|
|
|||||
|
|
|
|
|
||
|
Filmový klub Vsetín spolupracoval mnoho let na projekcích projektu FILM A ŠKOLA se vsetínskými školami.
Archiv:
Studijní projekce filmové klasiky
23. 1. 2012 v 16 hodin
16. 4. 2012 v 16 hodin
Film a škola + Filmové dědictví 2011/2012 1. POLOLETÍ (pdf) ____________________________________________________________________________________________________
Archív:
|
||
|
Film a škola 2010/2011 SŠ
Člověk proti zkáze Československo 1989 / 89 min Režie: Štěpán Skalský
Film o životě a smrti Karla Čapka. Děj je rámován posledními Čapkovými dny. Zdůrazňuje, že spisovatelova smrt byla způsobena nikoliv jen těžkou nemocí, ale především dusivým klimatem doby a štvavou kampaní, rozpoutanou proti němu fašistickými a šovinistickými kruhy. Umírajícímu autorovi se vybavují různé vize a vzpomínky na dětství, na nenaplněnou lásku k Věře Hrůzové, na vztah s Olgou Scheinpflugovou, na rozhovory s kolegy z Lidových novin i s "pátečníky" v čele s T. G. Masarykem, na zkoušky a premiéry burcujících her, na boj za záchranu republiky, na stovky vulgárních anonymních dopisů, i na nešťastnou povodeň na Strži, jež byla bezprostřední příčinou onemocnění.
ŠTĚPÁN SKALSKÝ (*1925, +2004 Praha) Po gymnáziu absolvoval večerní školu filmové tvorby při pražské FAMU. Od roku 1949 pracoval jako asistent režie, případně pomocný režisér a od roku 1959 začal točit vlastní filmy. Z jeho filmů zaujaly tituly Všude žijí lidé (1960), Útěk (1967), Touha Sherlocka Holmese (1971) a Zakázaný výlet (1981). Jeho posledním a zdaleka nejvýznamnějším projektem byl životopisný film Člověk proti zkáze (1989), na jehož přípravě a realizaci pracoval více než sedm let
KATKA ČR 2010 / 90 min Režie: Helena Třeštíková
Celovečerní časosběrný dokument Katka, zachycuje (s několikaletou přestávkou) čtrnáct let bezútěšné existence narušené osobnosti. Mladá žena i přes podporu zdravotní a sociální sítě (ale též tvůrců filmu) nedokáže s drogami skoncovat a i v přelomovém životním okamžiku, kdy porodí sice závislou, ale napohled zdravou dceru, promarní šanci vše zvrátit a nadále putuje v „podzemí“ velkoměsta na samém dně v doprovodu stejně zdevastovaného partnera a psa. Na bezútěšném stereotypním kolotoči peníze-drogy-pokus o léčbu se téměř nic nemění; v rozmezí devadesáti minut sledujeme dlouholetý tragický rozpad lidské bytosti.
HELENA TŘEŠTÍKOVÁ (*1949 Praha) Patří k nejvýznamnějším tvůrcům českého dokumentu. Její stěžejní metodou je časosběrné natáčení, jež poprvé uplatnila už při natáčení školního filmu Živá voda. Své „objekty“ v některých případech sleduje i několik desetiletí. Již její první filmy vzbudily značnou pozornost a za mnohé dokumenty získala řadu ocenění doma i v zahraničí. Realizovala desítky autorských dokumentárních filmů, většinou s tematikou mezilidských vztahů a různých sociálních problémů. Zvláště výrazné jsou její cykly o manželstvích (Manželské etudy, Manželské etudy po 20 letech) a o delikventech (Řekni mi něco o sobě...). V její filmografii však nechybí ani portréty, cestopisná esej či reportáž. V poslední době se zaměřila na svědectví různých osobností o událostech dvacátého století s cílem zachytit společenské proměny, zejména od roku 1989 (Ženy na přelomu tisíciletí, Paměť 20. století). Často spolupracuje s Českou televizí.
KAWASAKIHO RŮŽE ČR 2009 / 95 min Režie: Jan Hřebejk
Renomovaný psychiatr a čelný disident Pavel Josek má být oceněn medailí Paměť národa. Při natáčení televizního dokumentu, však vyjde najevo, že kdysi tajné policii donášel na přítele své ženy, sochaře Bořka, kterého pak estébáci vyštvali do emigrace. Všichni aktéři aféry a členové rodiny se tak najednou musí postavit tváří v tvář odhalené skutečnosti. A zatímco se trýzní minulostí a morálními aspekty, starý příslušník StB Kafka je se svým životem spokojený a dodnes se chlubí svými vyšetřovacími schopnostmi. - Psychologické drama zřetelně poukazuje na to, že vyrovnání s komunistickým režimem bude ještě trvat dlouho a bude mít četné peripetie.
JAN HŘEBEJK (*1967 Praha) Patří ke komerčně nejúspěšnějším českým režisérům střední generace. Vystudoval dramaturgii a scenáristiku na pražské FAMU. Debutoval retromuzikálem z 50. let Šakalí léta (1993 - Český lev za režii a pro nejlepší snímek). Následovala rodinná tragikomedie Pelíšky (1999 - Cena FIPRESCI a zvláštní uznání na MFF v Karlových Varech), ceněný hořký příběh z éry nacistické okupace Musíme si pomáhat (2000 - Český lev za režii, nominace na Oscara za nejlepší cizojazyčný film ), „normalizační" tragikomedie Pupendo (2003), smutná komedie ze současnosti Horem Pádem (2004 - mj. Český lev za režii a pro nejlepší film roku), milostný příběh Kráska v nesnázích (2006 - tři Čeští lvi, Zvláštní cena poroty na MFF v Karlových Varech), generační tragikomedie Medvídek (2007) a komedie U mě dobrý (2008) a Nestyda (2008).
KDO BYL KAFKA? Švýcarsko 2006 / 98 min Režie: Richard Dindo
Kdo byl doopravdy Franz Kafka? Po desítky let tato otázka nedává spát vědcům, kteří na toto téma zplodili horu sekundární literatury. Při pokusu o její zodpovězení se Richard Dindo chce vrátit takříkajíc k pramenu. Ke Kafkovým deníkům a dopisům, k dokumentům od lidí, kteří ho osobně znali. V jakési fiktivní reportáži vystupují Kafkovi přátelé a hovoří o jejich vztahu k záhadnému spisovateli. Richard Dindo dává slovo Kafkovým láskám, spisovateli Maxu Brodovi, ale také Gustavu Janouchovi. Nejde tedy o dokument v obvyklém slova smyslu. Dindo, jak sám ostatně přiznává, nepostupuje klasickou filmovou metodou, v níž by vycházel z vizuálního a komentářem doplnil nezobrazitelné. Primárním je pro něho naopak text, jímž se podrobně zaobírá v přípravné fázi. K textové skladbě pak doplňuje vhodnou skladbu obrazovou.
RICHARD DINDO (*1944 Curych, Švýcarsko) V dokumentárním filmu mu patří zvláštní místo. Nejprve se projevoval jako neúprosný pozorovatel švýcarské skutečnosti, z níž dobývá skrývanou paměť, později rozšiřuje zkoumání za hranice své země, ale nevzdává se přitom nelítostného pohledu, který je jeho tovární značkou. Nad svými filmy má kontrolu od původní koncepce až po distribuci do filmových sálů. Považuje se za „filmaře paměti“, rekonstruuje biografie nebo jejich části, ale nevyužívá je k okázalému představení po způsobu hraného historického filmu. Své svědky, případně texty, uvádí na původní místa a nikdy nesklouzává k povrchní přibližnosti. Tuto pečlivost ještě zdůrazňují fixní a naléhavé záběry, jako by kladl důraz na neexistující režii. Jeho filmy tím získávají estetický rozměr, založený na jisté oproštěnosti.
KRAKATIT Československo 1948 / 106 min Režie: Otakar Vávra
Čapkova předloha se v těsně poválečném kontextu dočkala zřetelné aktualizace: mimořádně ničivá třaskavina v rukou válečných štváčů, které zajímají jen zisk, se může snadno stát osudnou rozbuškou, ohrožující celý svět. Režisér Otakar Vávra soustředí pozornost na horečnaté představy vyčerpaného a navíc zraněného protagonisty inženýra Prokopa, jenž se ze všech sil snažil zabránit zneužití svého vynálezu. I když po vypravěčské stránce (snově stylizované sekvence, které přibližují hrdinovo narušené vnímání, prozrazují inspiraci ponurým francouzským poetismem) film přece jen zestárnul, jeho výpověď si dodnes uchovává svou naléhavost.
OTAKAR VÁVRA (*1911 Hradec Králové) Jedna z nejkontroverznějších osobností českého filmu. Tvůrce několika vrcholných děl české kinematografie ze třicátých, čtyřicátých a šedesátých let je podepsán i pod i pod prorežimními filmy z let padesátých a sedmdesátých. Byl studenty váženým profesorem FAMU - některými označovaný za patrona české nové vlny, ale i laureát mnoha cen spjatých s totalitní mocí. Otakar Vávra natáčel vždy a za každého režimu. Nejčastěji adaptoval díla velkých českých literátů (Jirásek, Čapek, Hrubín, a další) a spoléhal na herce Národního divadla. Natáčel historické filmy, psychologická dramata i komedie. Za jeho nejlepší dílo je považován snímek Kladivo na čarodějnice (1969). Celkem natočil na padesát filmů. Např: Cech panen kutnohorských (1938), Turbina (1941), Předtucha (1947), Krakatit (1948), Jan Hus (1954), Jan Žižka (1955), Proti všem (1956), Romance pro křídlovku (1966), Dny zrady (1973), Osvobození Prahy (1975), Putování Jana Amose (1983), Evropa tančila valčík (1989).
Kupec benátský USA 2004 / 138 min Režie: Michael Radford
Slavná a nadčasová hra Williama Shakespeara sleduje dramatické i komické zvraty osudu a štěstěny skupiny křesťanských šlechticů v Benátkách v 16. století., kteří se zadluží židovskému lichváři. Bohatý židovský obchodník Shylock půjčuje peníze bezstarostným křesťanským šlechticům, kteří se dostanou do úzkých. Jednoho dne požádá lichváře o půjčku vážený kupec Antonio, který má veškerý majetek na moři. Peníze potřebuje pro svého mladého, zamilovaného přítele Bossania, aby mu pomohl získat ruku krásné Portie. V případě včasného nesplacení dluhu požaduje Shylock libru masa z Antoniova těla. Antoniovy lodě jsou zničeny při bouři a Shylock žádá dohodnutou pokutu za nedodržení smlouvy. Bossanio a Portia chtějí Antoniovi pomoci, Shylock však jejich peníze nepřijme, chce získat zpět svou úctu a trvá na smluvené libře masa.
MICHAEL RADFORD (*1946 Nové Dillí, Indie) Britský filmař narozený v Indii upozornil už svým debutem Jiná doba, jiné místo (1983) uvedeným na MFF v Cannes. Natočil také ceněnou adaptaci románu George Orwella 1984 (1984), drama Velký podvod (1987) nebo životopisný snímek Pošťák (1994), který mu získal ceny BAFTA pro nejlepšího režiséra a nejlepší zahraniční film. Mezi jeho další realizované projekty patří snímky B. Monkey (1998), Tanec v modrém pokušení (2000) a kriminální drama Brilantní plán (2007). V současnosti připravuje film Král Lear, opět s Al Pacinem.
NAŠI FURIANTI Československo 1937 / 98 min Režie: Václav Kubásek, Vladislav Vančura
Filmový přepis klasického dramatu Ladislava Stroupežnického o rivalitě dvou selských rodů dbá o pečlivé zachování koloritu předlohy a zaujme vynikajícími hereckými výkony. Hlavními postavami jsou dva bohatí sedláci a současně členové obecního představenstva v Honicích, nejbohatší sedlák a současně starosta Dubský a první radní Bušek, kteří neustále soupeří o prvenství. Jejich rivalita zasahuje nejen do osudů jejich rodin, ale i celé vesnice, v níž se tak každý, byť sebemenší problém, vše, co představenstvo projednává, stává kolbištěm dvou rivalů. A zdaleka nejde jen o to, kdo bude, kvůli množícím se krádežím jmenován ponocným. Zda vysloužilý voják Bláha, kterého navrhuje Dubský, nebo krejčí Fiala, jehož chce prosadit Bušek. Jde také o lásku Václava, syna Dubského, a Verunky, dcery radního Buška. Přestože se mají rádi a chtěli by se vzít, jejich otcové, zejména rozzlobený Bušek, který prohrál bitvu o ponocného, odmítají dát souhlas.
VLADISLAV VANČURA (*1981 Háj u Opavy, +1942 Praha) Jeho zájem o film jej zavedl v roce 1931 až do filmových ateliérů A-B. V té době byl už velice známý díky svým literárním dílům. Ve filmu debutoval vážným příběhem ze studentského života Před maturitou (1932), který měl nečekaný úspěch. Bohužel další dvě jeho samostatné režijní práce Na sluneční straně (1933) a Marijka nevěrnice (1934) propadly u kritiky i diváků. Další příležitost dostal až v roce 1937, kdy byl přizván ke spolupráci se zkušeným režisérem Václavem Kubáskem na filmech Láska a lidé a Naši furianti. Další Vančurově práci u filmu zabránila nacistická okupace a jeho předčasná smrt na popravišti za odbojovou činnost.
NĚŽNÝ BARBAR Československo 1989 / 88 min Režie: Petr Koliha
Novela Bohumila Hrabala Něžný barbar vznikla na počátku sedmdesátých let a patři k těm autorovým prózám, které v Československu nevyšly „oficiálně". Nicméně se kupodivu objevila v dramatizaci Václava Nývlta na divadelních scénách - dramatizátor je rovněž autorem filmového scénáře. Něžným barbarem byl Hrabalův důvěrný přítel, vynikající československý umělec, kreslíř a grafik Vladimír Boudník (1924 - 1968). Dílo se inspiruje touto výjimečnou osobnosti naší kultury. Zároveň je stylizovaným obrazem atmosféry počátku padesátých let, v níž se pohybují tři bohémové-outsideři V. Boudník, B. Hrabal (Doktor) a filosof Egon Bondy. Tvůrci se soustředili především na stylizovanou evokaci doby, která je v mnohém originální. Nejvýznamněji však snímek poznamenali představitelé hlavních roli Boleslav Polívka, Jiří Menzel a Arnošt Goldflam, shodou okolností sami herci i režiséři.
PETR KOLIHA (*1956 Praha) Filmový pedagog, režisér a producent. Vystudoval v roce 1982 režii na Filmové a televizní fakultě FAMU. Zfilmoval román Michaela Viewegha Výchova dívek v Čechách (1997) a knihu Bohumila Hrabala Něžný barbar (1989). Byl druhým režisérem filmu Cena medu (1986) a asistent režie filmů Já nejsem já (1985), Mravenci nesou smrt (1985) a Zátah (1985). Produkoval film Ceremoniář (1996). V letech 1990 – 1995 pracoval jako vedoucí tvůrčí skupiny v České televizi, 1998 - 2000 jako programový ředitel v TV Prima a 2000 – 2002 jako programový ředitel České televize. Dlouhodobě působí jako filmový pedagog a věnuje se též divadelní režii.
OBLUHOVAL JSEM ANGLICKÉHO KRÁLE ČR 2006 / 120 min Režie: Jiří Menzel
Adaptace stěžejního díla Bohumila Hrabala i české literatury dvacátého století. Příběh malého muže Jana Dítěte se odvíjí od třicátých do šedesátých let minulého století a je zaplněn množstvím epizod. Film střídá různá časová pásma prostřednictvím vzpomínek zestárlého hrdiny, který po propuštění z vězení žije jako cestář kdesi v pohraničí. Do hedonistické roviny s lehkým humorem, odvozeným třeba z němé grotesky či z dobových komedií, zasahují bouřlivé politické události prostřednictvím autentických rozhlasových nahrávek či filmových žurnálů. Film je postaven především na obraze a pestrém hudebním doprovodu. Minimum dialogů provází vypravěčův monolog.
