilovny, na bazén, hraje počítačové hry a po kázání se nebojí sednout si v blízké zahrádce na pivo. U svých farníků sdružených okolo moderního záhřebského kostela je však velmi oblíben. Kromě kázání v kostele vede také výuku náboženství v třídě problematických adolescentů pocházejících z větší části z dětského domova. Ke svým žákům, zvláště pak k dospíva-jícímu sirotkovi Goranovi, má velmi kamarádský vztah. Goran jej nepokrytě obdivuje a jejich vztah se nejvíce podobá vztahu otce a syna. Když ale do třídy přijde nový žák – starší, velmi inteligentní a citlivý Gabriel, obrací se Miranova pozornost hlavně na něj. Goran to vnímá jako zradu a Mirana obviní ze sexuálního zneužívání. (JF)
Branko Schmidt (*1957, Osijek, Jugoslávie – Chorvatsko)
Vystudoval filmovou a televizní režii na Akademii dramatických a scénických umění v Záhřebu. Předtím studoval též ekonomiku. Jeho absolventský film byla televizní inscenace Rano sazrijevanje Marka Kovača (Předčasné zrání Marka Kovaće, 1981). O rok později natočil televizní drama Hildegard, které bylo zvoleno nejlepším jugosláv-ským televizním dramatem. V roce 1988 vytvořil svůj první celovečerní film Sokol ga nije volio (Sokol ho neměl rád) adaptaci hry od Fabijana Šovagoviće a získal Cenu pro nejlepšího debutanta na FF v Pule. V roce 1991 adaptoval do filmové podoby jedno z klasických děl chorvatské literatury počátku 20. století, román Đuka Begović Ivana Kozarace. V roce 1994 natočil film Vukovar sa vraća kući (Vukovar se vrací domů) o skupině lidí, která utekla před válkou z Vukovaru a přežívá ve vesnici poblíž frontové linie na nádraží v odstaveném vlaku. V rozšířené verzi byl snímek uveden i jako čtyřdílný televizní seriál. Film se nese ve znamení smutku ze ztráty města a pro mnohé i ze ztráty blízkých. Byl natočen 4 roky před tím, než se dostal Vukovar pod chorvatskou správu (východní Slavonie, kde se Vukovar nachází, bylo poslední území, které zůstalo po válce v srbských rukách). Válka v Chorvatsku je přítomna i v následujících dvou Schmidtových filmech. Božić u Beću (Vánoce ve Vídni, 1997), který získal Zlatou arénu za nejlepší scénář, je o hu-debníkovi, který se svým přítelem organizuje koncerty pro chorvatské vojáky v přední linii fronty. Když je jeho přítel zabit, utíká za svými rodiči do Vídně. Předvánoční nádhera rakouského hlavního města brutálně kontrastuje se surovostí války, která zuří necelých 300 km jižně. Třetím Schmidtovým válečným filmem je komediální drama Srce nije u modi (Srdce není v módě). Prostřednictvím anglického biologa, který přijíždí do válkou zmítaného Chorvatska zachraňovat vzácný strom, Schmidt ironizuje roli mezinárodního společenství ve válce při rozpadu Jugoslávie. Kraljica noći (Královna noci, 2001) sleduje dospívání sedmnáctiletého veslaře a jeho první zkušenosti se ženami. Jeho příběh se odehrává v bouřlivém roce 1968, kdy v Osijeku vrcholí nervozita z očekávané návštěvy maršála Tita. Snímek byl oceněn Zlatou arenou za nejlepší scénář a produkci. Velký úspěch zaznamenal svým osmým celovečerním filmem Put lubenica (Melounová stezka, 2006), vycházejícím ze skutečného příběhů asijských migrantů do Evropy, kteří se utopili v řece Sávě. Snímek získal tři Zlaté arény na FF v Pule, Cenu chorvatských kritiků, Hlavní cenu FF v Du-brovníku a Zlatou Antigonu na FF v Montpellier. Úspěšné byly rovněž následující Metastázy (Meta-staze, 2009) z prostředí fotbalových fanoušků Dinama Záhřeb, které získaly rovněž tři Zlaté arény a byly uvedeny na mnoha světových festivalech. V roce 2012 přišel do kin kontroverzní Lidožrout vegetarián (Ljudožder vege-tarianac, 2012), který získal v Pule dokonce 6 ocenění. To, že dokáže natočit také velmi křehký a hluboce lidský příběh dokázal v roce 2015 komorním dramatem Imena višnje (Jména višně) s Ivem Gregurevićem a Nadou Đurevskou v hlavních rolích. Zatím posledním Schmidtovým filmem je Agape (2017), drama katolického kněze obviněného ze zneužívání dětí. (PM a JF)
20.35 hodin Lidožrout vegetarián(Ljudožder vegetarijanac) drama
Chorvatsko, Slovinsko 2014 Iva Balenoviće Produkce: Stanislav Babić, Josip Popovac
Kamera: Dragan Ruljančić
Gynekolog Danko působí jako sympatický a schopný mladý muž. To je ale dokonalé maskování. Ve skutečnosti je to lidský odpad, který se kvůli vlastnímu prospěchu neštítí ničeho.
