Letní filmový maratón po desáté

Podívejte se na fotky z Letního filmového maratonu 2008

VYHODNOŤTE LETNÍ FILMOVÝ MARATON 2008!

(v této chvíli jen letmo, k podrobnějšímu vyhodnocení se ještě dostaneme...)

Letní filmový maratón vsetínského filmového klubu se letos vydařil. Silná byla návštěvnost jednotlivých filmů a také celková atmosféra festivalu byla velmi příjemná. V pořadí již 10. ročník v novodobé historii festivalu přinesl 18 celovečerních filmů, jednu krátkometrážní filmovou lahůdku a jeden středometrážní  TV film v rámci čtvrtečního semináře.

„Předskokanem“ festivalu byl čtvrteční seminář „Valašsko ve filmových příbězích“, který byl věnován filmovým tvůrcům a jejich  filmům vztahujícím se k Valašsku. Téměř devadesátka „seminaristů“ si vyslechla zajímavé povídání  meziříčského rodáka, filmového scénáristy, Jiřího Křižana o průběhu natáčení filmu Stíny horkého léta ve Velkých Karlovicích a Valašském Meziříčí. Besedu doplnily dva „ valašské“ filmy režiséra Františka Vláčila Pasáček z doliny (1983) a již zmíněné Stíny horkého léta (1977) a TV film Vladimíra Michálka podle scénáře J. Křižana Lovec a datel (2006).

V pátek se pak rozpoutaly patřičné filmové hody. Příběhy filmů nás stejně jako loni zaváděly na Balkán, ale tentokrát hlavně do Rumunska, kde se v posledních letech děje filmový zázrak a je tedy co představovat. Aby obraz rumunské kinematografie byl úplný, nezapomněli jsme promítnout početným divákům ani legendární historické velkofilmy jako jsou např. Dákové (1968) nebo Pomsta hajduků (1968).

Jádro festivalu tvořily filmové novinky tzv. „rumunské nové vlny“, kterou vytváří tvorba současných mladších rumunských autorů. Vrcholem pátečního programu byl určitě film Rekonstrukce (1968) od Luciana Pintilieho, který jakoby uvodil to, co současní Rumuni natáčí. Rekonstrukce je film, který sice čerpá z české nové vlny, ale nehladí ani úsměvně nešimrá, ale tne do živého. V jednoduché filmové zkratce se nám odhaluje celá zrůdnost totalitního nesvobodného systému.

Od sobotního rána pak běžely projekce rumunských „novovlnových“ snímků. Z nich si největší pozornost určitě zasloužil Porumboiův paradokument  12:08 východně od Bukurešti (2006), který je specifickým hořkoúsměvným vyrovnáním s revolucí 1989 v Rumunsku. Stejné téma, ovšem s vážnějším pohledem, přinesl film Radu Munteana  Papír bude modrý (2006). Vynikající freska jedné předvánoční revoluční noci, která skvěle ukazuje na chaotičnost lidského jednání v krizových situacích a mnohdy zbytečnost obětí v průběhu revoluce.

Za vrchol sobotního programu festivalu lze považovat Munguiho drama z „bezčasí“ Rumunska 70. let  4 měsíce, 3 týdny a 2 dny (2006). Tento vítěz z loňských Cannes vytvořil téměř „absolutní“ film. Sevřený příběh se skvělým dramatickým obloukem a drtivým závěrem pro diváky. Námět zakázaného potratu v plné šíři ukazuje duševní bídu a nemilosrdnost totalitního režimu. Vynikající filmová řeč a zdařilá práce s herci  vytváří velká očekávání, kam Christian Mungui dále posune svůj filmový talent.

Rumunské filmy střídavě doplňovaly  další filmové lahůdky ze zemí Balkánského poloostrova. V divácké filmové duši určitě zůstane vynikající debut Makedonce M. Manchevského Před deštěm (1994), který i po letech dnešním lidem zcela přesně ukazuje na počátky a nesmyslnost rasové a etnické nenávisti. Určitým pohlazením pak byl film Bulharky I. Triffonovové Dopis do Ameriky (2001), která  hraným dokumentem zachytila na filmový pás krásu života v Bulharském pohoří Pirin. Z nedělního programu je třeba vyzdvihnout vynikající filmovou fresku Lordana Zafranoviče z předválečného Chorvatska Okupace v 26 obrazech (1978). Film jiným způsobem nahlíží na kořeny etnické nenávisti v Jugoslávii a dokonale zachycuje atmosféru v tzv. „dubrovnické republice“ a řádění Ustašovců.

Téměř 700 diváků letošního ročníku LFM bude určitě s nadšením vzpomínat na některé filmové kousky, které jsme jim letos představili. Velkým potěšením pro nás byl letošní oficiální host festivalu  pan Mirceau Dan Dutu, ředitel Rumunského kulturního institutu v Praze. Jeho úvodní slovo k jednotlivým filmům zasvěceně odhalovalo zákulisí vzniku jednotlivých filmů. Poděkování patří také překladatelům paní Lydii Černé a Romanu Divínovi. Mlsné jazyky a žíznivé hrdla šlo lacino a chutně uspokojit díky dobře naladěnému týmu v Maratónském bufetu pod vedením Lenky  Fialové. Díky. Téměř neviditelnou práci, ale tolik potřebnou organizační práci odvedl výbor Filmového klubu ve Vsetíně ve složení Petr, Jirka, Dalibor, Jana  a Milan. Desítky kil filmových cívek nezdvihal promítač Olda a v pokladně nás odbavila pokladní paní Bohunka. Díky.

Jsme rádi, že jsme sobě i Vám připravili pěkný filmový víkend, který bude mít určitě pokračování příští rok…Už se těšíme!

Ing. Milan Kostelník

předseda Filmového klubu ve Vsetíně

zpět