Letmé filmové poznámky z 33. Letní filmové školy v Uherském Hradišti

(Milan Kostelník)

Letní filmové škole bylo 33 let. Řekneme  Kristovy roky. Svým způsobem je to  symbolické výročí  pro letošní hlavní téma „školy“  - ČLOVĚK A STÁŘÍ. Rozhodně se však nedá říci, že by už LFŠ zestárla, ztratila na kouzlu a ukončil se její běh.  Určitě se můžeme těšit na další 34. ročník, který proběhne od 25. července  do 3. srpna 2008 opět v Uherském Hradišti.

Atmosféra LFŠ byla skvělá, slunko pálilo a v promítacích sálech bylo povětšinou pěkné vedro. Návštěvnost také podle pořadatelů předčila očekávání. Více jak 5000 zejména mladých lidí ve studentském věku tradičně přecházelo z filmu na film a různě komplikovalo dopravu…

Akce LFŠ probíhaly na 13 místech a nejlíp bylo v klimatizované Hvězdě. Ale nejhůř se tam sedí…

Viděno:

HARRY A TONTO, USA, 1974, r. Paul Mazursky (Člověk a stáří)

„ Vážná  komedie“ – road movie  o putování ovdovělého starého muže v důchodu , který hledá svou minulost a zároveň nachází nezávislost a svobodu. Věrně jej doprovází kocour Tonto. Příjemný snímek zaplněný encyklopedií lidských typů, které Harry potkává na cestách. Milý sentiment, který na nás z filmu dýchl, nebyl na škodu. (****)

BRATŘI SAROJANOVÉ, SSSR, 1969, r. Ch. Abramjan (Kavkazský film)

Trochu reminiscence na staré školní návštěvy sovětských filmů. Taky se mi vybavilo, že jsem kdysi ten film viděl. Snímek zavádí děj do zrodu sovětského státu. Dva bratři – důstojníci se mají upřímně rádi, ale politicky se rozcházejí. Starší Gevork je stoupencem nacionalistické Arménie a mladší Hajk je bolševik. Film je poznamenán určitým schématismem, ale celkově je dobře natočený a herecké výkony jsou také na úrovni. (***)

PŘÍBĚH Z TOKIA, JAPONSKO,  1953, r. J. Ozu  (Člověk a stáří)

V Projektu 100 z roku 2004 byl film trošku divácky opomenut. Možná pro to stáří a nebarevnost. Ozu je významným japonským tvůrcem a toto je jeho nejuznávanější dílo. Film měl také v Japonsku značný komerční úspěch.  Nádherný, prostý příběh  ze života japonské rodiny o mezigeneračních vztazích  natočený v asketickém stylu. Strnulé kamerové kompozice,  minimalistické herectví a atypické postavení kamery. Unikátní esence, která stvořila filmovou perlu. (*****)

SYMFONIE TICHA, ARMÉNIE, 2001, r. V. Čaldranjan (Kavkazský film)

První  film, který byl samostatnou arménskou kinematografií poslán do souboje o Oscara. Bývalý zločinec se po letech vrací jako bohatý do Arménie. Je ale nevyléčitelně nemocný. Hledá duševní klid a kupuje zchátralou psychiatrickou léčebnu a pomáhá místním pacientům.

Trochu vykonstruovaný příběh, který ztrácí místy sdělnost. Potěšil mne pohled na stále krásnou polskou  filmovou hvězdu Barbaru Brylskou (např. Faraon, Skalpel, prosím, Pan Wolodyjovski, seriál Kapitán Klos), která měla ve filmu menší roli. (**,5)

PIXOTE, ZÁKON NEJSLABŠÍHO, BRAZILIE, 1981,  r. H. Babenco (Deset filmů, které otřásly světem)

Skvělé sociální drama natočené v duchu italského neorealismu.Zločin jako přirozená cesta k přežití je hlavní osou příběhu. Chlapci, kteří projdou krutou káznicí pro mladistvé a dále jim pak zbývá jen ulice, drogy a prostituce. Symbolické přisátí hlavního hrdiny k prsu prostitutky v závěru filmu je mementem hledání lásky obou protagonistů. Uvědomíme si, jak moc chlapci, který ještě před chvílí musel vraždit (také z toho fyzicky skutečně zvrací), potřeboval a nedostal mateřskou lásku. A jak ta, u které se zcela nesexuálně jakoby rituálně přitočil k prsu (prostitutka), mu také nedokáže dát čistou mateřskou lásku, neboť ani ona sama ji nikdy neměla. Nemá kolotoč jejich neskutečně tvrdého života chybu zrovna v tomto nedostatku rodiny?   Výjimečný snímek natočený dokumentárním, syrovým  způsobem získal hlavní cenu na MFF v Locarnu v roce 1981.

