Seminář indonéských a japonských filmů – Veselí nad Moravou (14. – 16. 3. 2008)

Jarní Veselí je vždy zasvěceno kromě japonských filmů také některé jiné extravagantní východoasijské kinematografii. Letos si kolegové z veselského filmového klubu zvolili indonéskou filmovou tvorbu.

Protože se filmoví „bratři“ z klubu ve Vsetíně stávají již pravidelnou „ozdobou“ tohoto semináře, nemůžeme ponechat tento filmový víkend bez patřičného zpravodajství.

Páteční odpoledne není na jízdu autem přes Zlín vhodné. Cesta na jih Moravy je vždy „zarúbaná“. Nevím, odkud se všechna ta auta berou. I přes tuto již dnes obvyklou situaci se nám podařilo dostát časovému plánu a dorazit do veselského kina Morava včas.  Seminář se tradičně odbývá pod bedlivým dohledem pana ředitele Městského kulturního střediska Mgr. Řimáka - jinak též nadšeného filmového klubáka. Již ve dveřích nás pozdravil a my se vmísili do nepříliš početného publika. Kdo by taky v pátek ve tři vyrazil na černobílý indonéský válečný film z roku 1960 s názvem  BOJOVNÍK (režie: Usmail Ismail). S kolegou Jirkou jsme tento film chtěli jako správní filmoví „neznalci“ indonéské kinematografie shlédnout. Ejhle - hodinka této divadelně-filmové podivnosti stačila. Dost se tam střílelo, ale taky mluvilo a prožíval se románek z indonéské osvobozenecké války proti Holanďanům. Po určitém odhadu celého směřování filmu jsme se s Jirkou zvedli a šli uspokojit svůj pitný deficit do oblíbené bufeto-pizzerie na rohu, kde loni měli tak dobrého Zlatého bažanta. Letos to byl jen vodnatý Braník, ale k večeři bodl.

Další film, který jsme si vyhlédli, byl japonský film z roku 1965 v režii dnes 80-ti letého Susumu Hami – PAN TOŠI (111 min.). Jedná se o první celovečerní hraný film natočený na  africkém kontinentě. Vychází ze skutečného příběhu. Susumu Hami jej natočil jako svůj pátý film dokumentaristickým způsobem. Děj je prostým příběhem mladého japonského inženýra, kterému domorodci říkají pan Toši, jenž má za úkol postavit dům pro následnou japonskou vědeckou expedici. Na místě v nějaké zapadlé tanzanijské vesnici vše selhává a pan Toši se musí protloukat jak to jen jde. Film řeší podobnou tématiku jako Michalkova „Urga“. Jde vlastně o kontrast civilizací a lidských postojů z různých kultur. Pan Toši je zdařilý, sdělný snímek s vynikající atmosférou. Bohužel kopie  ze SFÚ byla již technicky velmi poškozena a tak krása africké přírody nemohla vyniknout naplno. Hodnocení: velmi dobrý snímek ( MJ ****).

Po malé přestávce jsme shlédli krátký dokument Emanuela Kaňery – z r. 1964 OSTROV BALI – RÁJ POD SOPKAMI. Jedná se o průměrný  žánrový dokumentární film tehdejší doby.

Další snímek, který nás měl „dostat“ do indonéské hrané tvorby, se jmenoval JEVIŠTĚ U ŘEKY, 2005 v režii Ucika Supry. Snímek byl promítán z DVD nosiče s kvalitním vysvícením na celé plátno. Co je to ale platné, když film byl celý v jávanštině a anglické titulky nikde. Paní překladatelka prý indonésky neumí a my taky ne… Takže i tento dějově celkem předvídatelný film byl po chvíli námi opuštěn a ponechán svému osudu… Film nám v první půlhodině připadal jako taková televizní romance, ala  mexické telenovely. Viděli jsme akorát jednu akční scénu a hoši byli jako z gumy…