Gynekolog Danko Babič působí na první pohled jako sympatický odborník vzbuzující důvěru u pacientek, personálu nemocnice a především u nadřízených. Tato přetvářka mu vychází tak dobře, že je v očích ředitele nemocnice jediným vhodným kandidátem na post primáře rozhádaného oddělení. Ovšem pod rouškou sympatického a kole-giálního doktora se skrývá nelidská hyena, která využívá nejsprostších praktik pro své obohacení. Neštítí se lhát pacientkám, falšovat dokumenty, přehodit vinu za zpac-kanou operaci na kolegu, provádět nelegální potraty a dělat nejrůznější špinavou práci pro zkorumpovaného šéfa místní policie a mafiánského bosse řídícího ve městě obchod s bílým masem. Postupně ztrácí poslední zbytky morálky, které v sobě měl a za peníze je ochoten udělat i ten nejotřesnější čin. (anotaci Febiofestu rozšířil JF)
22.40 hodin (3 krátké filmy + Táta) 3/6(náš festivalový název) Tři krátká dramata Dalibora Mataniće o ženě v extrémních situacích v hlavní roli s Leonou Paraminski by měla být součásti plánovaného povídkového filmu 6/6. Sucho(Suša)
drama Délka: 14 min Režie: Dalibor Matanić Scénář Dalibor Matanić Kamera: Branko Linta Produkce: Ankica Jurić Tilić Hudba: Jura Ferina, Pavao Miholjević Hrají: Leona Paraminski, Tamara Bogunović, Marija Geml, Robert Perišić
Když na ostrově umře poslední rybář, vesnice zanikne. MEJDAN(Tulum)
drama Délka: 15 min Režie: Dalibor Matanić Scénář: Dalibor Matanić Kamera: Branko Linta Produkce: Ankica Jurić Tilić Hudba: Jura Ferina, Pavao Miholjević Hrají: Leona Paraminski, Nikša Butijer, Anđela Ramljak, Igor Hamer, Luka Kuzmanović, Robert Prosan, Mara Toldi, Rus Zlatko Gregorevčić, Robert Perišić
Jeden zdánlivě idylický den ve Vukovaru.
Mezipatro(Mezanin)
drama Délka: 14 min Režie: Dalibor Matanić Scénář Dalibor Matanić Kamera: Branko Linta Produkce: Ankica Jurić Tilić, Hrvoje Pervan Hrají: Leona Paraminski, Jagoda Kralj Novak, Alen Liverić
Co je mladá žena ochotna obětovat, aby dostala dobrou práci?
Táta(Ćaća)
drama / horor
Produkce: Ankica Jurić Tilić, Hrvoje Pervan
Dvě sestry veze jejich přítel na návštěvu k nemocnému otci na samotu do hor. Jeho dům však najdou opuštěný. Cesta zpět je dlouhá a brzy bude tma. Proto se rozhod-nou v domě přenocovat.