H. Babenco je milý Argentinec, který se v Hradišti nacházel a udělal interview sám se sebou.

(*****) (JF:***,5)

JAKO NEPODDAJNÝ PLEVEL, USA, 1987, r. H. Babenco (Brazilský film)

Pro adaptaci románu W. Kennedyho Ironweed – Bodláčí  (Pulitzerova cena) získal Babenco nezávislé hollywoodské producenty. Podařilo se mu natočit velmi svobodný film o alabamských somrácích 30tých let. Do rolí se mu vetřel Jack Nicholson a Meryl Streepová, nemalou roli tu zahrál i Tom Waits. Vynikající herecké výkony, celkově velmi smutný film bez hollywoodsky tradičního happyendu. Dobrý filmový počin, ale postrádá syrovou reálnost, která dýchá z jiných Brabencových filmů (např. Polibek pavoučí ženy). Tak trochu jiný Babenco. (***)

BARVA GRANÁTOVÉHO JABLKA, SSSR, 1969, r. S. Paradžanov (Kavkazský film)

Filmová báseň nestora arménského filmu, kterému sovětská moc příliš nepřála. Paradžanov byl filmovým souputníkem Tarkovského  či Michalkova. Po tomto filmu byl Paradžanov na dlouhých 15 let umlčen. V 70. letech pak také vězněn (za homosexualitu a propagaci mystiky). Film by se snad měl dostat do Projektu 100 – 2007. Můžeme říci, že je něčím zcela novým, co se do té doby v sovětské kinematografii nikdy nenatočilo. Film má však tak vlastní poezii, že mimo Armény, kteří mohou vnímat skrze filmové plátno své dějiny jej budeme zřejmě obtížně přijímat. Film je o významném arménském básníkovi Sajat Novovi.  Tvoří jej jakýsi bezeslovný kaleidoskop silně výtvarně stylizovaných „živých obrazů“  ze života básníka . Zajímavé na doplnění filmové historie, ale jinak obtížně pochopitelné a pro někoho i nesmyslné. Přiznejme se, já ani moje žena jsme také příliš  nepochopili. (**)

ŠOR I ŠORŠOR, SSSR,1927, r. B. Nazarov Hamo (Kavkazský film)

Počátky arménského filmu v němé grotesce a´la Pat a Patachon či Lauer a Hardy. Vyloženě informativní projekce s živou hudbou Ty syčáci. Film měl už nádech socialistické agitky o zlých pověrách a chorobném pití alkoholu.

KANÁLY, POLSKO, 1957, r. Andrej Wajda (Ozvěny festivalů)

Druhý celovečerní film  A. Wajdy. Vynikající dílo, které chce být nejen jakousi historickou freskou Varšavského povstání, ale také dramatem o malé skupině bojovníků uzavřených a ztracených v městské kanalizaci. Úzký prostor, vytrvalá přítomnost smrti, černobílé nesnímání temnoty a vynikající herecké výkony tvoří dohromady dokonalý filmový celek. Navíc v Hradišti byla přítomna nová rekonstruovaná kopie filmu, takže obraz byl jak břitva. Krátký úvod k filmu profesora Zanussiho  vystihl přesně poselství filmu pro dnešní generaci.

Ten film nestárne… (*****) (JF: ****)

MILOSTNÉ PŘÍBĚHY, POLSKO,1997, r. Jerzy Stuhr (Osobnosti a výročí)

Druhý film herce J. Stuhra je esencí toho nejlepšího co se v Polsku v 90tých let natočilo. Příběhy čtyř mužů  jsou poznamenány řadou různých mezilidských vztahů a situací, ve kterých musí protagonisté reagovat. Objevují se tak jejich pravé tváře. Dva příběhy končí lidským selháním a následným sjezdem  do „pekla“ . Zbylé dva  končí vítězstvím člověka nad zlem v nás a to umožňuje sambolicky návrat na „zem“. Vše to sleduje soudce – „Bůh“. Dobře natočená moralita se skvělým Stuhrem ve všech rolích váhajících mužů. (***,5) (JF:****,5)

KDYŽ PADÁ LISTÍ, SSSR,GRUZIE, 1968, r. Otar Ioseliani ( Kavkazský film)

Mile natočený film v duchu české nové vlny. Příběh velmi podobný Formanovu Černému Petru. Nový kluk nastupuje do vinařského závodu, kde jeho idealismus zkoušen jak nepoctivým továrním vedením, tak krásnou, ale zároveň falešnou kolegyní. Určitě zdařilé filmové dílo, které stálo za to být viděno. (***,5) (JF: ***)

TY, KTERÝ ŽIJEŠ, ŠV/NĚM/FR/DÁN/NOR, 2007, r. Roy Anderson (Ozvěny festivalů)

Tragikomický kaleidoskop malých mezilidských příběhů, které se vám mohou každodenně stát. Film je rámován velmi suchým až černým humorem, který vede sice k setrvalému úsměvu, ale zároveň někde v hloubi vás mrazí. Jsme opravdu takoví? Navíc celé je to natočeno v šedém nádechu a lidé mají spíše bílé obličeje- takoví zombíci. Anderson natáčí své nekomerční filmy ve vlastní produkci. Živí se reklamou a prý je v ní výborný. Jeho celovečerní filmy (4) občas vyhrají nějakou cenu na festivalech např. neveselé a depresivní Písně z druhého patra (P 100 – 2002)  Zvláštní cenu z Cannes. (***) (JF: *)