JIŘÍ MENZEL (*1938 Praha) Teoretické znalosti i filmovou praxi získal na FAMU u Otakara Vávry, kde studoval například s Věrou Chytilovou, Evaldem Schormem nebo Janem Němcem. Absolvoval v roce 1962. Hned druhý celovečerní film Ostře sledované vlaky (1966) mu přinesl celosvětový úspěch. Ještě v šedesátých letech natočil dvě vynikající adaptace podle Vladislava Vančury Rozmarné léto (1967) a Bohumila Hrabala Skřivánci na niti (1969) a hudební komedii Zločin v šantánu (1968) podle původního scénáře Josefa Škvoreckého a Jiřího Suchého. Po srpnové invazi nemohl pět let natáčet. V roce 1974 mu byl nabídnut tendenční scénář o stavbě dalešické přehrady Kdo hledá zlaté dno. Po jeho natočení mohl znovu pracovat na látkách bližších jemu samému: Na samotě u lesa (1976), Postřižiny (1980) nebo Vesničko má středisková (1985). V těchto filmech především uplatňuje svůj cit pro vytvoření osobité atmosféry příběhu a citlivé vedení herců. Z dalších filmových režií: Báječní muži s klikou (1978), Konec starých časů (1989), Žebrácká opera (1991), Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina (1993), Obsluhoval jsem anglického krále (2007).
OLIVER TWIST Velká Británie 2005 / 130 min Režie: Roman Polanski
Adaptace klasického románu Charlese Dickense z Londýna 19. století, která klade důraz na historickou věrnost a nezlehčuje tehdejší chudobu a krutost. Dramatický příběh sirotka, který se po mnoha ústrcích dostává z chudobince až do party malých zlodějů v londýnském podsvětí. Z té ho zachrání laskavý pan Bronlow, ale krutý šéf kapsářů Fagin a jeho posluhovači chtějí Olivera zpět živého či mrtvého. Film se natáčel v České republice.
ROMAN POLANSKI (*1933 Paříž) Když mu byly 3 roky, přestěhoval se s rodinou do Krakova. Za druhé světové války byli jeho rodiče deportováni do koncentračních táborů, Polanski se skrýval. Ve 14 letech se dal na herectví, vystupoval v divadle, v rádiu a později i ve filmu. Během této doby navštěvoval školu umění v Krakově, kde studoval malování a grafiku. V roce 1955 byl přijat na režisérský kurz do filmové školy v Lodži. Posléze pracoval jako asistent režie. V roce 1962 natočil svůj první celovečerní film, Nůž ve vodě, který odstartoval jeho mezinárodní kariéru. Natáčel v Anglii, Americe, Itálii a Francii. Nejúspěšnější filmy: Rosemary má děťátko (1968), Čínská čtvrť (1974), Tess (1979) a Pianista (2002).
PETROLEJOVÉ LAMPY Československo 1971 / 103 min Režie: Juraj Herz
První léta 20. století v jednom českém městečku: Rodina stavitele Kiliána patří k maloměstské honoraci, ale jejich temperamentní dcera Štěpa nesplňuje představy o dobře vychované slečně. Přibývá jí let a před nedůstojným osudem neprovdané ženy ji může zachránit už jen sňatek s bratrancem Pavlem, spolumajitelem rodinného statku. Brzy se ale i na veřejnosti prozradí, že bývalý důstojník trpí neléčitelnou progresivní paralýzou. Činorodá žena nese svůj osud s nezdolnou odvahou. Značně volné, leč působivé převyprávění několika posledních kapitol z románu Jaroslava Havlíčka dalo mimořádnou přežitost k výjimečným hereckým výkonům Ivy Janžurové a Petra Čepka.
JURAJ HERZ (*1934 Kežmarok, Slovensko) V letech 1950 - 1954 studoval obor fotografie na bratislavské uměleckoprůmyslové škole. V roce 1958 absolvoval loutkářskou katedru DAMU. Krátce působil v začínajícím Semaforu a začal vystupovat ve filmu jako herec. Od roku 1961 na Barrandově asistoval a roku 1965 debutoval hrabalovským středometrážním snímkem Sběrné surovosti. Filmové přepisy literárních předloh tvořily i nadále podstatnou součást Herzovy tvorby. Podle prózy Hany Bělohradské natočil detektivku Znamení Raka (1966), kongeniálně zfilmoval Fuksova Spalovače mrtvol (1968), Petrolejové lampy Jaroslava Havlíčka (1971), Jessii a Morgianu Alexandra Grina (1972). Pro Herzovu tvorbu je rovněž příznačná žánrová pestrost. Setkáme se s groteskou Gagman (1987), s psychologickým dramatem Den pro mou lásku (1976), horrorem Upír z Feratu (1981) i s pohádkami Deváté srdce a Panna a netvor.
POSLEDNÍ SKOTSKÝ KRÁL Velká Británie 2006 / 123 min Režie: Kevin Macdonald
Snímek vznikl podle románu Gilese Fodena o životě jednoho z nejkrutějších afrických diktátorů, ugandského prezidenta Idiho Amina (vládl v letech 1971 – 1979), který měl v oblibě Skoty a tituloval se mimojiné i jako skotský král. - Po převratu v roce 1971 jmenuje Amin jako svého osobního lékaře mladého Skota, s nímž se náhodou setkal. Tak jako řada jiných i Nicholas Garrigan podlehne šarmu ambiciózního vůdce, provádějícího řadu reforem. Až příliš pozdě odhalí i odvrácenou tvář otcovského a přátelského muže a zjistí, že Amin je nelítostný tyran a vrah.
KEVIN MACDONALD (*1967 Glasgow, Velká Británie) Začínal u dokumentárního filmu a prací pro televizi. V roce 1999 se zviditelnil filmovou rekonstrukcí událostí z olympijských her v Mnichově v roce 1972 One day in September, která získala Oscara za nejlepší dokument. Velké uznání získal i dalším filmovým projektem Pád do ticha (2003) o tragickém výstupu dvou horolezců na vrchol Siula Grande v Peru. Ve hraném filmu debutoval snímkem Poslední skotský král, který obdržel Oscara za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli. V roce 2009 natočil výborné kriminální drama Na odstřel.
PUTOVÁNÍ JANA AMOSE Československo 1983 / 149 min Režie: Otakar Vávra
S hrůzou v očích sleduje malý Jan apokalyptický obraz války. Vidí mučení a vraždění nevinných lidí... Tak začíná životopisný film autorů - režiséra Otakara Vávry a spisovatele Miloše Václava Kratochvíla, kteří si vytkli obtížný cíl: přenést na filmové plátno život jedné z nejvýznamnějších osobností našich dějin, vylíčit vnitřní zápasy učence, jehož zná celý svět jako „učitele národů“, tlumočit jeho myšlenky tak, aby vynikly s plnou silou a aktuálností, zachytit krutou dobu třicetileté války a mocenské zájmy jednotlivých zemí, vykreslit plnokrevný obraz muže milovaného a milujícího, který nikdy nezapomněl na svou vlast a dovedl rány osudu překonávat obrovskou silou ducha.
(Informace o režisérovi naleznete u filmu Krakatit)
ROMANETO Československo 1980 / 87 min Režie: Jaroslav Soukup
Vizuálně působivý film, evokující tajemné děje i jejich strůjce, kterým je český spisovatel Jakub Arbes. Děj se volně inspiroval jedním z nejznámějších romanet tohoto autora – Svatý Xaverius. Až děsivá atmosféra, plná sychravé vlhkosti a potemnělosti, provází osudy zoufalého pátrače, jenž se marně pokouší odhalit údajné tajemství barokního oltářního obrazu z malostranského chrámu svatého Mikuláše. Film byl natočen u příležitosti 140. výročí narození Jakuba Arbese (1840–1914). K natáčení interiérů využil režisér reálných prostor v suterénech a přízemích různých domů na Starém Městě v Praze.
JAROSLAV SOUKUP (*1946 Plzeň) Režisér, scenárista a producent. Po absolutoriu na FAMU pracoval ve Filmovém studiu Barrandov. Ambiciózní a talentovaný tvůrce zaujal na začátku osmdesátých let dramatickými filmy Romaneto (1980), Dostih (1981), Záchvěv strachu (1983) a Pěsti ve tmě (1986). Hlavní osou jeho tvorby se však staly nekomplikované komerční tituly Discopříběh (1987), Kamarád do deště (1988), Byl jednou jeden polda (1995) a jejich pokračování.
ROMEO, JULIE A TMA Československo 1959 / 92 min Režie: Jiří Weiss
Okupační milostné drama, jež je adaptací stejnojmenné novely J. Otčenáška, se odehrává v době heydrichiády. Gymnazista Pavel ukryje ve své půdní světničce mladičkou Židovku Hanku, která se schovávala před transportem. Během krátké doby vznikne mezi mladými lidmi vztah, jenž přerůstá v hlubokou první lásku. Krutost doby a především zbabělost sousedky kolaborantky Kubiasové, ale i egoismus Pavlovy matky však vedou k nešťastnému konci.
JIŘÍ WEISS (*1913 Praha) K filmu se dostal již ve třicátých letech zásluhou Vladislava Vančury a od roku 1936 byl členem Reichlova kulturního oddělení filmové společnosti A – B, jež se zaměřovalo na natáčení dokumentů. Ve filmové práci pokračoval i po emigraci do Británie, kde kromě válečných dokumentů realizoval také dva hrané filmy. Po osvobození Československa se stal vedoucím jedné z tvůrčích skupin státního filmu. Jeho nejvýznamnější tvorbu zastupují snímky Uloupená hranice (1947), Vlčí jáma (1957) a Romeo, Julie a tma (1959). V roce 1968 se rozhodl ke druhé emigraci, žil v Západním Německu, Austrálii a USA, kde na přednášel filmovou režii na univerzitách.
Spalovač mrtvol Československo 1968 / 95 min Režie: Juraj Herz
Hrdinou dramatu ze 30. let 20. století je pan Karel Kopfrkingl, obětavý zaměstnanec pražského krematoria a vzorný otec rodiny, který důsledně dbá o řádný chod domácnosti a všestrannou výchovu svých dětí. Vždy loajální muž zcela samozřejmě spolupracuje s nacistickými okupanty a zbavuje se všeho nebezpečného ve svém okolí, včetně členů vlastní rodiny. Jeho velká a nebezpečná kariéra tak začíná. Filmová adaptace psychologického hororu kongeniálně vystihuje morbidní atmosféru a jakoby neskutečný svět panoptikálních postav vynikající předlohy Ladislava Fukse.
(Informace o režisérovi naleznete u filmu Petrolejové lampy)
TOBRUK ČR 2008 / 100 min Režie: Václav Marhoul
Válečné drama věnované významné události z dějin česko-slovenské armády, kterou byla účast Československého pěšího praporu 11. - Východního při obraně libyjského přístavu Tobruk proti Rommelovu Afrikakorpsu a čtyřem italským divizím v říjnu 1941 až dubnu 1942. Film se zabývá první etapou bojů. Přestože postavy snímku a jejich osudy jsou fiktivní, vše ostatní se opírá o historická fakta. Na pozadí bojových akcí se odvíjí drama o přátelství, zbabělosti a odvaze a o individuálních osudech uprostřed válečného běsnění. V dějinách novodobé české kinematografie je Tobruk unikátním dílem, důstojně oslavujícím československé vojáky a odbojáře, jimž je také věnován.
VÁCLAV MARHOUL (*1960 Praha) Po vystudování FAMU působil ve filmových studiích na Barrandově. Nejprve od roku 1984 jako asistent produkce a později jako zástupce vedoucího produkce. Od roku 1990 působil sedm let jako generální ředitel Barrandova. Od roku 1997 se věnuje produkci a režii ve vlastní produkční společnosti Silver Screen. V roce 2003 režíroval svůj první film Mazaný Filip. Je členem Divadla Sklep a výtvarné skupiny Tvrdohlaví. Rovněž se věnuje vojenské historii i aktivní činnosti v armádních zálohách.
VYŠŠÍ PRINCIP Československo 1960 / 102 min Režie: Jiří Krejčík
Významný dramatický film se strhujícími hereckými výkony je adaptací povídky Jana Drdy z knihy Němá barikáda. Děj filmu se odehrává v roce 1942, poté, co byl spáchán atentát na Heydricha. V zemi je výjimečný stav a nacisté se zběsile mstí. Za nevinný žertík jsou na udání spolužáka popraveni tři studenti maturitního ročníku. Marně se třídní profesor Málek, klasický filolog, snaží o jejich záchranu.
JIŘÍ KREJČÍK (*1918 Praha) Před okupací studoval na pražské technice. Když byly vysoké školy zavřeny, pracoval jako úředník v soukromé firmě a jako statista se dostal do barrandovských ateliérů. Zájem o proniknutí do filmové práce ho vedl ke studiu teorie filmového umění a poté se projevil v touze po vlastní režijní filmové práci. Překvapil hned prvními filmy: Týden v tichém domě (1947) a Svědomí (1948). Mezi jeho nejznámější snímky patří: Morálka paní Dulské (1958), Probuzení (1959),Vyšší princip (1960), Penzion pro svobodné pány (1967), Svatba jako řemen (1967), Hry lásky šálivé (1971) či Božská Ema (1979). Působil také jako režisér divadelní a televizní.
FILM A ŠKOLA 2009/2010 pro střední školy
BATHORY SR 2007 / 140 min Režie: Juraj Jakubisko
Snímek o životě Erzsébet (Alžběty) Báthoryové (1560-1614) – ženy, která se pro své bohatství a šarm stala terčem politicko mocenských intrik. Historický velkofilm je pestrým obrazem života uherské šlechty na přelomu 16. a 17. století, kdy Evropa válčila s Turky a doba přála podvodníkům a pletichářům. Film, který patřil ke kulturním událostem roku 2008 a měl velký divácký úspěch, je obohacený režisérovou imaginací, vizionářstvím a výtvarným cítěním.
Juraj Jakubisko (* 30.4.1938 Kojšov, Československo)
Slovenský filmový režisér, scenárista i
kameraman. Jeho filmy se vyznačují velmi osobitou poetikou, bizardností i
podivuhodnou hravostí. Debutoval dlouhometrážním hraným filmem Kristove roky
(1967). Filmy Zbehovia a pútnici (1968), Vtáčikovia, siroty a blázni (1969)
a tragikomedie Dovidenia v pekle, priatelia (1970) byly v 70. letech
normalizační cenzurou zakázány a Juraj Jakubisko se mohl věnovat pouze
dokumentární tvorbě. Až v roce 1979 natočil hraný film Postav dom, zasaď
strom a v roce 1980 třídílný slovenský televizní film Nevera po slovensky.
Vrcholem jeho tvorby v 80. letech byla historická sága s původním slovenským
názvem Tisícročná včela (1983), která získala množství filmových ocenění
podobně jako filmová pohádka Perinbaba (1985). Ve filmech Sedím na konári a
je mi dobre (1989) a Lepšie byť bohatý a zdravý ako chudobný a chorý (1992)
se tématem milostného trojúhelníku vrátil ke své tvorbě ze 60. let. Od roku
1993 žije v Praze, kde natočil filmy Nejasná zpráva o konci světa (1997) a
Post coitum (2004). Je členem Evropské filmové akademie.