Posledním naším pátečním filmem byla letošní filmová novinka čínského režiséra Anga Lee TOUHA, OPATRNOST (USA, Čína), 2007, 157 min. Ang Lee je skvělým filmařem, který natáčí to „lepší z Hollywoodu“. Nyní se v americko – čínské koprodukci vydal do hlubin čínské historie v době japonské okupace za 2. světové války. Krásná mladá dívka Wong má svést náčelníka policie v kolaborantské vládě v Šanghaji. Příběh podobný Verhovenově Černé knize nebo historii  o Mata Hari je vystavěn velmi pomalu s důrazem na dobové reálie a detail. Ústředním motivem je neschopnost regulování citů v případě zničujícího intimního vztahu. Snímek má řadu otevřených erotických scén, které jsou však natočeny velmi vkusně tak, že vlastně vnímáme jen propadnutí se vášním obou hlavních protagonistů. Film zřejmě nebude nadšeně navštěvován diváky jednak  pro svou délku a poněkud pomalý způsob vyprávění, ale dějová linka a sledovaný vztah přesně tuto výstavbu vyžaduje. Určitě velmi dobrý snímek (MJ ****).

A pak už jsme šli s Jirkou do hajan. Jako naše dočasná základna slouží tradičně hotel Veselen, naproti přes náměstí.

Sobotní ráno nás probudilo jasným nebem a celkově vlídným povětřím. Naše ranní cesta vedla do blízkého pečivového bufetu, kde jsme celkem příjemně posnídali. Naším prvním sobotním filmem byl indonéský snímek GIE z r. 2005. Téměř tříhodinový snímek dnes jednoho z nejúspěšnějších indonéských režisérů Riri Riziho. Epický příběh  o životě indonéského spisovatele, novináře a praktického filozofa Soe Hok Gie (1942 – 1969). Ano, tato země musí mít 27letého filozofa! Indonesie je mladá země a chybějí ji humanitní tradice. Proto snad přivádí na plátno průměrný příběh  o studentovi, který prochází fází  hledání sebe sama. Snad se našel v humanitních ideálech, ale neschopnost je realizovat v zemi plné zmatků  a násilí jej dovede k sebevraždě. Dílo by zasloužilo podstatně kratší metráž a svižnější střih: Hodnocení (M * a půl) (J** a půl) Pozn. J – z indonéských filmů mám pocit, jakoby filmaři dostali do ruky kameru a nějaký ten filmový materiál, který musí nutně celý použít - jakoby jim bylo líto vyhodit byť jediné políčko filmu....

Dalším snímkem po krátké občerstvovací pauze byl slavný dokumentární film z r. 1964 OLYMPIÁDA TOKIO z dílny Kona Ičikavy. Dokument nabitý akcí, záběry z mnoha úhlů, svižným střihem. Filmařsky velmi zdařilé dílo, které ani  v téměř dvouhodinové metráži nenudilo. Ičikawova pocta pohybu naší Věry Čáslavské se zapíše nejen do dějin sportu, ale i filmového umění. Hodnotíme takto: (MJ ****).

Sobotní odpoledne se chýlilo ke svému závěru a pořadatelé připravili slavnostní projekci československo-indonéského snímku AKCE KILIMANTAN. Začátek 60. let přivedl v Indonésii komunisty do vlády a naši jim zřejmě chtěli internacionálně pomoci. Režisér Vladimír Sís natočil s českým štábem a spíše indonéskými herci film, který je takovou oslavou partyzánského osvobozeneckého boje na Borneu. Boj se tu vede po 2. světové válce proti holandským kolonizátorům. Je to taková válečná agitka. Slušně natočená a nasnímaná. V rolích jsme opět poznali herce, kteří už své válečné herectví předvedli v BOJOVNÍKOVI. V Indonésii asi v té době jiné neměli … Hodnocení (MJ ** a půl). Projekce byla uvedena telefonickým rozhovorem s kameramanem Stanislavem Milotou, který stál u filmu jako druhý kameraman. Své příhody z natáčení přímo na místě sdělovala paní Zorica Dubecká. Pořadatelům dalo určitě mnoho práce vylomit tento nezvyklý snímek z našeho Národního filmového archívu.