Lucija přemluví svou sestru Veru a přítele Vanju, aby s ní jeli za otcem. Ten před lety odešel od jejich rodiny a bydlí na samotě v hornatém kraji Lika. Je údajně smrtelně nemocen, takže pro sestry je to možná poslední příležitost, jak se dozvědět, co se v mi-nulosti stalo mezi ním a jejich matkou. Poté, co trojice dojede po dlouhé cestě k otco-vu domu, zjistí, že je prázdný. Den se krátí a zpět do Záhřebu to mají daleko. Roz-hodnou se proto přenocovat. Doufají, že se otec druhého dne objeví. Noc je temná a větrná. Zdá se, jako by kolem domu někdo chodil. Láhev alkoholu však dává zapomenout na tísnivé pocity, které opuštěná usedlost vyvolává... Dalibor Matanić natočil snímek, který používá tradiční hororové schéma a pos-tupy, přesto se v žádném případě nejedná o tuctový horor. Z hororového žánru si půjčuje prostředky, pomocí kterých buduje atmosféru a napětí. Nutno říci, že je používá velmi zdatně. Přesto lze konstatovat, že mnohem děsivěji působí rozkrytí vztahů mezi čtyřmi protagonisty, ke kterému nakonec dojde. Film se tak v průběhu děje promění spíše v důmyslné psychologické drama. (JF)
Trailer je opatřen českými titulky!
Ivo Gregurević (*1952 Donja Mahala, Jugoslávie – Bosna a Hercegovina, †2019, Záhřeb, Chorvatsko) – miniprofil herce
Narodil se v takřka ryze chorvatské vesnici Donja Mahala, která leží na seve-ru Bosny a Hercegoviny na hranicích s Chorvatskem. Vystudoval herectví na Akademii dramatických umění v Záhřebu. Jeho herecké začátky jsou spojené s divadlem. První filmové role ztvárnil v roce 1977 ve filmech Ne naginji se van (Nenakláněj se ven) Bogdana Žižiće a Maćava (Vánice) Antuna Vrdoljaka. Od té doby si zahrál v bezmála sto padesáti celovečerních i televizních filmech a seriálech. Hrál role policistů, kriminálníků i nejrůznějších vedoucích činitelů. V seriálu o Titovi si zahrál také roli Stalina. Jeho herecký projev byl úsporný až minimalistický, ale velmi výrazný a uvěřitelný. Nejlépe mu šly role svérázných neotesaných hrdinů. Mnohdy mu stačil velmi malý prostor, i malou rolí dokázal diváka zaujmout. Příkladem takových malých, ale díky jeho osobě snadno zapamatovatelných rolí, jsou role ředitele opery ve snímku Vše nejlepší, biskupa v Agape, otce hlavního hrdiny ve snímku Sonja i býk nebo role vyšetřovatele ve filmu Mlč, které přináší letošní ročník Vsetínského filmového maraton. V hlavních rolích jej můžete letos vidět ve filmech Sekáč a Táta. Tradiční diváci vsetínských balkánských filmových přehlídek si jej mohou pamatovat také z filmů Kino Lika (Jozo), Černí (velitel Ivo), Co je muž bez kníru (Marinko), Maršál Tito (Luka), Svědci (otec), Josef (velitel kozáků) a z několika dalších. Na plátnech českých kin se nedávno objevil v roli Josipa ve filmu Alana Drljeviće Chlapi nepláčou. Ivo Gragurevič byl ženatý s herečkou Dubravkou Ostojić, se kterou měl syna Marka. Po rozvodu se již znova neoženil, i když v jeho životě bylo několik dalších žen. V roce 1995 založil v Orašje na severu Bosny a Hercegoviny filmový festival Dny chorvatského filmu. V roce 2013 prodělal mozkovou mrtvici, ale i po ní dále hrál. Ve filmu se objevil naposledy v roce 2018 ve snímcích Osmi povjerenik (Osmý zmocněnec) Ivana Salaje a ve filmu Za ona stara dobra vremena (Pro ty staré dobré časy) Eduarda Galiće. V roce 2019 by se měl v kinech objevit ještě film General sedmaosmdesátiletého Antuna Vrdoljaka, ve kterém si Ivo před svou náhlou smrtí 1. ledna 2019 stačil zahrát jednu z vedlejších rolí. Kruh se tak symbolicky, bohužel ne příliš šťastně, uzavřel. Věřím, že si Iva Gregureviće budou diváci pamatovat spíše kvůli rolím v jiných filmech. Třeba za roli zbojníka Čarugy ve stejnojmenném filmu Rajka Grliće, za roli Slavka ve Schmidtově filmu Imena višnje (Jména višně), která mu přinesla v roce 2015 prestižní chorvatskou cenu „Fabijan Šovagović“ nebo za roli podivína Iva ve filmu Sekáč, za kterou dostal v roce 2014 svou pátou Zlatou arénu. (JF)
9.30 hodin Osvobození Skopje(Oslobođenje Skoplja, Osloboduvanje na Skopje) válečné drama, romantický Makedonie, Chorvatsko, Finsko 2016
Délka: 110 min
Scénář: Danilo Šerberdžija, Dušan Jovanović
Produkce: Vladimir Anastasov,
Mike Downey,
Arto Halonen,
Robert Naskov, Igor Nola,
Aleksandar Popovski, Branko Petrovski,
Danilo Šerbedžija, Sam Taylor, Goran
Tozija
Bulharsko-německá okupace makedonského hlavního města Skopje je nahlížena očima osmiletého Zorana – zvídavého chlapce, jehož maminka se zamilovala do německého důstojníka.