Bílá nemoc Československo 1937 / 106 min Režie: Hugo Haas
Epidemie zákeřné choroby ničí obyvatele totalitního státu, jehož vůdce připravuje válečnou expanzi. Pokus lékaře z chudinské čtvrti čelit nemoci i nacionálnímu fanatismu ztroskotává. Pro filmové zpracování vycházející z inscenace Národního divadla byla připsána postava doktora Martina, lékaře z malé, diktátorovými plány ohrožované země, který je ochoten pokračovat v aktivním odporu proti násilí. Film natočený podle stejnojmenného románu Karla Čapka je paralelou k nástupu nacismu v Německu třicátých let.
Hugo Haas (* 18.2.1901 Brno,
Rakousko – Uhersko, +1.12.1968 Vídeň, Rakousko)
GOYOVY PŘÍZRAKY USA 2006 / 106 min Režie: Miloš Forman
Historické drama s mezinárodním obsazením se odehrává na přelomu 18. a 19. století ve Španělsku, kde se mísí vliv inkvizice a myšlenky Francouzské revoluce. Film popisuje historické události prostřednictvím osudů tří postav: slavného malíře Francisca Goyi y Luciente, dominikána Lorenza Casamarese a nevinné dívky Ines Bilbatuové. Jeden z nejzajímavějších a nejprovokativnějších historických filmů posledních let.
Miloš Forman (*1932 Čáslav) Nepřijali ho na studium DAMU, proto odešel na FAMU studovat obor scenáristika a dramaturgie. Před ukončením studia spolupracoval s Martinem Fričem. Po absolutoriu krátce pracoval pro televizi. Samostatně režíroval až v roce 1963 film Konkurs. V Československu natočil snímky Černý Petr (1963), Lásky jedné plavovlásky (1965) a Hoří, má panenko (1967). Po srpnu roku 1968 odešel do USA, kde natáčí filmy Taking Off (1971), Přelet nad kukaččím hnízdem (1975), Vlasy (1979), Ragtime (1981), Amadeus (1984), Valmont (1989), Lid versus Larry Flynt (1996) a Muž na Měsíci (1999).
Horská hlídka Čína 2004 / 95 min Režie: Chuan Lu
Tento drsný, a přesto překrásný film líčí obtížnou výpravu na čínské nepřátelské území, přičemž se opírá o skutečný příběh jedné z posledních expedic vedených tibetskými dobrovolníky bojujícími proti pytlákům lovícím ohrožený druh antilop. Snadno zranitelní lidé se vydávají do tibetské divočiny, aby zde nasazovali vlastní životy kvůli stádu divokých zvířat. Pokud je nezabijí pytláci, hrozí jim, že buď umrznou, uvíznou v pohyblivém písku, zemřou na následky vysokohorské nemoci, dehydratace, hladovění, nebo se zabijí v autě. Navzdory všem těmto nebezpečenstvím se však tito muži vydávají do Kekexili a pouštějí se do donkichotského zápasu, kterému sami pořádně nerozumí. Nejsou hrdinové ani ochránci přírody. Jsou to prostě lidé, kteří se rozhodli zabránit vybíjení zvěře.
Karamazovi ČR 2008 / 110 min Režie: Petr Zelenka
Příběh filmu se odehrává v současném Polsku. Do Krakova přijíždí skupina herců Dejvického divadla v čele s režisérem hry, aby na alternativním festivalu v netradičním prostoru oceláren uvedla jevištní adaptaci Dostojevského hry Bratři Karamazovi, jejímž základem je vyšetřování otcovraždy. Na pozadí divadelní zkoušky sledujeme osudy hereckého souboru, komické příběhy herců, režiséra i osobní tragédii jednoho z přihlížejících dělníků. Karamazovi jsou dramatem o morálce, povaze člověka, lidském svědomí, vině, trestu a odpuštění. Film není jen psychologickou sondou do zpustošené ruské duše, ale reflektuje aktuální téma odpovědnosti člověka za své činy.
Petr Zelenka (* 21.8. 1967 ČR)
Na pražské FAMU vystudoval obor dramaturgie a
scenáristika. Výrazně na sebe upozornil mystifikačním televizním dokumentem
Visací zámek 1982 – 2007 (natočeno v roce 1993) a stejné téma si vybral i
pro svůj celovečerní debut Mňága – Happy End (1996) o skupině Mňága a Žďorp,
který humornou formou líčí zrod uměle sestavené kapely nezvládající hrát. V
podobně hravém duchu a nadsázce je natočen Zelenkův pozdější snímek Rok
ďábla (2002), který vyhrál hlavní cenu Křišťálový glóbus na MFF v Karlových
Varech a šest Českých lvů.
KDO BYL KAFKA? Švýcarsko 2006 / 98 min Režie: Richard Dindo
Kdo byl doopravdy Franz Kafka? Po desítky let tato otázka nedává spát vědcům, kteří na toto téma zplodili horu sekundární literatury. Při pokusu o její zodpovězení se Richard Dindo chce vrátit takříkajíc k pramenu. Ke Kafkovým deníkům a dopisům, k dokumentům od lidí, kteří ho osobně znali. V jakési fiktivní reportáži vystupují Kafkovi přátelé a hovoří o jejich vztahu k záhadnému spisovateli. Richard Dindo dává slovo Kafkovým láskám, spisovateli Maxu Brodovi, ale také Gustavu Janouchovi. Nejde tedy o dokument v obvyklém slova smyslu. Dindo, jak sám ostatně přiznává, nepostupuje klasickou filmovou metodou, v níž by vycházel z vizuálního a komentářem doplnil nezobrazitelné. Primárním je pro něho naopak text, jímž se podrobně zaobírá v přípravné fázi. K textové skladbě pak doplňuje vhodnou skladbu obrazovou.
KULT HÁKOVÉHO KŘÍŽE USA 1998 / 119 min Režie: Tony Kaye
Snímek, který žánrově balancuje mezi psychologickou sondou a rodinným dramatem je srozumitelným poselstvím o příčinách i následcích iracionálního násilí a nenávisti. Inteligentní losangeleský student Derek se nemůže vyrovnat s násilnou smrtí svého otce a začne se realizovat v neonacistickém hnutí. Jeho změněné chování se dotýká i nemocné matky a tří sourozenců. Především mladší bratr Danny nachází v Derekovi ztracenou otcovskou autoritu. Zlom nastane, když Derek chladnokrevně zavraždí dva černošské zloděje a po odsouzení si ve vězení prožije peklo. Na svobodu se vrací se "očištěn" od nenávisti a chce začít nový život, zabránit další tragédii ve vlastní rodině však už nedokáže.
Kupec benátský USA 2004 / 138 min Režie: Michael Radford
Slavná a nadčasová hra Williama Shakespeara sleduje dramatické i komické zvraty osudu a štěstěny skupiny křesťanských šlechticů v Benátkách v 16. století., kteří se zadluží židovskému lichváři. Bohatý židovský obchodník Shylock půjčuje peníze bezstarostným křesťanským šlechticům, kteří se dostanou do úzkých. Jednoho dne požádá lichváře o půjčku vážený kupec Antonio, který má veškerý majetek na moři. Peníze potřebuje pro svého mladého, zamilovaného přítele Bossania, aby mu pomohl získat ruku krásné Portie. V případě včasného nesplacení dluhu požaduje Shylock libru masa z Antoniova těla. Antoniovy lodě jsou zničeny při bouři a Shylock žádá dohodnutou pokutu za nedodržení smlouvy. Bossanio a Portia chtějí Antoniovi pomoci, Shylock však jejich peníze nepřijme, chce získat zpět svou úctu a trvá na smluvené libře masa.
MLADÝ MUŽ A BÍLÁ VELRYBA Československo 1978 / 89 min Režie: Jaromil Jireš
Viktor je dokonalým typem pasivity, "žije tak, jako by měl vše již za sebou." Břéťa je "nabitá sluneční baterie, která do sebe čerpá stále novou energii." A mezi tyto muže vstoupí Edita, která jde tvrdě za svou kariérou. Mladý muž a bílá velryba patří mezi to nejlepší, co spisovatel Vladimír Páral napsal. Režiséru Jaromilu Jirešovi se podařilo na plátno přenést všechno nejlepší, co Páralova předloha poskytovala, především rozpor mezi dvěma životními koncepcemi. Navíc režisér dopřál více místa jaksi symbolické, ale přitom naprosto realistické postavě převozníka Gausse, a tím ještě více zesílil výsledný dojem. Smysl filmu vyslovil režisér těmito slovy: „Někdy lovíte bílou velrybu a ulovíte běličku. Ale důležité je nevzdat se, nepodlehnout malověrnosti. Ta dokáže zničit nejen vás i všechny sebekrásnější záměry. Bez víry a naděje to nejde. A také ne bez trošky humoru..."
Jaromil Jireš (* 10.12. 1935 Bratislava, Československo, + 24.10.2001 ČR) Svou prvotinou Křik (1963) se zařadil k protagonistům české nové vlny. Podílel se na kolektivním snímku Perličky na dně (1965), inspirovaném prózami Bohumila Hrabala. Z jeho dalších projektů jsou nejznámější přepis Kunderova románu Žert (1968), nezvalovská variace Valerie a týden divů (1970) a páralovské adaptace Mladý muž a bílá velryba (1978) a Katapult (1983). Po roce 1989 zaujal adaptací Havlíčkovy prózy Helimadoe (1993) a dramatem Učitel tance (1994). Jeho posledním filmem byla Dvojrole (1999) s Terezou Brodskou.
OLDŘICH A BOŽENA Československo 1984 / 84 min Režie: Otakar Vávra
Obsah filmu vyvrací známou idylickou legendu. Zachycuje krvavé události z přelomu 10. a 11. století: tvrdý a surový boj, úklady a vraždy uvnitř vládnoucího rodu Přemyslovců (představovaného slabošským knížetem Jaromírem a jeho výbojným bratrem Oldřichem) a lstivou úlohu posla německého císaře, který měl přirozeně eminentní zájem na tom, aby se Čechové nesjednotili. Úklady nepřátel se však nezdařily a ze spojení Oldřicha s Boženou vzešel silný kníže Břetislav, jenž vytvořil pevné jádro českého státu.
Otakar Vávra (*28.2.1911 Hradec Králové) Jedna z nejkontroverznějších osobností českého filmu. Tvůrce několika vrcholných děl české kinematografie ze třicátých, čtyřicátých a šedesátých let je podepsán i pod i pod prorežimními uměleckými prohrami z let padesátých a sedmdesátých. Byl studenty váženým profesorem FAMU - některými označovaný za patrona české nové vlny, ale i laureát mnoha cen spjatých s totalitní mocí. Otakar Vávra natáčel vždy a za každého režimu. Nejčastěji adaptoval díla velkých českých literátů (Jirásek, Čapek, Hrubín, a další) a spoléhal na herce Národního divadla. Natáčel historické filmy, psychologická dramata i komedie. Za jeho nejlepší dílo je považován snímek Kladivo na čarodějnice (1969). Celkem natočil na padesát filmů. Např: Cech panen kutnohorských (1938), Turbina (1941), Předtucha (1947), Krakatit (1948), Jan Hus (1954), Jan Žižka (1955), Proti všem (1956), Romance pro křídlovku (1966), Dny zrady (1973), Osvobození Prahy (1975), Putování Jana Amose (1983), Evropa tančila valčík (1989).
OLIVER TWIST Velká Británie 2005 / 130 min Režie: Roman Polanski
Adaptace klasického románu Charlese Dickense z Londýna 19. století, která klade důraz na historickou věrnost a nezlehčuje tehdejší chudobu a krutost. Dramatický příběh sirotka, který se po mnoha ústrcích dostává z chudobince až do party malých zlodějů v londýnském podsvětí. Z té ho zachrání laskavý pan Bronlow, ale krutý šéf kapsářů Fagin a jeho posluhovači chtějí Olivera zpět živého či mrtvého. Film se natáčel v České republice.
Roman Polanski (*1933 Paříž) Když mu byly 3 roky, přestěhoval se s rodinou do Krakova. Za druhé světové války byli jeho rodiče deportováni do koncentračních táborů, Polanski se skrýval. Ve 14 letech se dal na herectví, vystupoval v divadle, v rádiu a později i ve filmu. Během této doby navštěvoval školu umění v Krakově, kde studoval malování a grafiku. V roce 1955 byl přijat na režisérský kurz do filmové školy v Lodži. Posléze pracoval jako asistent režie. V roce 1962 natočil svůj první celovečerní film, Nůž ve vodě, který odstartoval jeho mezinárodní kariéru. Natáčel v Anglii, Americe, Itálii a Francii. Nejúspěšnější filmy: Rosemary má děťátko (1968), Čínská čtvrť (1974), Tess (1979) a Pianista (2002).
ROMANETO Československo 1980 / 87 min Režie: Jaroslav Soukup
Vizuálně působivý film, evokující tajemné děje i jejich strůjce, kterým je český spisovatel Jakub Arbes. Děj se volně inspiroval jedním z nejznámějších romanet tohoto autora – Svatý Xaverius. Až děsivá atmosféra, plná sychravé vlhkosti a potemnělosti, provází osudy zoufalého pátrače, jenž se marně pokouší odhalit údajné tajemství barokního oltářního obrazu z malostranského chrámu svatého Mikuláše. Film byl natočen u příležitosti 140. výročí narození Jakuba Arbese (1840–1914). K natáčení interiérů využil režisér reálných prostor v suterénech a přízemích různých domů na Starém Městě v Praze.
Jaroslav Soukup (*19.11.1946 Plzeň, Československo) Režisér, scenárista a producent. Po absolutoriu na FAMU pracoval ve Filmovém studiu Barrandov. Ambiciózní a talentovaný tvůrce zaujal na začátku osmdesátých let dramatickými filmy Romaneto (1980), Dostih (1981), Záchvěv strachu (1983) a Pěsti ve tmě (1986). Hlavní osou jeho tvorby se však staly nekomplikované komerční tituly Discopříběh (1987), Kamarád do deště (1988), Byl jednou jeden polda (1995) a jejich pokračování.
ROMEO, JULIE A TMA Československo 1959 / 92 min Režie: Jiří Weiss
Okupační milostné drama, jež je adaptací stejnojmenné novely J. Otčenáška, se odehrává v době heydrichiády. Gymnazista Pavel ukryje ve své půdní světničce mladičkou Židovku Hanku, která se schovávala před transportem. Během krátké doby vznikne mezi mladými lidmi vztah, jenž přerůstá v hlubokou první lásku. Krutost doby a především zbabělost sousedky kolaborantky Kubiasové, ale i egoismus Pavlovy matky však vedou k nešťastnému konci.
Jiří Weiss (29.3.1913 Praha, Rakousko-Uhersko) K filmu se dostal již ve třicátých letech zásluhou Vladislava Vančury a od roku 1936 byl členem Reichlova kulturního oddělení filmové společnosti A – B, jež se zaměřovalo na natáčení dokumentů. Ve filmové práci pokračoval i po emigraci do Británie, kde kromě válečných dokumentů realizoval také dva hrané filmy. Po osvobození Československa se stal vedoucím jedné z tvůrčích skupin státního filmu. Jeho nejvýznamnější tvorbu zastupují snímky Uloupená hranice (1947), Vlčí jáma (1957) a Romeo, Julie a tma (1959). V roce 1968 se rozhodl ke druhé emigraci, žil v Západním Německu, Austrálii a USA, kde na přednášel filmovou režii na univerzitách.
ROZMARNÉ LÉTO Československo 1967 / 74 min Režie: Jiří Menzel
Lázeňské městečko Krokovy Vary. Plovárna na řece Orši je místem setkání tří přátel: lázeňského mistra, majora a abbého, kteří tráví chladné a deštivé dny nevydařeného léta v přátelském hašteření. Jednoho dne mezi ně zavítá potulný komediant Arnoštek a jeho půvabná společnice Anna. Druhý celovečerní snímek Jiřího Menzela je působivou filmovou adaptací úsměvné předlohy Vladislava Vančury.