Před závěrečnou noční dávkou dvou filmů jsme prošli ještě několik veselských restaurací. Náš večerní filmový program byl zahájen v 21 hodin čtvrtým celovečerním filmem slavného australského režiséra Petra Weira s názvem ROK NEBEZPEČNÉHO ŽIVOTA z roku 1982. Weir za něj obdržel 7 oscarových ocenění. Dějová linie filmu nás zavádí do roku 1965 do období před vypuknutím občanské války v Indonésii. Je to příběh zahraničního rozhlasového korespondenta Guy Hamiltona (Mel Gibson), který ve spolupráci s trpasličím fotografem Billy Kwanem – vynikající herecký výkon ženy v mužské roli, Lindy Huntové – se snaží zachytit okamžiky neklidného období sklonku levicového režimu „božského krále“ Suharna. Válkou a bídou zmítaná země je také pozadím milostného vztahu, který má Hamilton k asistentce britského velvyslance Jill (Sigourney Weaver). Snímek vykazuje výbornou atmosféru odpovídající hutnosti románové předlohy. Film patřil k tomu lepšímu, co jsme mohli letos ve Veselí vidět. Hodnocení: (M *** a půl) (J ****). Dalším, tentokrát plně „nočním“ filmem, se měl stát film  EIDŽINAIKA z roku 1980 vynikajícího japonského režiséra Šóheie Imamury. Jirka hlásil, že jej zřejmě zlomí spánek. Já jsem se však nechal plně ponořit do hutného děje. Bohužel Jiří to kolem 01 hodiny opravdu nevydržel. Jelikož já jsem snímek před lety viděl, opustili jsme tuto filmovou perlu a šli raději spát. Dramaturgicky řadit na konec filmového dne téměř tříhodinový film je dost nevhodné. Pozn. J: Film se opravdu jevil, jako velmi zajímavý, ale když jsem po hodině zjistil, že jsem zadřímal a děj mi zcela utekl a přede mnou jsou ještě skoro dvě hodiny filmu zalidněného velkým množstvím postav, které neustále o něčem diskutují a já se nějak nemohu zorientovat, zdálo se mi lepší prchnout... Takový film se nemůže nechávat na půlnoční projekci...

Zůstala nám již jen neděle se svým filmovým programem, který byl znovu spíše zaplněn indonéskými filmy. Z novější produkce byla připravena komedie LOSOVÁNÍ režisérky Nii Pi Nata z roku 2003. V Indonésii velmi slavná satira nás zavádí do prostředí luxusní společnosti mladých lidí v Jakartě, kteří řeší své milostné problémy. Film byl mírně vtipný, natočený ve veselých barvách. Mnoho růžové a puntíků s krásnými ženskými. Řekl bych, že to byl takový indonéský „sex ve městě“. Informativně bylo zajímavé, jak se indonéská kinematografie vypořádává s tímto žánrovým komediálním snímkem. Opět mnoho dialogů a délka tak hrubě přes dvě hodiny (M  **) (J ***)

Naším posledním filmem přehlídky se měl  stát film BALADA O NAJARÁMĚ z r. 1983 od Šóheie Imamury. Na tento snímek vzpomínám celý svůj filmově fandovský život. Jedná se o epický příběh ze zapadlé vesnice v horách severního Japonska. Rámec filmu tvoří příroda a její měnící se tvář ve střídání ročních období. Film je na jednu stranu krutým popisem nelehkého života, na druhou stranu poctivou oslavou člověka, který dojde k naplnění svého bytí na zemi. Skvělý film, opravdový vrchol semináře… Hodnocení ( MJ *****) Pozn. J: Po tomto filmu mne zamrzelo, že jsem zaspal Imamurovu Eidžanku!

A pak už nastalo loučení. Mne ještě zahnaly povinnosti do Uherského Hradiště a poměrně klidnou cestou jsme brzy dorazili na Vsetín.

Letošní Veselí bylo pro nás trochu zklamáním. Jednak indonéská kinematografie trpí mnoho podobnými neduhy jako ostatní začínající kinematografie. Nezhlédli jsme z  ní žádný výjimečný snímek. Japonci si udrželi vysokou kvalitu, jen jich mělo být více. Nepřehlédnutelné byly taky technické problémy - zejména s hledáním titulků a  neexistence vhodných titulků.Určitě záslužný seminář ve veselském kině Morava má mnoho dobrého ještě před sebou.

 

Milan Kostelník

úvodní stránka