Jugoslávie je v době druhé světové války rozdrobena do několika celků. Chorvatsko, ke kterému je připojena většina Bosny a Hercegoviny je fašistickým kvazi-státem nezávislým jen podle názvu, ve skutečnosti podléhajícím Berlínu. Zbytek území je pod správou Německa, Itálie a jejich menších fašistických spojenců, kteří využívají situaci a obsazují jugoslávská území, na která si činili i před válkou nárok. Makedonii, kde se odehrává příběh filmu, tak okupují vedle německých vojsk také Bulhaři. Film vykresluje atmosféru a události let 1943 a 1944 v makedonském hlavním městě Skopji. Hlavním hrdinou příběhu je osmiletý Zoran a členové jeho rodiny. Jeho otec Dušan odešel k partyzánům a on zůstal z matkou Licou v domě u její sestry Lenče. V něm bydlí ještě strýc Gjorgije, který spolupracuje s odbojem, babička a stejně stará sestřenice. Společně se Zoranem jsme svědky deportace jeho židovské kamarádky Renaty a celé její rodiny. Těsně před odchodem svěřuje rodina klíče od domu Lice s prosbou, aby jim dům ohlídala. Do domu se ale nastěhuje mladý německý důstojník, vzdělaný slušný intelektuál, který se do Licy záhy zamiluje a snaží se jí pomáhat. Přestože Lenče Licu ponouká, aby od Němce získala jídlo a finanční prostředky, ve chvíli kdy je jasné, že již brzy dojde k osvobození Skopje, se od ní odvrací a začne dávat najevo, jak jí kvůli vztahu s německým důstojníkem pohrdá. Také malý Zoran začíná mít problémy mezi svými vrstevníky, jenž kopírují chování dospělých a najednou mají pocit, že mohou druhé soudit. Osvobození Skopje a návrat Dušana tak Zoran s Licou očekávají s nadějí i obavami. Film je režijním debutem známého chorvatského herce Redeho Šerbedžiji (ztvárnil také roli strýce Gjorgije), který si ke spolupráci na režii přizval syna Danila. Scénář vychází ze známé divadelní hry srbského dramatika Dušana Jovanoviće. (JF)
Danilo Šerbedžija (*1971, Záhřeb, Jugoslávie - Chorvatsko)
Danilo Šerbedžija je synem známého chorvatského herce Redeho Šerbedžiji. Studoval na The School of Film Ohio University. Natočil množství dokumentů, ceněných krátkometrážních filmů, hudebních videoklipů a epizod televizních seriálů. Jeho celovečerní debut 72 dní (Sedamdeset i dva dana, 2010) ke kterému napsal i scénář, svedl dohromady největší filmové hvězdy ex-Jugoslávie a nejslibnější chorvatské talenty, dvě herecké ceny pak získal na festivalu v Pule. Ač se jedná o komedii, ukazuje poměrně věrně nelehkou situaci v Krajině, což je chudá vnitrozemská oblast Chorvatska, ve které až do 95. roku žilo velké množství Srbů. V roce 2015 natočil epizodu Orah (Ořech) povídkového filmu současných chorvatských filmařů Zagrebačke priče vol. 3 (Záhřebské příběhy č. 3). V roce 2016 natočil společně se svým otcem výpravné drama Osvobození Skopje, odehrávající se během německo-bulharské okupace makedonského Skopje. Ve stejném roce režíroval i televizní film Peper i sol (Pepř a sůl). (PM a JF)