Jiří Menzel (*1938, Praha) Teoretické znalosti i filmovou praxi získal na FAMU u Otakara Vávry, kde studoval například s Věrou Chytilovou, Evaldem Schormem nebo Janem Němcem. Absolvoval v roce 1962. Hned druhý celovečerní film Ostře sledované vlaky (1966) mu přinesl celosvětový úspěch. Ještě v šedesátých letech natočil dvě vynikající adaptace podle Vladislava Vančury Rozmarné léto (1967) a Bohumila Hrabala Skřivánci na niti (1969) a hudební komedii Zločin v šantánu (1968) podle původního scénáře Josefa Škvoreckého a Jiřího Suchého. Po srpnové invazi nemohl pět let natáčet. V roce 1974 mu byl nabídnut tendenční scénář o stavbě dalešické přehrady Kdo hledá zlaté dno. Po jeho natočení mohl znovu pracovat na látkách bližších jemu samému: Na samotě u lesa (1976), Postřižiny (1980) nebo Vesničko má středisková (1985). V těchto filmech především uplatňuje svůj cit pro vytvoření osobité atmosféry příběhu a citlivé vedení herců. Z dalších filmových režií: Báječní muži s klikou (1978), Konec starých časů (1989), Žebrácká opera (1991), Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina (1993), Obsluhoval jsem anglického krále (2007).
SMRT SI ŘÍKÁ ENGELCHEN Československo 963, 111 min. Režie: Elmar Klos, Ján Kadár
Adaptace výborného Mňačkova románu vzbudila svého času pozornost výjimečností realistického zobrazení partyzánských bojů na sklonku války. Na konci druhé světové války osvobozuje Zlín Rudá armáda a spolu s ní přicházejí i partyzánské oddíly z okolních hor. Mladý partyzán Pavel chce vyhledat velitele trestného komanda SS Engelchena, aby pomstil své padlé kamarády i krutě povražděné obyvatele dvou malých horských vesnic. Dojde k přestřelce a Pavel je těžce raněn do zad. Ocitne se v nemocnici v péči plaché řádové sestry Alžběty a drsného, ale schopného lékaře. Ten Pavlovi netají po operaci možné budoucí komplikace. Zatím je mladý muž ochrnutý a v horečnatých snech a v rozhovorech s Alžbětou si připomíná svoje válečné zážitky.
Ján Kadár (*1918 Budapešť, +1979 Los Angeles) a Elmar Klos (*1910 Brno, +1993 Praha) Kádár byl Slovák narozený v Budapešti, Klos byl Čech narozený v Brně. Potkali se po válce v pražském studiu Krátkého filmu a natočili spolu osm filmů. Například: kriminální drama Únos (1953), komedii Hudba z Marsu (1955) nebo sociálně kritickou satiru Tři přání (1958), za kterou obdrželi pětiletý tvůrčí distanc. Další film mohli natočit až roku 1963 a to adaptaci románu Ladislava Mňačka – Smrt si říká Engelchen. Jejich tvůrčím vrcholem byl Obchod na korze (1965) a posledním filmem, který spolu natočili Touha zvaná Anada (1969).
Spalovač mrtvol Československo 1968 / 95 min Režie: Juraj Herz
Hrdinou dramatu ze 30. let 20. století je pan Karel Kopfrkingl, obětavý zaměstnanec pražského krematoria a vzorný otec rodiny, který důsledně dbá o řádný chod domácnosti a všestrannou výchovu svých dětí. Vždy loajální muž zcela samozřejmě spolupracuje s nacistickými okupanty a zbavuje se všeho nebezpečného ve svém okolí, včetně členů vlastní rodiny. Jeho velká a nebezpečná kariéra tak začíná. Filmová adaptace psychologického hororu kongeniálně vystihuje morbidní atmosféru a jakoby neskutečný svět panoptikálních postav vynikající předlohy Ladislava Fukse.
Juraj Herz (*1934, Kežmarok) V letech 1950 - 1954 studoval obor fotografie na bratislavské uměleckoprůmyslové škole. V roce 1958 absolvoval loutkářskou katedru DAMU. Krátce působil v začínajícím Semaforu a začal vystupovat ve filmu jako herec. Od roku 1961 na Barrandově asistoval a roku 1965 debutoval hrabalovským středometrážním snímkem Sběrné surovosti. Filmové přepisy literárních předloh tvořily i nadále podstatnou součást Herzovy tvorby. Podle prózy Hany Bělohradské natočil detektivku Znamení Raka (1966), kongeniálně zfilmoval Fuksova Spalovače mrtvol (1968), Petrolejové lampy Jaroslava Havlíčka (1971), Jessii a Morgianu Alexandra Grina (1972). Pro Herzovu tvorbu je rovněž příznačná žánrová pestrost. Setkáme se s groteskou Gagman (1987), s psychologickým dramatem Den pro mou lásku (1976), horrorem Upír z Feratu (1981) i s pohádkami Deváté srdce a Panna a netvor.
STŘÍBRNÝ VÍTR Československo 1954 / 98 min Režie: Václav Krška
Filmovým přepisem stejnojmenného románu českého básníka Fráni Šrámka. Románu, zachycujícího nedostižným způsobem psychologii dospívání mladého chlapce koncem 19. století. V malém jihočeském městě, mezí kamarády ze školy a v úzkoprsé společnosti dospělých, prožívá septimán Jan Ratkin zmatky prvních citových záchvěvů a střetává se s nepochopením i zlou vůlí okolního světa, který je tolik odlišný od jeho představ a přání. Citlivý chlapec se bouří proti krutosti a omezenosti dospělých a dává se unášet bohatstvím svých citových zážitků. Jejich dominantou je znění stříbrného větru, zpívajícího píseň mládí a lásky. A žádná z disonancí života nemůže jeho hlas přehlušit. Stříbrný vítr zní dále a je poslem nového, svobodnějšího života Jana Ratkina.
Václav Krška (*4.10.1900 Písek, Rakousko-Uhersko, +17.11.1969 Praha, Československo) Český režisér a scénárista Od mládí se aktivně věnoval literatuře a ochotnickému divadlu. S režisérem F. Čápem adaptoval vlastní román Odcházeti s podzimem do podoby filmu Ohnivé léta (1939). Spolu napsali scénář k filmu Noční motýl (1941), ve spolupráci s J. Slavíčkem natočil film pro děti Kluci na řece (1944). Jako samostatný režisér debutoval lyrickou komedií Řeka čaruje (1945), kterou začal natáčet ještě na vojně. Sérii životopisných filmů začal snímkem Housle a sen (1947), věnovanou předčasné zesnulému češ. houslistovi J. Slavíkovi. Koncem 50. let natočil film Zde jsou lvi (1958) podle společného scénáře s O. Daňkem. Inspirován poetikou svého rodáka F. Šrámka zfilmoval jeho literární předlohy Měsíc nad řekou (1953) a Stříbrný vítr (1954). V 60. letech se věnoval i komediálnímu žánru a práci pro televizi.
TISÍC A JEDNA NOC ČR 1993 / 75 min Režie: Garik Seko
Celovečerní loutkový film vznikl jako sestřih pěti částí původního televizního čtrnáctidílného seriálu, jehož jednotlivé části vyprávějí příhody ze známé knihy Pohádky tisíce a jedné noci. Vybrány jsou epizody: O bohatství a osudu, O kováři Basimovi, O lstivé Dalíle, O taškáři Džinovi a O odměně.
Garik Seko (*29.6.1935 Tbilisi, Gruzie, Sovětský svaz, +20.6.1994) Nejprve pracoval ve studiu ve Zlíně a pak v pražském studiu Jiřího Trnky. V českém animovaném filmu působil od 70. let 20. století až do své smrti. Specializoval se na animaci netradičních materiálů a předmětů - například krátké filmy Dráťáci (1973), Kamenné etudy (1975), Ex libris (1982) nebo Shoe show aneb botky mají pré (1984). Známé jsou jeho večerníčky Kosí bratři (1980–1982).
TOBRUK ČR 2008 / 100 min Režie: Václav Marhoul
Válečné drama věnované významné události z dějin česko-slovenské armády, kterou byla účast Československého pěšího praporu 11. - Východního při obraně libyjského přístavu Tobruk proti Rommelovu Afrikakorpsu a čtyřem italským divizím v říjnu 1941 až dubnu 1942. Film se zabývá první etapou bojů. Přestože postavy snímku a jejich osudy jsou fiktivní, vše ostatní se opírá o historická fakta. Na pozadí bojových akcí se odvíjí drama o přátelství, zbabělosti a odvaze a o individuálních osudech uprostřed válečného běsnění. V dějinách novodobé české kinematografie je Tobruk unikátním dílem, důstojně oslavujícím československé vojáky a odbojáře, jimž je také věnován.
Václav Marhoul (*30.1.1960 Praha, Československo) Po vystudování FAMU působil ve filmových studiích na Barrandově. Nejprve od roku 1984 jako asistent produkce a později jako zástupce vedoucího produkce. Od roku 1990 působil sedm let jako generální ředitel Barrandova. Od roku 1997 se věnuje produkci a režii ve vlastní produkční společnosti Silver Screen. V roce 2003 režíroval svůj první film Mazaný Filip. Je členem Divadla Sklep a výtvarné skupiny Tvrdohlaví. Rovněž se věnuje vojenské historii i aktivní činnosti v armádních zálohách.
VALČÍK S BAŠÍREM Izrael 2008 / 87 min Režie: Ari Folman
Originální animovaný dokument o masakrech v palestinských uprchlických táborech. Režisér Ari Folman byl v září 1982 vojákem izraelské armády. Účastnil se izraelské invaze do západního Bejrútu a byl u toho, když v palestinských uprchlických táborech Sabra a Šatíla došlo ke krutým masakrům. Jenomže má problém - nic z toho si nepamatuje. Je tím natolik znepokojen, že se rozhodne vyhledat staré přátele a kolegy, kteří se zatím rozprchli do celého světa, a zjistit, na co si pamatují oni. Musí se dopátrat pravdy o tom, co se tehdy stalo a jakou v tom hrál roli. Čím hlouběji Ari do této záhady proniká, tím častěji mu v paměti vyvstávají podivné surreálné obrazy.
VYŠŠÍ PRINCIP Československo 1960 / 102 min Režie: Jiří Krejčík
Významný dramatický film se strhujícími hereckými výkony je adaptací povídky Jana Drdy z knihy Němá barikáda. Děj filmu se odehrává v roce 1942, poté, co byl spáchán atentát na Heydricha. V zemi je výjimečný stav a nacisté se zběsile mstí. Za nevinný žertík jsou na udání spolužáka popraveni tři studenti maturitního ročníku. Marně se třídní profesor Málek, klasický filolog, snaží o jejich záchranu.
Jiří Krejčík (26.6.1918 Praha, Rakousko-Uhersko) Před okupací studoval na pražské technice. Když byly vysoké školy zavřeny, pracoval jako úředník v soukromé firmě a jako statista se dostal do barrandovských ateliérů. Zájem o proniknutí do filmové práce ho vedl ke studiu teorie filmového umění a poté se projevil v touze po vlastní režijní filmové práci. Překvapil hned prvními filmy: Týden v tichém domě (1947) a Svědomí (1948). Mezi jeho nejznámější snímky patří: Morálka paní Dulské (1958), Probuzení (1959),Vyšší princip (1960), Penzion pro svobodné pány (1967), Svatba jako řemen (1967), Hry lásky šálivé (1971) či Božská Ema (1979). Působil také jako režisér divadelní a televizní.
ŽERT Československo 1968 / 80 min Režie: Jaromil Jireš
Jeden z nejproslulejších filmů 60. let se opírá o stejnojmenný román Milana Kundery, soustředěn cele na důležité poznání - totiž že nová křivda neodstraní ani nezahluší křivdu starou. K takové mravní kocovině zákonitě dospěje hlavní hrdina, těžce postižený stalinistickými represemi, když se po letech pokusí aspoň zprostředkovaně se pomstít původci svého pádu. Režisér Jaromil Jireš postihl jak kruté poměry v pracovní vojenské jednotce na začátku 50. let, tak uvolňující se společenské ovzduší o patnáct let později.
Projekt Film a škola ve Vsetíně pořádá Dům kultury Vsetín s.r.o., provozovatel kina Vatra, ve spolupráci s občanským sdružením Filmový klub Vsetín jako součást výuky na středních školách. Do projektu jsou zapojeny: Střední škola Kostka s.r.o., Masarykovo gymnázium Vsetín, Střední průmyslová škola strojnická Vsetín, Střední škola obchodu a služeb Vsetín. a Střední zdravotnická škola Vsetín. Projekt Film a škola ve Vsetíně podporují: Asociace českých filmových klubů, Město Vsetín a Zlínský kraj.
FILM A ŠKOLA 2008/2009 Kino Vatra Vsetín Aguirre, hněv Boží Aguirre der Zorn Gottes / Německo 1972 / 100 min Režie: Werner Herzog Herzogův Aguirre, hněv boží je jedním z velkých tíživě vizionářských filmů. Vypráví příběh expedice konkvistadora Gonzala Pizarra, který v letech 1560-61 vedl hrstku mužů do peruánského deštného pralesa, přitahován příběhy o zmizelém městě El-Dorado. Herzog tímto příběhem sleduje totéž, co mnohými dalšími filmy: muži, pohánění vidinou velkého úspěchu, se dopouštějí hříchu tím, že mají odvahu po úspěchu sáhnout. Pak jsou rozdrceni nesmiřitelným vesmírem. Herzogovy příběhy začínají přímočaře, výsledek je ale nevypočitatelný. Divák nikdy netuší, kam jeho příběhy povedou: nekončí jasným "závěrem", ale vytvořením nálady v nás - duchovního či vizionářského pocitu. Herzog nevypráví propracované příběhy ani nezachycuje okouzlující dialogy; chce nás povznést do říše divů. Werner Herzog (* 5.9. 1942 Německo) Režisér, producent a spisovatel
Werner Herzog (vlastním jménem Werner Stipetič.) Vyrostl v malé bavorské
vísce, daleko od civilizace. V 19 letech už režíroval první krátkometrážní
film Herkules. Atentát Československo 1964 / 104 min Režie: Jiří Sequens Na okupované území Protektorátu Böhmen und Mähren přilétá z Londýna skupina českých výsadkářů s nebezpečným úkolem provést atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Autentická filmová rekonstrukce příprav a uskutečnění atentátu přesně zobrazuje okolnosti nejvýznamnější akce československého odboje.
Bílá nemoc Československo 1937 / 106 min Režie: Hugo Haas Epidemie zákeřné choroby ničí obyvatele totalitního státu, jehož vůdce připravuje válečnou expanzi. Pokus lékaře z chudinské čtvrti čelit nemoci i nacionálnímu fanatismu ztroskotává. Pro filmové zpracování vycházející z inscenace ND byla připsána postava dr. Martina, lékaře z malé, diktátorovými plány ohrožované země, který je ochoten pokračovat v aktivním odporu proti násilí. Film natočený podle stejnojmenného románu Karla Čapka je paralelou k událostem v Německu třicátých let. Hugo Haas (*
18.02.1901 Brno, Rakousko – Uhersko, + 01.12.1968 Vídeň, Rakousko) Svými náměty a scénáři se specializoval na společenské a situační komedie v nichž mu byla nejčastěji partnerkou Adina Mandlová (tehdy i partnerka v osobním životě) – Život je pes (1933), Mazlíček (1934), Ať žije nebožtík (1935), Švadlenka (1936), jejich poslední společný film byl Děvčata, nedejte se! (1937). Hugo Hass hrál také v Národním divadle. Před začátkem války kvůli svému židovskému původu odešel jako do USA, kde se jako herec i režisér prosadil v Hollywoodu. Pronajal si ateliéry, v nichž točil své slavné filmy Charles Chaplin. Ke konci života žili Haasovi ve Vídni. Haas ještě jednou navštívil Československo, když se jednalo o jeho opětovném účinkování v českém filmu, leč stejně jako u ostatních předválečných hvězd českého filmu neúspěšně. Zemřel několik dnů před koncem tragického roku 1968 a je pohřben v Brně.