NIKO PIROSMANI, SSSR, 1969, r. Georgij Šengelaja (Kavkazský film)

Snímek měl pro mne nádech lehké nostalgie viděného za studentských let. A nikdy jsem na něj nezapomněl. Toto opětovné shlédnutí mi potvrdilo , že film je skvělý. Osud  gruzínského naivistického malíře-samouka Nika Pirosmaniho  je natočen formou výrazné výtvarné  stylizace do obrazů umělce. Výtvarná přítomnost však nijak neubírá na sdělnosti příběhu. Filmová událost. (****)

ÚTĚK DO BUDÍNA , SR,ČR, 2002-2006, director´s cut, r. Miloslav Luther (Nový český a slovenský film)

Režisérská verze retro snímku o velké lásce české dívky a slovenského mladíka podle románu Vladislava Vančury. Jedná se o poctivě natočený snímek s výbornou obrazovou stránkou. Velmi dobrý počin uznávaného slovenského režiséra věnující se osudovým mezilidským vztahům na pozadí  historických témat. (Anděl milosrdenství, Chodník cez Dunaj, Lékař umírajícího času). (***,5)

LETY VE SNU A VE SKUTEČNOSTI, SSSR, 1982, r. Roman Balajan (Osobnosti a výročí).

Vynikající generační portrét neradostné doby . Tři dny ze života čtyřicetiletého architekta. Viděli jsme již mnoho takových filmů, ale nikdy ne z Ruska, z éry před „Gorbym“.V tom filmu vše sedí. Herecké výkony (Jankovskij, Tabakov, Gurčenkovová) v dokonalé harmonii se scénářem. Velmi dobrý kousek, určený zejména pro střední věkovou generaci. Balajan, rodák z Náhorního Karabachu, umí. (např. Lady Mackbeth Mcenského újezdu). Jeho přítomnost v UH byla milá, i slova na začátek filmu dobře navodila atmosféru filmu, který nám přinesl.V Rusku byl tento film v době jeho promítání běžnou populací prý velmi milován, v neradostné době komunismu jim asi byl blízký hlavní hrdina – něco mezi snílkem, věčným donchuánem -  neukotvený člověk, protože není v čem se ukotvit. (****).

HLAVNÍ  NÁDRAŽÍ, BRAZÍLIE, 1998, r. Walter Salles (Brazilský film)

Melancholická road movie o přátelství nerovné dvojice nalezeného sirotka a cynické příležitostné písařce dopisů. V duchu staré školy neorealismu natočený sugestivní obraz brazilské země. Nominace na dva Oscary a Zlatý medvěd z Berlína dokazují kvality tohoto snímku. Trochu to vypadá jako Kolja, ale je to syrovější a důslednější v útoku na city. Film běžel v české distribuci a je to výborný filmový počin dnes nejúspěšnějšího brazilského režiséra (např. Motocyklové deníky). (*****)

KOLONIE LANFIERI, ČSSR, SSSR, 1969, r. Jan Schmidt  (Kavkazský film)

Dobrodružně romantický příběh – eastern, který český režisér natočil na Kavkaze na základě námětu knihy Alexandra Grina. Film byl poznamenán okupací v roce 1968 a byl dotočen narychlo a již s nechutí štábu pokračovat ve spolupráci se sovětskou koprodukcí. Jedná se trochu o neurovnané dílo, kterému chybí nadčasovost jako např. jinému Schmidtovu snímku (Konec srpna v hotelu Ozon nebo Postava k podpírání). (**,5)

PŘÍBĚH ALVINA STRAIGHTA,USA,1999, r. David Lynch (Člověk a stáří)

Nezvyklý Lynchův snímek - road movie.  Stařík Alvin se vydává na traktůrku na cestu z Iowy do Wisconsinu za svým bratrem, aby se před smrtí usmířili. Moudrý a krásný snímek plný milosti je na hony vzdálen dalším Lynchovým „úchylnostem“. Dokonalá tečka za „školou“ a tématem Člověk a stáří. Ten film můžete vidět zas a znova…(*****) (JF: *****)

Kolegové, kteří byli se mnou Hradišti, by mohli psát o něčem jiném, protože ne vše jsme shlédli společně. Mimo těchto 18 filmů jsme navštívili Havlovu hru „Zahradní slavnost“ ve výborné verzi pražského Divadla na tahu, skvělé představení pražské Violy s tématem stáří „Gin Game“ s Blankou Bohdanovou a Josefem Somrem.  Závěrečný koncert temných hipíků

z Nizozemska  „Legendary Pink Dots“ pěkně zarámoval tento přehnaně kulturní týden…

zpět