Rede Šerbedžija (*1946, Bunić, Jugoslávie - Chorvatsko)
Chorvat se srbskými kořeny, Rade Šerbedžija, se narodil 27. července 1946 ve vesnici Bunić. V 60. letech studoval drama na Univerzitě v Záhřebu a jeho herecké začátky jsou spjaty s divadlem. V druhé polovině šedesátých let si zahrál v několika televizních filmech. První velkou roli mu dal slovinský režisér Matjaž Klopčič ve válečném dramatu Sedmina. Od té doby byl obsazován do menších, ale častěji do velkých rolí v jugoslávských filmech produkovaných filmovými studii všech jugoslávských republik a režírovaných režiséry všech jugoslávských národností, které žily v Jugoslávii. Spolupracoval s Živojinem Pavlovićem (Rdeče klasje – Rudé klasy), Krsto Papićem (Predstava Hamleta u Mrduši donjoj – Představení Hamleta v Dolní Mrduši), Rajkem Grlićem (Bravo maestro), Fadilem Hadžićem (Novinar - Novinář), Vatroslavem Mimicou (Banović Strahinja), Borem Dražkovićem (Život je lep – Život je krásný), Goranem Markovićem (Variola vera), Milošem Radivojevićem (Una), Lordfanem Zafranovićem (Večerní zvony – Večernja zvona) a mnoha dalšími. V této praxi Serbedžija pokračoval i po rozpadu Jugoslávie, takže jej dodnes vídáme jak v chorvatských, tak v srbských, slovinských, či makedonských filmech. Během sedmdesátých a osmdesátých let ztvárnil v Jugoslávii a občas i jinde bez mála sedmdesát rolí. Během občanské války v Jugoslávii emigroval a dostal se nakonec do USA, kde začala druhá část jeho kariéry. Od poloviny 90. let se začal objevovat ve filmech uznávaných režisérů, jako jsou Stanley Kubrick (Eyes Wide Shut, 1999), John Woo (Mission: Impossible II, 2000) a Phillip Noyce (Tichý Američan, 2002). Hrál po boku hollywoodských hvězd, jako jsou Clint Eastwood (Vesmírní kovbojové, 2000, r. Clint Eastwood), Brad Pitt (Hanebný pancharti, 2009, r. Quentin Tarantino) a Christian Bale (Batman začíná, 2005, r. Christopher Nolan). V roce 2007 se objevil v šesté řadě úspěšného seriálu 24 hodin a zahrál si malou, ale významnou roli slavného výrobce kouzelných hůlek, Gregoroviče, v 1. části filmu Harry Potter a relikvie smrti (2010, r. David Yates). Sympatické je, že jej jeho úspěšná zahraniční herecká kariéra neodradila od rolí v domácích (ex-jugoslávských) filmech. V minulých ročnících Filmových maratonů jste jej mohli vidět např. ve snímcích Opravdový zázrak – Pravo čudo Lukase Noly, 72 dnů - Sedamdeset i dva dana, které režíroval jeho syn Danilo, Balkan is not dead Aleksandara Popovskiho nebo Velká voda – Golemata voda Iva Trajkova. Osvobození Skopje je jeho režijní debut. (JF, s využitím biografie Film Europe)
11.55 hodin (dvojprogram Teleport Zovko + Mlč) Teleport Zovkosci-fi parodie
Chorvatsko 2011
Produkce: Ankica Jurić Tilić, Hrvoje Pervan
O tom, jak funguje první chorvatský teleport, se na vlastní kůži přesvědčí rodina, která uvěří reklamě a chce se s jeho pomocí přenést na dovolenou.