Člověk proti zkáze Československo 1989 / 89 min Režie: Štěpán Skalský, Jaromír Pleskot Když němečtí okupanti přišli po okupaci Čech a Moravy zatknout Karla Čapka, překvapilo, že už nežije. Snímek zachycuje životní osudy tohoto velkého spisovatele a dramatika, jenž neochvějně burcoval svědomí veřejnosti za udržení demokracie i proti nacistické rozpínavosti.
Ďáblova dílna Die Fälscher / Rakousko 2007 / 98
min Horská hlídka Kekexili / Čína 2004 / 95 min. Režie: Chuan Lu Tento drsný, a přesto překrásný film líčí obtížnou výpravu na čínské nepřátelské území, přičemž se opírá o skutečný příběh jedné z posledních expedic vedených tibetskými dobrovolníky bojujícími proti pytlákům lovícím ohrožený druh antilop. Snadno zranitelní lidé, se vydávají do tibetské divočiny, aby zde nasazovali vlastní životy kvůli stádu divokých zvířat. Pokud je nezabijí pytláci, hrozí jim, že buď umrznou, uvíznou v pohyblivém písku, zemřou na následky vysokohorské nemoci, dehydratace, hladovění, nebo se zabijí v autě. Navzdory všem těmto nebezpečenstvím se však tito muži vydávají do Kekexili a pouštějí se do donkichotského zápasu, kterému sami pořádně nerozumí. Nejsou hrdinové ani ochránci přírody. Jsou to prostě lidé, kteří se rozhodli zabránit vybíjení zvěře.
Hotel Rwanda Velká Británie 2004 / 110 min Píše se rok 1993, ve Rwandě vypukla kmenová válka mezi Hutu a Tutsii. Celý svět v čele s OSN fatálně selhal a nyní jen prostřednictvím médií bezmocně přihlíží jednomu z nejmasovějších a nejkrutějších pogromů od konce 2. světové války. Paul Rusesabagina je managerem hotelu, který za normálních okolností slouží diplomatické smetánce a bohatým cizincům. Bez váhání otevře brány luxusního resortu bezbranným uprchlíkům. Těch se tam až do konce konfliktu postupně tísní 1268. Jeden muž tak zmohl tisíckrát víc, než tisíce vojáků mírových vojsk. Konflikt si za pouhé 3 měsíce trvání vyžádal skoro milion lidských životů.
Karamazovi ČR 2008 / 110 min Režie: Petr Zelenka Příběh se odehrává v současném Polsku. Do Krakova přijíždí skupina pražských herců v čele s režisérem hry, aby na alternativním festivalu v netradičním prostoru oceláren uvedla jevištní adaptaci Dostojevského hry Bratři Karamazovi, jejímž základem je vyšetřování otcovraždy. Na pozadí divadelní zkoušky sledujeme osudy hereckého souboru, komické příběhy herců, režiséra i osobní tragédii. Karamazovi jsou dramatem o morálce, povaze člověka, lidském svědomí, vině, trestu a odpuštění. Film není jen psychologickou sondou do zpustošené ruské duše, ale reflektuje aktuální téma odpovědnosti člověka za své činy. Petr Zelenka (* 21.8. 1967 ČR) Na pražské FAMU vystudoval obor
dramaturgie a scenáristika. Výrazně na sebe upozornil mystifikačním
televizním dokumentem Visací zámek 1982 – 2007 (natočeno v roce 1993) a
stejné téma si vybral i pro svůj celovečerní debut Mňága – Happy End (1996)
o skupině Mňága a Žďorp, který humornou formou líčí zrod uměle sestavené
kapely nezvládající hrát. V podobném hravém duchu a nadsázce je natočen
Zelenkův pozdější snímek Rok ďábla (2002). Film vyhrál hlavní cenu
Křišťálový glóbus na MFF v Karlových Varech a šest Českých lvů.
Kupec benátský USA 2004 / 138 min Režie: Michael Radford Slavná a nadčasová hra Williama
Shakespeara sleduje dramatické i komické zvraty osudu a štěstěny skupiny
křesťanských šlechticů, kteří se zadluží židovskému lichváři.
Máj ČR 2008 / 95 min Režie: F. A. Brabec Osm let po zpracování Erbenovy Kytice (2000) přichází scenárista, režisér a kameraman F.A. Brabec s další osobitou filmovou adaptací české klasiky, tentokrát rozsáhlé básnické skladby Karla Hynka Máchy Máj (1836) - vrcholného díla českého romantismu. Ve filmu, občas balancujícím na hraně kýče, dominuje divukrásná a tajemná krajina Českého středohoří zobrazována ve velkolepě inscenovaných záběrech. Vypravěčem, glosátorem a recitátorem je kat v podání Jana Třísky. - Mácha ve své básni těžil ze skutečných událostí z Podbezdězí, jež se odehrály v roce 1774.
Na východ od ráje USA 1955 / 115 min Režie: Elia Kazan Americký barevný širokoúhlý film Elii Kazana Na východ od ráje je adaptací stejnojmenného románu Johna Steinbecka. Vypráví o životě kalifornského farmáře Adama Traska a jeho dvou synů. V moderním zpracování biblického příběhu Kaina a Abela se autor snaží dobrat podstaty dobra a zla. Adam Trask je puritán, plnící do slova a do písmene přikázání bible, přitom se však ztrácí skutečná láska k životu a lidem. Přesvědčen, že je vždy v právu a že má vždy pravdu, chce, aby ostatní žili podle jeho představ správného života. Z vlastních synů odpovídá jeho představám jen starší Aron, zatím co mladšího Cala považuje za špatného a zlomyslného. Nedovede rozpoznat na jedné straně pokrytectví a na druhé straně sílu pravého citu. Film byl vyznamenán cenou za herecké výkony na MFF v Canes 1955 a Jo Van Fleetová získala téhož roku Oscara za druhou ženskou roli. Elia Kazan (* 7.9.1909 Turecko, +28.9.2003 USA) Americký prozaik, scenárista, divadelní a filmový režisér, se narodil 7. září 1909 v Konstantinopoli (nynější Istanbul). Po rodičích byl řeckého původu. V mládí se dostal do Spojených států, kde po dokončení univerzitních studií vystupoval v menších rolích na newyorských scénách. Od roku 1941 působil jako režisér na Broadwayi. V roce 1944 režíroval svůj první film, sociální drama z newyorské čtvrti chudiny V Brooklynu roste strom. V roce 1946 založil v New Yorku s hercem Lee Strasbergem hereckou školu Actors' Studio, kde působil do r. 1964 jako vychovatel hereckých kádrů mimo jiné i Marlona Branda a Jamese Deana. K jeho nejznámějším filmům patří: Tramvaj do stanice Touha, V přístavu, Na východ od ráje, Ameriko, Ameriko a Poslední magnát.
Nový svět The New World / USA 2005 / 150
min Píše se rok 1607. Amerika je téměř stejná jako před pěti tisíci lety - obrovská země jevící se jako nekonečná prastará divočina obývaná domorodými kmeny, které žijí v ideální harmonii s přírodou. To se však navždy změní. Tři malé lodě se 103 muži na palubě se plaví dlouhých 3000 mil přes rozsáhlý oceán z rodné Anglie do Nového světa. Na palubě je i John Smith (Colin Farrell) odsouzený za neposlušnost ke smrti oběšením.Malá flotila dosahuje břehu. V budoucnu bude tato země známá jako Virginie, teď je tady ale říše, které vládne mocný náčelník Powhatan s dcerou Pocahontas. Brzy vznikne pouto mezi Smithem a Pocahontas. Pouto tak silné, že dá vzniknout jedné z nejstarších amerických legend.
OLIVER TWIST Velká Británie 2005 / 130 min Režie: Roman Polanski Adaptace klasického románu Charlese Dickense. Londýn 19. století. Oliver Twist osiřel v raném věku a nyní musí žít v chudobinci, který řídí odporný pan Bumble. Oliver uprchne a splyne s davy v ulicích Londýna. Nemá v kapse ani penny, je sám a Fagin, šéf místních malých kapsářů, ho vláká do světa zločinu. Oliverova záchrana od laskavého pana Brownlowa je pouze začátkem řady dobrodružství, která jsou příslibem lepšího života. Roman Polanski (*1933 Francie) Když mu byly 3 roky, přestěhoval se s rodinou do Krakova. Za druhé světové války byli jeho rodiče deportováni do koncentračních táborů, Polanski se skrýval. Ve 14 letech se dal na herectví, vystupoval v divadle, v rádiu a později i ve filmu. Během této doby navštěvoval školu umění v Krakově, kde studoval malování a grafiku. V roce 1955 byl přijat na režisérský kurz do filmové školy v Lodži. Posléze pracoval jako asistent režie. V roce 1962 natočil svůj první celovečerní film, Nůž ve vodě, který odstartoval jeho mezinárodní kariéru. Natáčel v Anglii, Americe, Itálii a Francii. Nejúspěšnější filmy: Rosemary má děťátko (1968), Čínská čtvrť (1974), Tess (1979) a Pianista (2002).
Ostře sledované vlaky Československo 1966 / 87 min Režie: Jiří Menzel Film Ostře sledované vlaky je adaptací stejnojmenné novely spisovatele Bohumila Hrabala. Děj filmu se odehrává za druhé světové války, v době, kdy se lidské vlastnosti projevují stejně jako v době hlubokého míru, jenom jsou v konfrontaci s válečným děním lépe vidět. Vypráví příběh železničářského eléva Miloše Hrmy, který na malé železniční stanici přes své milostné problémy dospívá na práh mužství. Příběh v podstatě tragický, jehož zpracování však nepostrádá úsměvnosti literární předlohy. Snímek získal Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film. Jiří Menzel (*1938, Praha) Teoretické znalosti i praxi filmového řemesla získal na FAMU u Otakara Vávry, kde studoval například s Věrou Chytilovou, Evaldem Schormem nebo Janem Němcem. Absolvoval v roce 1962. Hned druhý celovečerní film Ostře sledované vlaky (1966) mu přinesl celosvětový úspěch. Ještě v šedesátých letech natočil dvě vynikající adaptace podle Vladislava Vančury Rozmarné léto (1967) a Bohumila Hrabala Skřivánci na niti (1969) a hudební komedii Zločin v šantánu (1968) podle původního scénáře Josefa Škvoreckého a Jiřího Suchého. Po srpnové invazi nemohl pět let natáčet. V roce 1974 mu byl nabídnut tendenční scénář o stavbě dalešické přehrady Kdo hledá zlaté dno. Po jeho natočení mohl znovu pracovat na látkách bližších jemu samému: Na samotě u lesa (1976), Postřižiny (1980) nebo Vesničko má středisková (1985). V těchto filmech především uplatňuje svůj cit pro vytvoření osobité atmosféry příběhu a citlivé vedení herců. Z dalších filmových režií: Báječní muži s klikou (1978), Konec starých časů (1989), Žebrácká opera (1991), Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina (1993), Obsluhoval jsem anglického krále (2007).
Spalovač mrtvol Československo 1968 / 95 min Režie: Juraj Herz Konec 30. let: Pan Karel Kopfrkingl je obětavý zaměstnanec pražského krematoria a vzorný otec rodiny, který důsledně dbá o řádný chod domácnosti a všestrannou výchovu svých dětí. Rád předčítá ze své oblíbené knihy o Tibetu. Tíživá atmosféra napjaté doby násobí všeobecný strach. V měšťáckém stereotypu žijící Kopfrkingl spolupracuje s nacistickými okupanty a s obludnou samozřejmostí se zbavuje všeho nebezpečného ve svém okolí, včetně členů vlastní rodiny. Jeho velká a nebezpečná kariéra začíná. Filmová adaptace psychologického hororu, vzdáleně upomínajícího na Hitchcockovy grotesky, kongeniálně vystihuje morbidní atmosféru a jakoby neskutečný svět panoptikálních postav vynikající předlohy Ladislava Fukse. Pan Kopfrkingl se stal životní rolí Rudolfa Hrušínského a tragikomedie Spalovač mrtvol jedním z nejvýznamnějších filmů Juraje Herze, jenž tu plně uplatnil svůj smysl pro bizarnost, perverzi a fantaskní vidění. I když byl snímek normalizátory českého filmu příkladně zatracován a nemohl se po dlouhá léta objevit ani v kinech, ani v televizi, sotva lze tento titul pominout ve výčtu nejhodnotnějších českých filmů. Na scénáři spolupracoval s Jurajem Herzem autor původní novely Ladislav Fuks, kameramanem byl Stanislav Milota, vedlejší role ztělesnili Vlasta Chramostová, Jana Stehnová, Ilja Prachař, Jiří Lír, Míla Myslíková, Vladimír Menšík. V roce 1969 získal Herz za režii a Milota za kameru tohoto filmu cenu FITESU Trilobit. Na Přehlídce českých a slovenských filmů v Sorrentu obdržel snímek Stříbrnou Sirénu.
Juraj Herz (*1934, Kežmarok) V letech 1950 - 1954 studoval obor fotografie na bratislavské uměleckoprůmyslové škole. V roce 1958 absolvoval loutkářskou katedru DAMU. Krátce působil v začínajícím Semaforu a začal vystupovat ve filmu jako herec. Od roku 1961 na Barrandově asistoval a roku 1965 debutoval hrabalovským středometrážním snímkem Sběrné surovosti. Filmové přepisy literárních předloh tvořily i nadále podstatnou součást Herzovy tvorby. Podle prózy Hany Bělohradské natočil detektivku Znamení Raka (1966), kongeniálně zfilmoval Fuksova Spalovače mrtvol (1968), Petrolejové lampy Jaroslava Havlíčka (1971), Jessii a Morgianu Alexandra Grina (1972). Nejnověji natáčel podle novely Karla Pecky Pasáž, kterou si ale značně přizpůsobil vlastním záměrům. Pro Herzovu tvorbu je rovněž příznačná žánrová pestrost. Setkáme se s lyrickou hudební groteskou Kulhavý ďábel (1968), s imitací klasické němé grotesky Gagman (1987), s psychologickým dramatem - Den pro mou lásku (1976), Křehké vztahy (1979), se sci-fi horrorem Upír z Feratu (1981), s bláznivě komediální gangsterkou Buldoci a třešně (1981) a s celou řadou pohádkových filmů. V rámci únikové orientace na apolitická témata natočil v 70. létech Deváté srdce a Pannu a netvora, na Slovensku Přezůvky štěstí (1986). V Německu, kde žije od konce 80. let s herečkou Terezou Pokornou, natočil Císařovy nové šaty (1994) a Hloupou Augustinu (1993). Některé žánrové typy vyhovují Herzovu sklonu k stylizování, které neuplatňuje pouze na světech fantazijních, ale zpřízračňuje, poetizuje, zgroteskňuje apod. někdy i svět "reálný".
Projekt Film a škola ve Vsetíně pořádá Dům kultury Vsetín s.r.o., provozovatel kina Vatra, ve spolupráci s občanským sdružením Filmový klub Vsetín jako součást výuky na středních školách. Do projektu jsou zapojeny: Střední škola kostka s.r.o., Masarykovo gymnázium Vsetín, Střední průmyslová škola strojnická Vsetín a Střední škola obchodu a služeb Vsetín. Projekt Film a škola ve Vsetíně podporují: Asociace českých filmových klubů, Město Vsetín, Zlínský kraj a Československá obchodní banka, a.s. _________________________________________________
FILM A ŠKOLA |
Filmové dědictví 2010/2011 (vstup na projekce FILMOVÉHO DĚDICTVÍ po vyzvednutí průkazu ve videopůjčovně kina Vatra zdarma!)