„Po tolika letech, po tak dlouhém čekání, konečně u vás, konečně v Chorvatsku Teleport Zovko! Za čtyři vteřiny v jakémkoliv místě naši krásné vlasti…“
Film je inspirován skutečnou událostí J
Predrag Ličina (*1972, Záhřeb, Jugoslávie – Chorvatsko)
Vystudoval televizní a filmovou režii na Akademii dramatických umění. Počátkem devadesátých let začal psát filmové kritiky pro různé chorvatské noviny a časopisy (Vjesnik, Studio, Panorama). Poté začal pracovat jako první asistent ředitele Chorvatské televize. Věnoval se zejména hudebním dokumentům. Do konce devadesátých let se podílel také na výrobě sedmdesáti hudebních videoklipů. Mezi lety 97-99 režíroval také 3 dokumentární filmy: 22:04, Pet plus (Pět plus), Mladi talenti (Mladé talenty) pro Chorvatskou televizi. Po roce 2000 začal natáčet reklamy. Dodnes jich má na kontě asi 80. V roce 2012 napsal a zrežíroval 15 epizod komediálního seriálu Nedjeljom ujutro, subotom navečer (V neděli ráno, v sobotu večer). V roce 2013 natočil svůj první hraný krátký film Teleport Zovko – sci-fi parodii, která přináší alternativní vysvětlení jednoho známého zázraku. V roce 2019 měl premiéru jeho první celovečerní hraný film Posljednji Srbin u Hrvatskoj (Poslednéí Srb v Chorvatsku) – hororová zombie komedie s Kerešimirem Mikićem a Hristinou Popović v hlavních rolích, která vznikla v chorvatsko-srbské koprodukci. (JF)
Mlč(Šuti) drama
Chorvatsko 2014
Produkce: Ankica Jurić Tilić, Hrvoje Pervan
Je možné přetrhnout nit násilí a utrpení, která se vine napříč generacemi jedné rodiny? Má Bebina malá dcera šanci vystoupit z tohoto nešťastného kruhu a žít normální život?
Je možné přetrhnout nit násilí a utrpení, která se vine napříč generacemi jedné rodiny? Bebina matka je slabá osobnost s chatrným zdravím a své děti nedokáže ochránit před násilnickým otcem. Její bratr se díky absenci pozitivních vzorů pomalu vydává na cestu zločinu. Na prahu dospělosti si Beba najde kluka, který vyrůstal v dětském domově. Po krátké známosti s ním otěhotní a vezme si jej. Záhy se ukáže, že se povahově příliš neliší od jejího otce, který je toho času po spáchání otřesného činu ve vězení. Má Bebina malá dcera šanci vystoupit z tohoto nešťastného kruhu a žít normální život? Film byl natočen podle skutečných událostí… (JF)
Lukas Nola (*1964, Záhřeb, Jugoslávie - Chorvatsko)
Studoval malbu na Akademii múzických umění a filmovou režii na Akademii dramatických umění v Záhřebu. Natočil krátké a televizní filmy: Dok nitko ne gleda (Nikdo se nedívá, 1992), Svaki put kad se rastajemo (Pokaždé se rozejdeme, 1994), za které získal chorvatské filmové ceny Oktavijan, a dále filmy Krada (Krádež, 2004) a Ne pitaj kako (Neptej se jak, 2006). Režíroval také několik epizod seriálu Operacija Kajman (Operace Kajman, 2007). Doposud natočil pět celovečerních hraných filmů: thriller z prostředí mafie obchodující s bílým masem Rusko meso (Ruské maso, 1997), psychedelické válečné drama Nebo sateliti (Nebe satelity, 2001) - Zvláštní cena poroty na FF Mannheim-Heidelberg, Sami (Sami, 2001) a Skutečný zázrak (Pravo čudo, 2007). Pochmurné drama Mlč (Šuti) z roku 2013, které rozkrývá architekturu domácího násilí je zatím jeho posledním celovečerním filmem. (PM a JF)
14.10 hodin Vše nejlepší(Sve najbolje) romantická komedie
Chorvatsko 2016
Produkce: Ankica Jurić Tilić
V předvánočním čase se protnou osudy desítky lidí různého pohlaví, rozdílných profesí a věku. Kdo se do koho nakonec zamiluje? A podaří se záhřebské opeře decimované chřipkou uskutečnit představení Dona Giovanniho?