18.10.2010 v 16 hodin Kabinet doktora Caligariho Německo 1920 / 71 min Režie: Robert Wiene
První a nejvlivnější dílo německé expresionistické kinematografie. Klasický němý fantastický horor o šíleném řediteli ústavu pro choromyslné, který v průběhu svého zvráceného psychiatrického experimentu nutí k hrůzostrašným mordům zhypnotizovaného somnambula, byl podnícen bestiální sexuální vraždou poblíž městečka Holstenwall u Hamburku. Spoluautoři námětu a scenáristé, německo-židovský spisovatel českého původu Hans Janowitz a rakouský rodák Carl Mayer, se však zároveň inspirovali svými negativními zkušenostmi s vojenskou a státní mašinérii za první světové války a vlastními hrozivými předtuchami.
Pod originální výtvarnou stránkou filmu je podepsána trojice expresionistických malířů ze skupiny Der Sturm, kteří film chápali spíše jako pásmo oživlých kreseb. Výhradně v ateliérech vytvořili pouťovými obrazy ovlivněné horečnatě fantaskní panoptikum. Jedinečně přitom využili zborcené perspektivy, „kubisticky“ zkosené dekorace, groteskní masky, výstřední kostýmy, ale také kontrastní hru světel a stínů, jež namalovali přímo na kulisy (respektive na konstrukce geometrických tvarů). Mezi kašírovanými kulisami se plíživě pohybují herečtí aktéři, kteří pro oživení postav používají křečovitá a exaltovaně stylizovaná gesta i mimiku. Tyto excentrické a uhrančivé vnější výrazové prostředky nevyznívají samoúčelně: vyjadřují zdeformovanou realitu, jež zrcadlí stav narušené mysli.
8.11.2010 v 16 hodin DIKTÁTOR USA 1940 / 124 min Režie: Charles Chaplin
Diktátor Charlieho Chaplina je bezesporu klasickým dílem světové kinematografie. Geniální komik a režisér jej dokončoval v době, kdy hitlerovská armáda válcovala jednu evropskou zemi za druhou. Film je groteskní a jasně čitelnou satirou na fašistický diktátorský režim a jeho představitele. Chaplin zde vystupuje ve dvojroli Adenoida Hynkela, tyranského vůdce Tománie, a bezejmenného židovského holiče z ghetta, který je diktátorovi k nerozeznání podobný. Holič je obyčejným člověkem, který s válkou nemá nic společného, dramatické události jej však dovedou až k pevnému pacifistickému postoji. Mírová obhajoba, kterou tento mužíček v diktátorské uniformě v závěru pronese, samozřejmě přesahuje filmový rámec.
CHARLES CHAPLIN (*1889 Londýn, Velká Británie, +1977 Corsier-sur-Vevey, Švýcarsko) Syn herců z předměstských londýnských scén. Už od pěti let vystupoval v kabaretech a varieté jako imitátor, akrobat a hudební klaun. Od roku 1908 působil v pantomimickém společnosti Freda Karna. Během turné v USA přijal angažmá u filmové společnosti Keystone kde natočil více než třicet krátkých grotesek. Postupně začal sám režírovat a vystřídal několik filmových studií. V roce 1919 stál u zrodu United Artists a nadále se věnoval jenom vlastní celovečerní tvorbě. Například: Zlaté opojení (1925), Moderní doba (1936), Diktátor (1940), Pan Verdoux (1947), Světla ramp (1952). V padesátých letech byl obviněn z neamerické činnosti a musel se z USA vystěhovat. Rehabilitací byl až Oscar za celoživotní dílo, kterého získal v roce 1971.
22.11.2010 v 16 hodin TŘETÍ MUŽ Velká Británie 1949 / 104 min Režie: Carol Reed
Při vzniku filmu Třetí muž se spojil spisovatel Graham Greene (jako scenárista) s významným režisérem Carolem Reedem. Vznikl film s prvky melodramatu a kriminálního filmu, mezi jehož nesporné kvality patří výjimečná ucelenost vyprávění. V příběhu druhořadého kanadského spisovatele, který v poválečné Vídni pátrá po okolnostech smrti svého dávného přítele, můžeme ocenit výraznou hudbu Antona Karase, expresionisticky laděnou kameru Roberta Kraskera (Oscar), i přesné herecké výkony Josepga Cotena a Orsona Wellese. Inteligentně vyprávěnému snímku uplynulý čas nijak neubral na přitažlivosti.
CAROL REED (*1906 Londýn, +1976 Londýn, Velká Británie) Začínal jako divadelní herec a k filmu se dostal jako asistent režiséra Basila Deana. Na počátku své samostatné tvorby natáčel levné rychlé snímky. Během druhé světové války opustil hraný film a věnoval se válečnému dokumentu. Do své nejvýznamnější umělecké etapy pak dospěl po válce. Filmy Štvanec (1947), Padlý idol (1948) a Třetí muž (1949) byly vyhlášeny nejlepšími britskými filmy roku. Reeda ovlivnila zejména spolupráce se spisovatelem Grahamem Greenem (Padlý idol, Třetí muž). Podobným tématům se věnoval i ve filmech Vyděděnec z ostrovů (1951), Muž mezi dvěma světy (1953), Náš člověk v Havaně (1960 podle scénáře Grahama Greena) a Muž na útěku (1963). Na sklonku kariéry se nevyhnul ani velkoprodukcím – velký ohlas měla historická freska Ve službách papeže (1965). Za muzikál Oliver (1968) obdržel Oscara.
6.12.2010 v 16 hodin U KONCE S DECHEM Francie 1960 / 87 min Režie: Jean-Luc Godard
Stěžejní (a zároveň iniciační) dílo francouzské nové vlny U konce s dechem dodnes neztratilo nic ze své zvláštní vnitřní energie. Godard je natočil podle synopse svého přítele Françoise Truffauta jako svůj celovečerní hraný debut. V kriminálním milostném příběhu, inspirovaném skutečnou událostí, mladý zloděj aut Michel Poiccard (Jean-Paul Belmondo) zastřelí cestou z Marseille do Paříže dopravního policistu. Z Paříže chce s přítelkyní uprchnout do Říma, ale během shánění peněz se kolem něj pozvolna stahuje policejní smyčka. Jednoduchý děj se stává základem pro existenciálně laděné vyprávění na téma zločinu a trestu a nejistých poloh milostného vztahu. Snímek ve své době fascinoval zejména novátorským formálním ztvárněním: především užitím ruční kamery a střihovou skladbou.
JEAN-LUC GODARD (*1930 Paříž, Francie) Po studiu etnologie na Sorbonně patřil od roku 1950 ke spolupracovníkům filmové revue Cahiers du Cinéma. Od roku 1954 se pokoušel o režii krátkých filmů. V roce 1959 debutoval dlouhometrážním filmem U konce s dechem. Pracuje na principu koláže filmů nebo takovými postupy, které nerespektují vžitá pravidla filmového jazyka. Experimentální forma koresponduje se společensky nonkonformním obsahem většiny jeho kontroverzních snímků. Např.: Žena je žena (1961), Vojáček (1963), Karabiniéři (1963), Pohrdání (1963), Alphaville (1965), Bláznivý Petříček (1965), Zachraň si, kdo můžeš život (1980), Pěstuj si pravačku (1987).
20.12.2010 v 16 hodin Nenápadný půvab buržoazie Francie 1972 / 102 min Režie: Luis Bunuel
Satirický film Nenápadný půvab buržoazie spadá do francouzského období známého španělského režiséra Luise Buñuela. V temně jiskřivém podobenství tvůrce opět uplatnil charakteristický pronikavý pohled na svět, osobitý smysl pro humor a volný styl vyprávění. - Šestice přátel, příslušníků společenské smetánky, usiluje o to, aby spolu dobře pojedla. Vždy však zasáhne „anděl přerušení“ v podobě nějaké vnější okolnosti, který jim v tom zabrání. Zlověstnost těchto přerušení se stupňuje a vrcholí v sérii „snů ve snu“, jež vyjadřují utajené úzkosti aktérů. Buñuel své duchovně vyprázdněné postavy představuje v jejich rutinních a opakujících se aktivitách. Zdánlivě rozmarná atmosféra vyprávění skrývá závažné varování před zlem, úsměvně vegetujícím pod zdáním „normálnosti“.
LUIS BUNUEL (*1900 Calanda, Španělsko, +1983 Mexiko City) Jedna z největších osobností světové kinematografie. Po svém odchodu do Paříže (1925) spolupracoval se Salvátorem Dálím. Natočili spolu slavného Andaluského psa (1928), film plný surrealistických obrazů. A snímek Zlatý věk (1930), v němž vystoupila do popředí Buňuelova agresivní vzpoura proti církvi, armádě a policii, všem silám udržujícím pořádek a omezujícím svobodu. Během občanské války působil na španělském velvyslanectví v Paříži a po porážce republiky emigroval do USA. Pracoval jako hlasatel v rozhlasu a k filmové tvorbě se vrátil až po patnácti letech v Mexiku, kam přesídlil a natočil zde 20 filmů. K nejvýznamnějším patří: Nazarin (1958) a Anděl zkázy (1962). Do Španělska se vrátil až v roce 1961, aby tu natočil Viridianu plamennou obžalobu falešné křesťanské zbožnosti a dobročinností. Další filmy natáčel ve Francii – např.: Deník komorné (1963) a Nenápadný půvab buržoazie (1972).
10.1.2011 v 16 hodin Perličky na dně Československo 1965 / 105 min Režie: Jiří Menzel (Smrt pana Baltazara) Jan Němec (Podvodníci) Evald Schorm (Dům radosti) Věra Chytilová (Automat svět) Jaromil Jireš (Romance)
Tento povídkový film byl natočen na základě literárních předloh Bohumila Hrabala pěti začínajícími režiséry, o pár let později proslulými příslušníky generace „nové vlny" v české kinematografii. Nad Hrabalovými předlohami se tehdy sešli Jiří Menzel, Jan Němec, Evald Schorm, Věra Chytilová a Jaromil Jireš, aby ukázali, jak výrazné a zároveň osobité jsou jejich talenty. Stejně tak ukázali, jak rozdílným způsobem lze Hrabalovo mnohovrstevnaté dílo uchopit a interpretovat. Každý z nich totiž natočil „svého" Hrabala. Sám spisovatel se ve všech příbězích objevuje v epizodních rolích.
Česká (československá) nová vlna Společensky kritické a formálně originální filmy československé nové vlny mohly vzniknout díky mírné liberalizaci socialistického režimu na začátku šedesátých let a pozdějšímu uvolnění cenzury. Studenti a studentky FAMU měli přístup k filmům francouzské nové vlny a dalším originálním uměleckým filmům. Navíc shodou náhod během několika let debutovala řada výrazných autorských osobností jako Miloš Forman, Věra Chytilová, Ivan Passer, Jaroslav Papoušek, Pavel Juráček, Jiří Menzel, Jan Němec, Jaromil Jireš, Evald Schorm, Juraj Herz, Štefan Uher, Ladislav Helge. Uvolnění poměrů, ale využili i zkušenější tvůrci, např.: Vojtěch Jasný, Ján Kádár, Elmar Klos, František Vláčil nebo Otakar Vávra.
24.1.2011 v 16 hodin Démanty noci Československo 1964 / 63 min Režie: Jan Němec
Celovečerní hraný debut Jana Němce navazuje na jeho absolventský film Sousto (1962), realizovaný rovněž podle povídky Arnošta Lustiga. V Démantech noci režisér velice sugestivně a s originální uměleckou silou vyjadřuje stavy a pocity lidí, bojujících o život – dvou mladíků, kteří během 2. světové války uprchnou z transportu smrti. Prolínají se v nich reálné události s vizemi, přičemž hranice mezi nimi je záměrně nepostřehnutelná. Leitmotivem díla je touha po bezpečí, prezentovaná jako touha po domově. Bizarnost situací, absurdita, snovost jsou umocněny vytříbenou formou a dokonalým spojením vizuální a zvukové složky.
Jan Němec (*1936 Praha) V letech 1954-60 vystudoval režii na FAMU. Asistoval Martinu Fričovi a Václavu Krškovi. Debutoval filmem Démanty noci (1964), kterým dosáhl uznání doma i ve světě a svůj nesporný talent prokázal i dalším snímkem O slavnosti a hostech (1966). Ve druhé polovině 60. let pracoval i pro televizi. Svým nekompromisním uměleckým krédem a nonkonformním životním stylem se opakovaně dostával do konfliktů s komunistickým režimem. V roce 1974 dostal povolení k práci v cizině, zpět se vrátil až po roce 1989. Žil a pracoval v SRN, Holandsku, Švédsku, Francii, Velké Británii a USA. Přednášel na filmových školách a pracoval pro televizi.
Postava k podpírání Československo 1963 / 37 min Režie: Pavel Juráček a Jan Schmidt
Středometrážní absurdní anekdota o muži, který se marně snaží vrátit vypůjčeného kocoura zpět do půjčovny, o jejíž existenci nechtějí odpovědné instituce nic vědět. Filmová metafora zobrazující období kultu osobnosti je společným režijním debutem Pavla Juráčka a Jana Schmidta.
7.2.2011 v 16 hodin každý den odvahu Československo 1964 / 85 min Režie: Evald Schorm
Pronikavá a demaskující studie jednoho z příslušníků nadšené generace mládežnických funkcionářů, později nazývané generace „podvedená historií“. Snaživý dělník Jarda se na počátku 60. let cítí zrazen a podveden probíhajícím společenským vývojem a hledá východisko z těžké morální krize. První celovečerní film Evalda Schorma podle námětu a scénáře Antonína Máši byl s nadšením přijat odbornou kritikou, ale diváci ho mohli vidět až po roce. Zasloužil se o to přímý zásah prezidenta Novotného.
EVALD SCHORM (*1931 Praha, +1988, Praha) Režii na FAMU absolvoval v roce 1962. Natočil několik výrazných uměleckých dokumentů a televizních filmů. Jeho prvním celovečerním filmem byl snímek Každý den odvahu. V 60. letech realizoval ještě snímky: Návrat ztraceného syna (1966), Pět holek na krku (1967), Farářův konec (1968) a Den sedmý-osmá noc (1969). Hrál také ve filmech svých kolegů. Od druhé poloviny 60. let se věnoval režii v Činoherním klubu v Praze, Studiu Y a na dalších, i mimopražských scénách. Spolupracoval s Laternou magikou a úspěchy slavil i jako operní režisér. Po dlouhé odmlce se k filmu mohl vrátit až v roce 1988.
21.2.2011 v 16 hodin Sedmikrásky Československo 1966 / 73 min Režie: Věra Chytilová
Provokativně moralizující groteska o dvou dívkách, které se rozhodly být zkažené, protože „se jim na tom světě všechno jenom kazí“. Podle slov samotné režisérky jsou zakleté „do bludného kruhu pseudovztahů a pseudohodnot, což nutně vede k prázdnotě životních forem, k pózování, ať už ve zkaženosti nebo ve štěstí.“ Druhý celovečerní snímek Věry Chytilové se vyznačuje rafinovaně neobvyklou formou vyprávění, sžíravou ironií a nápady hýřícími obrazy, které tehdy mnozí moralisté považovali za skandální. Sedmikrásky se po roce 1968 staly odstrašujícím příkladem dekadentní tvorby a pečlivě střeženým trezorovým titulem. Experimentálně pojatý snímek se stal nicméně filmovou klasikou, k níž se vrací stále nové generace diváků. Spoluautorem námětu je Pavel Juráček, na výtvarné stránce filmu spolupracovala Ester Krumbachová, za kamerou stál Jaroslav Kučera.
VĚRA CHYTILOVÁ (*1929 Ostrava)
Nepřehlédnutelná představitelka české nové vlny, která proslula
experimentálními postupy, vnášením filozofických témat a esejistického
přístupu a ostrým satirickým tónem. FAMU absolvovala hraným středometrážním
snímkem o životě manekýnky Strop (1961). Debutovala v roce 1962
středometrážním dokumentem Pytel blech. V roce 1963 natočila první hraný
celovečerní film
7.3.2011 v 16 hodin Skřivánci na niti Československo 1969 / 90 min Režie: Jiří Menzel
Skřivánky na niti natočil v roce 1969 Jiří Menzel na motivy povídek z knihy Bohumila Hrabala Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet (1965). Celých dvacet let zůstal film uzavřen v trezoru, protože odkrýval skutečnosti z padesátých let, jež měly zůstat skryty. Jeho děj se odehrává v kladenských ocelárnách, kam byli posíláni na brigádu "političtí provinilci" (živnostníci, intelektuálové). Vedle nich pracují na šrotišti i ženy a dívky, uvězněné za pokus útěku za hranice. Celý film je jediným pásmem paradoxních, někdy groteskních, jindy lyrických situací a adekvátně zachycuje Hrabalovu snahu přenést na čtenáře - a nyní i na diváka - vzrušení z nevyčerpatelnosti a krásy života, překonávajícího i ty nejhorší překážky v době bezohledné a prolhané diktatury, kterou současně zdánlivě nenápadně, leč rozhodně odsuzuje.
(Informace o režisérovi naleznete u filmu Obsluhoval jsem Anglického krále)
21.3.2011 v 16 hodin Valerie a týden divů ČSSR 1970 / 77 min Režie: Jaromil Jireš
Dospívající Valerie žije osaměle ve starobylém domě. Přísná babička úzkostlivě tají záhadu jejího původu. Zvídavost přivádí nevinnou dívku do samého středu podivuhodných událostí a do nebezpečí, které jí hrozí od tchořího upíra… Adaptace stejnojmenné surrealistické prózy Vítězslava Nezvala, v níž režisér pomocí poetických obrazů, ve kterých se prolínají snové prvky s bizarní skutečností, zobrazil tísnivé, hrůzyplné i erotické sny a představy dospívající dívky.
JAROMIL JIREŠ (*1935 Bratislava, +2001 Praha) Svou prvotinou Křik (1963) se zařadil k protagonistům české nové vlny. Podílel se na kolektivním snímku Perličky na dně (1965), inspirovaném prózami Bohumila Hrabala. Z jeho dalších projektů jsou nejznámější přepis Kunderova románu Žert (1968), nezvalovská variace Valerie a týden divů (1970) a páralovské adaptace Mladý muž a bílá velryba (1978) a Katapult (1983). Po roce 1989 zaujal adaptací Havlíčkovy prózy Helimadoe (1993) a dramatem Učitel tance (1994). Jeho posledním filmem byla Dvojrole (1999) s Terezou Brodskou.
4.4.2011 v 16 hodin AMATÉR Polsko 1979 / 112 min Režie: Krzysztof Kieslowski
Jeden z vrcholů vlny filmu morálního neklidu, dílo mluvčího mladé polské generace 70. let, ve kterém dokonale využil vlastní dlouholeté zkušenosti z natáčení dokumentárních snímků. Formálně strohé dílo s mnohými významovými podtexty vypovídá o probuzení člověka z dřímoty šedivého nenáročného života a zároveň o ztrátách, které toto rozběhnutí se k novým, dosud netušeným hodnotám přináší. Film vypráví o nijak výjimečném třicátníkovi, pro kterého je osudové setkání s kamerou výzvou k zamyšlení nad svým životem. Přístroj ho doslova přinutí vidět skutečnost v nové perspektivě, ostře a kriticky.
KRZYSZTOF KIESLOWSKI (*1941 Varšava, +1996 Varšava, Polsko) Vůdčí osobnost „kina morálního neklidu", hnutí polských filmařů stojících v opozici vůči komunistickému režimu – společně s Andrzejem Wajdou a Krzysztofem Zannussim. Po absolvování lodžské filmové školy léta pracoval ve varšavském studiu dokumentárních filmů. V oblasti dlouhometrážní hrané tvorby debutoval v roce 1976 psychologickým snímkem Jizva. Následovaly filmy Amatér (1979), Náhoda (1981) a Bez konce (1984). Od roku 1987 se Kieslowski věnoval tzv. duchovnímu filmu. Pod názvem Dekalog natočil desetidílný TV cyklus inspirovaný desaterem božích přikázání, který měl mimořádný úspěch v zahraničí. V roce 1991 realizoval v koprodukci s Francií film Dvojí život Veroniky. Své dílo završil Kieslowski ve Francii trilogií Tři barvy (1993-94), inspirovanou barvami francouzské trikolory.
18.4.2011 v 16 hodin Nebe nad Berlínem Německo 1987 / 127 min Režie: Wim Wenders
Příběh dvou novodobých andělů, z nichž jeden, Damiel, se vzdá věčnosti kvůli ženě Marion a stává se člověkem. - Andělé, jak si je vysnil režisér Wim Wenders se svým dlouholetým spolupracovníkem Peterem Handkem (autorem dialogů a básní), podléhají spíše řádu jakéhosi metafyzického intelektu než boží vůli; jejich oblíbeným místem není kostel, ale berlínská knihovna, kde se koncentrují lidstvem vytvořené duchovní hodnoty. Schopnost andělů sledovat myšlenky lidí dovoluje autorům vyprávět v nezvykle širokém záběru nejen drobné lidské osudy, ale i osud tehdy ještě rozděleného Berlína, který se jim jeví jako syntéza reality a symbolu nejen Německa, ale i celého světa
WIM WENDERS (*1945 Düsseldorf, Německo) V roce 1967 začal studovat na Vysoké filmové a televizní škole v Mnichově. Ještě během studií začal psát recenze pro časopis Filmkritik a list Süddeutsche Zeitung. Svůj absolventský celovečerní film Léto ve městě (1970) Wenders věnoval skupině The Kinks. Během 70. let zaujal volnou road-movie trilogií Alice ve městech (1974), Falešný pohyb (1975) a V běhu času… (1976). V roce 1978 odešel do USA, kde natočil ceněné filmy Stav věcí (1982) a Paříž, Texas (1984). Po návratu do Německa natočil proslulý film Nebe nad Berlínem, na který se pokusil navázat pokračováním Tak daleko, tak blízko! (1993). Wendersovy filmy z 90. let sice i nadále získávaly ocenění, zároveň se jim ale dostávalo rozporuplného přijetí kritiky i diváků. Za nejlepší jsou považovány: Až na konec světa (1991), Lisabonský příběh (1994) a dokument Buena Vista Social Club (1999).
2.5.2011 v 16 hodin Sud prachu Jugoslávie 1998 / 102 min Režie: Goran Paskaljevic
Jedna noc v Bělehradě v roce 1998. Tragikomedie, která vznikla podle úspěšné divadelní hry makedonského autora Dejana Dukovského. Ten psal toto dílo původně jako filmový scénář, který je mozaikou dvanácti epizod, jež za jedinou noc prožil či zahlédl mladý taxikář. Tématem filmu je srbská národní mentalita. Dušan Petrović napsal, že film se sice odehrává v rozpětí necelých 24 hodin, ale je v něm ukryto na deset milionů autentických událostí, které jsme prožili v průběhu posledních let. Prostřednictvím několika příběhů, jejichž aktéry jsou zástupci různých generací a rozdílných sociálních a kulturních skupin, se rozvíjí výpověď o iracionální nenávisti a právě takové lásce, jaké jsou schopni jen na Balkáně.
GORAN PASKALJEVIC (*1947 Bělehrad, Srbsko) Goran Paskaljević studoval v letech 1967-71 pražskou FAMU. Zpočátku točil především dokumenty a krátké snímky. V roce 1967 debutoval hraným filmem Hlídač pláže v zimním období - Cena kritiky na MFF v Berlíně. Následovaly snímky Pes, který měl rád vlaky (l978), Zvláštní léčba (l980), Soumrak (l983), Klamné léto ´68 (l984), Tango Argentino (l992), Amerika patří jiným (l995) a Sud prachu (l998). Goran Paskaljević je držitelem mnoha významných festivalových ocenění.
16.5.2011 v 16 hodin Lola běží o život Německo 1998 / 81 min Režie: Tom Tykwer
Kultovní dílko, předznamenávajicí údajně změnu v německé kinematografii, je určeno generaci, odchované klipovou kulturou, technopopem a televizními stanicemi typu MTV. Autor, který se podílel i na výrazném soundtracku, vyšel z představy dívky, běžící městem, a v rytmu jejího běhu stvořil příběh. - Punkerka Lola musí během dvaceti minut sehnat sto tisíc marek aby' zachránila život milenci Mannimu. Snímek je postaven na ďábelském tempu a zběsilém střihu. Navzdory zdánlivé lehkosti je realizován s nesmírnou péčí a oplývá mnoha originálními nápady. Osciluje mezi thrillerem a černou komedií.
TOM TYKWER (*1965 Wuppertal, Německo) Svojí filmovou kariéru začal v roce 1976 tvorbou Super 8 filmů. Pracoval jako produkční, asistent režie, scénárista. Režíroval několik krátkých filmů. Je držitelem několika cen na filmových festivalech, mimo jiné s filmy Zimní spáči (1997), Lola běží o život (1998) a Princezna a bojovník (2000). Po roce 2000 natáčí v mezinárodních koprodukcích: Nebe (2001), Parfém: Příběh vraha (2006), International (2009).
FILMOVÉ DĚDICTVÍ 2009/2010 11. 1. 2010 v 16 hodin
FILMOVÉ DĚDICTVÍ 2008/2009 Kino Vatra Vsetín 20.10.2008 v 16 hodin Metropolis Německo 1927 / 118 min Langovo Metropolis je základním filmovým uměleckým dílem německého expresionismu a jeho ozvuky můžeme vysledovat u mnoho dnešních autorů např. Ridley Scott – Blade Runner nebo bratři Wachowski – Matrix. Fritz Lang (* 5.12. 1890 Rakousko, + 2.8. 1976 USA) Studoval na Vysoké škole technické ve Vídni architekturu a malířství. V období první světové války dobrovolně narukuje a bojuje na frontách v Itálii, Rumunsku a Rusku. Po nějaké době je zraněn vrací se zpět do Vídně, kde v nemocnici začíná psát své první scénáře. Jako režisér debutuje v roce 1919 snímkem Hallblut. Svůj první velký triumf pak slaví v roce 1921, kdy natáčí temný hororový příběh Unavená smrt. Následují další výborná díla Doktor Mabuse a dvoudílní Niebelungové. Návštěva Ameriky ho inspiruje k natočení jeho nejslavnějšího díla Metropolis. V roce 1931 natáčí svůj první zvukový film Vrah mezi námi. Před nacistickou propagandou pak prchá do Francie a USA. Po válce se vrací zpět do Německa, ale už se nedokáže umělecky prosadit. Zkouší to znovu v USA, kde ještě nějakou dobu natáčí, ale žádný jeho snímek už nedosáhne takových kvalit, jako raná díla.
03.11.2008 v 16 hodin
Občan Kane
Welles svou režijní prvotinu pojal jako rekonstrukci osudů fiktivního magnáta Kanea. Tento sled životních událostí sestavuje novinář po jeho smrti jako retrospektivu života výstředního člověka. K zachycení využívá filmové týdeníky, rozmluvy s pamětníky atd. Postupně upřesňovaný obraz titulního hrdiny ztrácí svou původní gloriolu - ukazuje se, že peníze a moc ještě nezaručují štěstí. Orson Welles si zahrál hlavní roli magnáta Kanea.V roce 1941 získal film Oscara za scénář a dalších 8 nominací. Pravidelně se umísťuje v anketách nejlepších filmů všech dob na nejvyšších příčkách.
17.11.2008 v 16 hodin Pink Floyd: The Wall Velká Británie 1982 / 95 min
Kultovní snímek "Pink Floyd: The Wall" je jedním z mála filmových děl, experimentujících s ryze hudební látkou. Film, jenž je tříští symbolických obrazů a animovaných sekvencí, volně spojených písněmi a situací fiktivní hlavní postavy, je nadčasovým vyprávěním o osamělosti člověka i o nejrůznějších zdech, které si kolem sebe stavíme. Film burcuje k bourání těchto zdí ke svobodě každého člověka. Hlavní roli vytvořil zpěvák Bob Geldof. Film uvádíme ke Dni boje za svobodu a demokracii. Alan Parker (* 14.2. 1944 Velká Británie) Alan Parker patří mezi žánrově nejuniverzálnější britské tvůrce. V jeho filmografii figurují muzikály, film noir, drama, komedie i gangsterka. Parker si udělal jméno na vězeňském dramatu Půlnoční expres (1978). Pozici režiséra závažných témat si upevnil antirasistickým snímkem Hořící Mississippi (1988). Právě za zmíněné filmy byl tvůrce, který se od roku 2000 pyšní titulem Sir, nominován na Oskara. Alan Parker je znám českému filmovému divákovi zejména filmy Andělin popel, Evita nebo filmem Commitments.
1.12.2008 v 16 hodin Zloději kol Ladri di biciclette / Itálie 1948
/ 93 min
Film Zloději kol je vrcholným dílem italské filmové neorealistické školy. Film polemicky zdůrazňuje sociální rozdíly poválečné italské společnosti, poukazuje bez nejmenší stopy proklamativnosti na drobných, ale nanejvýš věrohodných útržcích každodenní reality na stav, kdy je člověk člověku vlkem, na situace, ve kterých vládne dravý zákon džungle, jenž odpírá méně schopným lidem právo na práci a důstojnou existenci. Autenticitu sociálně laděného snímku podporuje výběr představitelů hlavních postav, které našel režisér doslova na ulici mezi nezaměstnanými.
12.1.2009 v 16 hodin Návrat Vozvraščenije / Rusko 2003 / 105
min Klidný život dvou bratrů naruší nečekané objevení se jejich otce, kterého jim připomínala už jen 10 let stará fotografie. Je to opravdu jejich otec? Proč se vrátil po tolika letech? Sevřené drama odehrávající se v neurčité zemi a v neurčitém čase, které však může prožít každý z nás. Drsná krása severských jezer a lesů dodává působivému lidskému dramatu velmi zvláštní dimenzi. Snímek do velké míry představuje mytologický pohled na lidský život. Je to vynikající filmové dílo, která ukazuje na sílu otcovské lásky. Film získal ocenění na MFF v Benátkách – Zlatého lva.
26.1.2009 v 16 hodin
Daleká cesta
Film Daleká cesta, prvotina Alfréda Radoka , se nutkavou expresí svých obrazů z terezínského ghetta a iritujícím skloubením hraného a dokumentárního filmu stala pro komunistický režim natolik neúnosnou, že byla nejprve nakrátko odsunuta do venkovských kin a posléze zcela vyřazena z distribuce. Mimořádně silný, sugestivní film, který zvláštním způsobem využívá dobové nacistické dokumenty. Ani více než půlstoletí od svého vzniku neztrácí nic ze své působivosti. Film uvádíme ke Dni památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti. Alfréd Radok: (* 17.12.1914 Koloděje nad Lužnicí, Rakousko-Uhersko, + 22.04.1976 Vídeň, Rakousko) Odmaturoval na obchodní akademii v Písku, poté navštěvoval Filozofickou fakultu Karlovy univerzity. Svou profesionální dráhu započal v Divadle E.F. Buriana jako elév a asistent režie. Nato se stal členem Divadla na Vinohradech, Uranie, Plzně a opět Vinohrad, kde působil jako asistent režie, režisér, dramaturg, lektor a rekvizitář. V roce 1944 byl kvůli rasovým důvodům odvezen do pracovního tábora. Po roce 1945 se stal režisérem Divadla 5. května, Divadla satiry, Národního divadla v Praze, Divadla státního filmu, Vesnického divadla a byl také spolutvůrce, režisér a umělecký šéf slavné Laterny magiky, se kterou na bruselské světové výstavě EXPO 58 dosáhl velkého ohlasu. S úspěchem hostoval též v cizině: v Mnichově, ve Vídni, v Berlíně, v Bruselu a ve Švédsku, kde ho zastihla srpnová okupace Československa a tak raději dál trvale režíroval v cizině. V Národním divadle si zatím prodlužoval neplacenou dovolenou, ale ta mu byla v roce 1972 zrušena a Radok byl prohlášen za emigranta. Jeho inscenace se v dobách totality vyznačovaly vysokou kvalitou a uměleckou precizností. Radok kladl důraz na všechny jevištní složky. Byl jedním ze světově nejvýznamnějších divadelních režisérů. Alfréd Radok byl za své umění poctěn Stání cenou (1959) za pásmo Laterna magika, tituly Zasloužilého umělce a Národního umělce. Tituly mu však byly, po jeho domnělé emigraci, odebrány. Za film Dědeček automobil získal na festivalu v San Sebastiánu Stříbrnou mušli a cenu filmové kritiky (1957). V roce 1991 byl vyznamenán řádem T. G. Masaryka III. stupně in memoriam. Na jeho počest se každoročně udělují divadelní Ceny Alfréda Radoka.