Ve vánočním čase, když si všichni vzájemně přejí vše nejlepší, se propletou osudy několika velmi rozdílných lidí. Osamělá cukrářka Verica, která už dávno přestala hledat toho pravého, v krátkém sledu potká najednou hned několik mužů, kteří ji každý svým způsobem okouzlí. Kdo je lepší - malíř pokojů Ljubo, který se otočí za každou sukní, operní zpěvák Martin, který, když je nervózní, musí okamžitě sníst něco sladkého nebo pěstitel zeleniny nadstandardních rozměrů Tomo? Najednou je ve Vericině životě tolik mužů... Verica však není v tomto příběhu jediná žena. Jsou zde dvě zdravotní sestry, které se snaží pochopit, jak funguje mužský mozek, Tomova dcera Brankica – operní pěvkyně, která relaxuje při řízení traktoru a štípání dřeva, Vericina nemocná sestra a její přítelkyně. Ani výčet mužských postav výše není úplný. Nesmíme zapomenout na Brankičina bývalého – milovníka rychlých aut Mislava, který má po rozchodu s ní prostě smůlu a zahradníka Karla. Jak se tyto postavy promíchají, kdo se do koho zamiluje? A podaří se chřipkou decimované záhřebské opeře nacvičit představení Dona Giovanniho? A jak s tím souvisí skupinka švábů, medové perníčky a vycpaná ryba? Kolik lidí ve filmu umře? A kolik je vlastně v Chorvatsku domácností obývaných pouze jedním člověkem? Na některé z vyřčených otázek nám dá odpověď romantická komedie Vše nejlepší... (JF)
Snježana Tribuson (*1957, Bjelovar, Jugoslávie, Chorvatsko)
V roce 1981 dokončila studia televizní a filmové režie na Akademii dramatických umění v Záhřebu, kde od roku 2004 učí. Natočila několik televizních filmů a seriálů. Podílela se například na popularním seriáliu Odmori se, zaslužio si (Odpočiň si, zasloužíš si to), pro který natočila 20 epizod (seriál má nyní již 5 sérií a bez mála stovku dílů). Pro televizi pracuje také jako scénáristka. Na poli celovečerního hraného filmu debutovala v roce 1996 snímkem Prepoznavanje (Rozpoznávání), který získal tři Zlaté arény na festivalu v Pule. Ještě úspěšnější byl její druhý film Tri muškarca Melite Žganjer, který získal Zlatých arén sedm. Také její třetí film Ne dao bog većeg zla (Nedal Bůh většího zla) v Pule bodoval a ve zvyšující se konkurenci získal dvě Zlaté arény. U svého posledního filmu Vše nejlepší (Sve najbolje) z roku 2016 zužitkovala své zkušenosti, které získala jako scénáristka televizních filmů a seriálů a natočila jej podle vlastního scénáře. Rovněž tento snímek získal několik Zlatých arén v Pule (za nejlepší kostýmy, výpravu, vizuální efekty a další), několik zajímavých cen přivezl také ze zahraničních festivalů. (JF) Změna programu vyhrazena.
Filmy z programu
Vsetínského filmového maratonu jsou (s výjimkou
snímku Lichožrouti) mládeži do 15 let nepřístupné.
________________________________________________________________________________________________
Egzorcizam, 2017, Dalibor Matanić
________________________________________________________________________________________________
LEVNÉ UBYTOVÁNÍ VE VLASTNÍM SPACÁKU: Můžete přespat v klubovně Domu kultury Vsetín (1 min pěšky od kina) na zemi na vlastní karimatce a ve vlastním spacáku. K dispozici jsou toalety a sprcha. Cena 50 Kč / noc.
UBYTOVÁNÍ V HOTELU ČI PENZIONU
________________________________________________________________________________________________
Festival není výdělečný. Výtěžek ze vstupného pokryje zpravidla cca čtvrtinu nákladů na jeho uspořádání.
Online předprodej zvýhodněných celoakčních akreditací je možný do konce března: 500 Kč pro členy Filmových klubů (zvolte pátek 12.4. od 15:00). 650 Kč pro ostatní návštěvníky (zvolte pátek 12.4. od 16:00). Rozdílné časy jsou tu jen kvůli odlišení vstupenek. Členem Filmového klubu se můžete stát i na místě, koupí průkazu na rok 2019 za 80 Kč.
Akreditace (nečlen filmového klubu / člen):
Celoakční – 15 filmů: 750 Kč /
600 Kč (sleva v předprodeji – do konce března) 3 filmy: 270 Kč / 210 Kč 1 film: 110 Kč / 110 Kč (Lichožrouti: 50 Kč).
Přespání (vlastní spacák a karimatka): 50 Kč/noc
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