9.2.2009 v 16 hodin Zvětšenina Blow-up / Velká Británie 1966 /
111 min V anglické metropoli kvete nová pop-artová
kultura, uvolněný životní styl charakterizovaný mladými idoly, mladou hudbou
a symboly nové generace - extravagantními auty, excentrickými byty a
pestrobarevnou módní garderobou. Módní fotograf (David Hemmings) je jedním z
úspěšných mladých mužů. V jeho studiu se jednoho dne nečekaně objeví mladá
žena (Vanessa Redgrave) a chladně, i když marně, mu nabídne své tělo výměnou
za snímky mileneckého páru, který potají pořídil v parku.
23.2.2009 v 16 hodin Březový háj Brzezina / Polsko 1970 / 92 min Film Andrzeje Wajdy Březový háj je filmovým přepisem stejnojmenné povídky klasika polské literatury Jaroslawa Iwaszkiewicze. Po pobytu ve švýcarském sanatoriu přijíždí Stanislaw na lesní samotu k staršímu bratrovi. Cítí, že nebude dlouho živ, v domě svého bratra však chce vzbudit dojem plného, zdravého života. Již také proto, že starší bratr je zlomen úmrtím své ženy, příliš podléhá smutku a přenáší jej na svou malou dcerku i celé okolí. Film vyniká výbornou psychologickou kresbou jednotlivých postav, navozením atmosféry a v neposlední řadě i hereckým výkonem obou hlavních postav. Nádherné filmové obrazy jarní přírody - rovinatých slatin a březových lesů působí jako plátna impresionistických mistrů.
9.3.2009 v 16 hodin Brazil Velká Británie 1985 / 131 min Příběh filmu je umístěn do těžko definovatelného období kolem Vánoc "někdy ve 20. století", kdy armády bezejmenných úředníčků striktně dodržujících kancelářskou etiku jak z 30. let na každém kroku doprovází fantaskní přístroje moderní doby. Groteskní prostředí doplňují stejně groteskní postavy. Poněkud temná vize naší budoucnosti, nebo současnosti? Terry Gilliam je členem legendárního Monty Pythonova létajícího cirkusu. Našemu filmovému divákovi jsou známy jeho filmy Dvanáct opic, Král rybář nebo Kletba bratří Grimmů.
23.3.2009 v 16 hodin Psycho USA 1960 / 109 min Mladá žena zpronevěří svému zaměstnavateli velkou sumu peněz a prchá vstříc novému životu. Na útěku se zastaví v jednom osamělém motelu. Dnes už legendární Hitchcockovo Psycho patří zcela právem mezi klenoty světové kinematografie. Zajímavostí je, že slavná scéna ve sprše je jednou z nejvíce analyzovaných pasáží v dějinách filmu a ač trvá jen pětačtyřicet sekund, vyžádala si celý týden natáčení a téměř osmdesát různých dekorací.
Alfred Hitchcock: (* 13.08.1899 Velká Británie, + 29.04., 1980 USA) Začínal jako kreslič mezititulků k němým filmům, později působil i jako scénárista a asistent režie. Jako samostatný režisér natočil nejprve v Británii a pak v USA více než 60 celovečerních filmů většinou psychologických thrillerů z nichž nejznámější jsou Provaz, Okno do dvora, Vertigo, Marnie nebo Ptáci. Jeho filmy jsou plné překvapujících zvratů a nečekaných rozuzlení. I z jednoduchého příběhu dokázal pomocí chytré a nápadité kompozice záběrů a střihů vygradovat napínavou atmosféru. K tomu používal i řadu tehdy novátorských filmových technik. Ve své době patřil mezi skutečné Hollywoodské celebrity obsazoval herecké hvězdy a byl oblíben u diváků i u kritiky. Je vzorem mnoha současných filmařů.
6.4.2009 v 16 hodin Carmen Španělsko 1983 / 102 min Tragický příběh Dona Josého a cigánky Carmen, umocněný nesmrtelnou hudbou Georga Bizeta se od své premiéry stal trvalou součástí repertoáru velkých operních divadel. Saura se rozhodl klasický příběh Carmen aktualizovat využitím efektu divadla ve filmu. Přední španělští tanečníci (Antonio Gades, Cristina Hoyos) a hudebníci (Paco da Lucia) zkoušejí taneční představení Carmen, přičemž se literární příběh předlohy začíná probourávat do jejich životů. V osudovém rytmu flamenca, za zvuků castanět a hudby George Bizeta se tak tanečníci ze současnosti ženou vstříc staré známé tragédii… Carlos Saura: (* 4.1. 1932, Španělsko) Od malička byl fascinován fotografováním a tancem. Nakonec se rozhodl pro studium filmu v Madridu, kde v roce 1957 absolvoval a do roku 1963 zde přednášel. Ovlivněn surrealismem a osobností Luise Buňuela natočil v roce 1963 Pláč pro banditu, do kterého svůj režisérský vzor a přítele obsadil do symbolické role kata. Za následující snímky Hon a Peppermint frapé získal Stříbrného medvěda za režii v Berlíně. Na přelomu 60. a 70. let natáčí své nejproslulejší snímky Stres ve třech, Anna a Vlci a Sestřenice Angelika. V 80. letech vytvořil volnou taneční trilogii: Krvavá svatba, Carmen a Čarodějná láska. Tématům hudby a tance se věnoval i v dalších letech filmy Flamenco a Tango. Stejně jako žánru psychologického dramatu ve snímcích Střílej nebo Taxi.
20.4.2009 v 16 hodin Taking Off USA, 1971, 93 min Vlídný pohled na pomatenou generaci 70. let, její naděje, přání i problematické vztahy se svými váženými, staromódními a pokryteckými rodiči. Larry a Lynn Tynovi tvoří typickou americkou rodinu s neodmyslitelnými starostmi s dcerou Jeannie, která bere drogy a pohybuje se ve společnosti, která rodičům nevyhovuje. Její rodiče zjišťují, že je odchod člena rodiny může obohatit i je samotné - najednou mají prostor, aby znovu objevili život, aby se k sobě opět přiblížili. První americký film českého režiséra světového formátu Miloše Formana. Film vychází z poetiky české „nové vlny“ a je zajímavou konfrontací americké společnosti a evropského nazírání na ni.
Projekce Filmového dědictví nejsou veřejně přístupné . Jsou určeny pouze pro studenty, učitele a důchodce, kteří jsou držiteli průkazu cyklu Filmové dědictví na příslušný školní rok. Průkaz je možné získat zdarma po registraci ve Videopůjčovně nebo v pokladně kina Vatra ve Vsetíně. Projekce jsou bezplatné. Projekce Filmového dědictví jsou součástí projektu Film a škola ve Vsetíně, který pořádá Dům kultury Vsetín s.r.o., provozovatel kina Vatra, ve spolupráci s občanským sdružením Filmový klub Vsetín. Projekt Film a škola ve Vsetíně podporují: Asociace českých filmových klubů, Město Vsetín, Zlínský kraj a Československá obchodní banka, a.s. ____________________________________________________ FILMOVÉ DĚDICTVÍ 2007/2008 v kině Vatra
Pondělí 5. listopadu 2007 v 16 hodin KŘIŽNÍK POTĚMKIN Broněnosec Poťjomkin / Rusko 1925 / 75 min Scénář: Nina F. Agadžanová Režie: Sergej M. Ejzenštejn
Křižník Potěmkin byl natočen v krátké době v Oděse za účasti několika herců, místního obyvatelstva a námořnictva. Sergej Ejzenštejn v něm zobrazuje klíčové události revolučního roku 1905, zejména vzpouru na křižníku Potěmkin. Hrdinou dramatu není individualita, ale masa – zástup lidí tvořících dějiny. V díle jsou využity nové formální postupy, které znamenaly výrazný zlom ve vývoji filmové řeči. V letech 1952 a 1958 jej hlasování Mezinárodního výboru pro dějiny filmu označilo za „nejlepší film všech dob”.
Pondělí 19. listopadu 2007 v 16 hodin MODERNÍ DOBA Modern Times / USA 1936 / 87 min / titulky Scénář a režie: Charles Chaplin
Charles Chaplin a jeho souboj se stroji v éře, která není příliš nakloněna lidem. Společenská satira natáčená ještě v konvencích pantomimy němého období. Protest proti nehumánním aspektům technické civilizace a automatizace lidského života. Film je vybudovaný jako mozaika epizod, každá z nich má vlastní výstavbu gagů, geniálně se v ní uplatňuje smysl pro humor ironii i sarkasmus.
Pondělí 3. prosince 2007 v 16 hodin SILNICE La strada / Itálie 1954 / 105 min / titulky Scénář: Tullio Pinelli, Federico Fellini, Ennio Flaiano Režie: Federico Fellini
Symbolické drama, kterým se Federico Fellini prosadil na mezinárodní scéně jako filmař vyhraněného autorského cítění a svérázné poetiky. V příběhu potulných komediantů uplatnil poprvé většinu svých charakteristických motivů, témat a symbolů a vytvořil tak jedno z klasických děl světové kinematografie. Snímek získal Oscara za nejlepší cizojazyčný film.
Pondělí 14. ledna 2008 v 16 hodin PŮLNOČNÍ KOVBOJ Midnight Cowboy / USA 1969 / 113 min / titulky Scénář: Waldo Salt Režie: John Schlesinger
Slavné americké filmové drama. Deziluzivní pohled na New York jako místo příkrých sociálních protikladů, zklamaných snů a nadějí naivního venkovského kluka z Dalekého západu, salónního kovboje Joe Bucka (Jon Voight). Příběh dvou přátel, které náhoda svede dohromady a které město vyvrhne jako nepotřebné na smetiště lidských osudů, obohatil vynikajícím výkonem také Dustin Hofman v roli chromého tuberkulózního ztroskotance. Film obdržel Oscary v kategorii nejlepší film, nejlepší režie a scénář.
Pondělí 28. ledna 2008 v 16 hodin WEST SIDE STORY USA 1961 / 151 min / titulky Scénář: Ernest Lehman
Režie: Jerome Robbins, Robert Wise Newyorský West Side je svědkem neustálých konfliktů dvou pouličních gangů - Tryskáčů a Žraloků. Málokterý muzikál byl na Broadwayi úspěšnější než West Side Story a i filmové ztvárnění bylo triumfem. Podíl na tomto úspěchu má kromě hudby Leonarda Bernsteina i skvělá a často napodobovaná choreografie Jerome Robbinse. Příběh Romea a Julie z newyorské čtvrti West Side patří dnes k legendárním snímkům americké kinematografie. Film v roce 1961 získal 10 Oscarů.
Pondělí 11. února 2008 v 16 hodin ČLOVĚK Z MRAMORU Czlowiek z marmuru / Polsko 1976 / 150 min / titulky Scénář: Aleksander Scibor-Rylski Režie: Andrzej Wajda
Legendární polský film, který v době svého vzniku nemohl být u nás uveden pro svůj "protisocialistický" charakter. Ve filmu se prolínají dvě časové roviny. Mladá režisérka Agnieszka se současnýma očima snaží vykreslit 50. léta – budovatelskou éru stalinismu. Pátrá po kdysi slavném úderníkovi Birkutovi, po němž zůstala jen zaprášená socha z mramoru ukrytá kdesi ve skladu muzea. Ambiciózní filmařka postupně rekonstruuje jeho skutečný život a sochu postupně nahrazuje člověk semletý šílenstvím doby.
Pondělí 25. února 2008 v 16 hodin AMERICKÁ NOC La Nuit américaine / Francie 1973 / 115 min / titulky Scénář: Jean-Louis Richard, Suzanne Schiffman, François Truffaut Režie: François Truffaut
Film ve filmu a film o filmu, je Truffautovým vyznáním lásky k vlastnímu řemeslu. S lehkou ironií s příslovečným francouzským šarmem jsou tu vykresleny poněkud spletité vztahy mezi herci s štábem, evokovány příhody z filmařského zákulisí, postižena vzrušující atmosféra natáčení, posedlost lidí, propadlých kouzlu celuloidového pásku. Truffaut nepopírá, že raději než hotové filmy má proces jejich vzniku, vytváření umělého světa. Film získal Oscara za nejlepší cizojazyčný film
Pondělí 7. dubna 2008 v 16 hodin MODRÝ SAMET Blue Velvet / USA 1986 / 120 min / titulky Scénář a režie: David Lynch
Mysteriózní příběh mladíka z malebného a poklidného Lumbertonu, který se náhodně zaplete do záhadného případu zvrhlého zločinu. Režisér si zde rafinovaně pohrává s kýčem, se schématy kriminálního žánru a melodramatu a hlavně s divákem, kterému nabízí uhrančivou a šokující podívanou, atakuje jeho oko extrémními obrazy ošklivosti a krásy a dráždí jeho intelekt nejrůznějšími možnými výkladu děje filmu, který můžeme vnímat i jako osobitou výpověď o hrozivé podobě dnešního světa plného skrytého zla.
Pondělí 21. dubna 2008 v 16 hodin MRTVÝ MUŽ Dead Man / USA 1995 / 120 min / titulky Scénář a režie: Jim Jarmusch
Tragikomické putování Williama Blakea (Johnny Depp) Amerikou druhé poloviny 19. století nese nejlepší znaky režisérova zcela osobitého stylu. Pomalé vyprávění zasazené do šablony existenciálního westernu přivádí hlavního hrdinu i diváky do řady bizardních situací, které svou komikou kontrastují s majestátními černobílými záběry.
Pondělí 12. května 2008 v 16 hodin ČERNÝ PETR Československo 1963 / 85 min / české znění Scénář: Jaroslav Papoušek, Miloš Forman Režie: Miloš Forman
Pronikavá psychologická a sociologická generační studie skládá mozaiku drobných, zdánlivě bezvýznamných událostí v životě šestnáctiletého učně, to vše s komediálním nadhledem a porozuměním pro svět otců i synů té doby. První Formanův velký film se vyznačuje uvolněností a lehkostí a přivádí na plátno jeho oblíbené herce i neherce: Ladislava Jakima, Vladimíra Pucholta a Jana Vostrčila.
Projekce Filmového dědictví jsou určeny pouze pro studenty, učitele a důchodce, kteří jsou držiteli průkazu Filmové dědictví na příslušný školní rok. Průkaz je možné získat ve Videopůjčovně nebo v pokladně kina Vatra.
Projekce Filmového dědictví jsou součástí projektu Film a škola, který probíhá za podpory Asociace českých filmových klubů, Města Vsetína, Zlínského kraje a Nadace Děti-Kultura-Sport
|
|
