|
|
|||||
|
|
|
|
|
|
|
|
42. KVIFF (Karlovy Vary International Film Festival) aneb Byl jsem při tom
Jako porotce
Asociací českých filmových klubů jsem byl navržen jako porotce Mezinárodní federace filmových klubů (FICC) na 42. Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary. S podobnou prací jsem neměl žádné zkušenosti, ale nadšeně jsem souhlasil. Porota FICC je jednou z nestatutárních porot (například také Ekumenická porota nebo FIPRESCI – sdružení filmových kritiků). Nestatutární poroty neudělují žádnou z hlavních cen, většinou pouze diplomy, jejichž předávání pak probíhá mimo oficiální slavnostní večer. Rovněž práce FICC je spíše neoficiální, většinu času po nás nikdo nic nechtěl. Jedinou povinností bylo vyhlášení Ceny Dona Quijota (cena, kterou FICC uděluje) a zdůvodnění do závěrečné tiskovky. Členem poroty je vždy zástupce pořádající země (tedy já), dalšími členy byli: Eva Szuťányiová ze Slovenska, Steven Daley z Irska, Kristian Fyllingsnes z Norska a Maciej Gil z Polska. Jednacím jazykem byla angličtina, vídali jsme se průběžně na projekcích, tzv. oficiální schůzky jsme měli pouze dvě. Cenu Dona Quijota jsme udělili islandskému filmu Mýrin (Severní blata) režiséra Baltasara Kormákura, který jsme všichni považovali za nejlepší z hlavní soutěže. Vyhlášení proběhlo v poslední den festivalu v sobotu 7. července v 15:00 hodin v kavárně Moser Hotelu Thermal. Správnost naší volby potvrdil i slavnostní večer, kde dostal stejný film hlavní cenu – Křišťálový globus. Zvláštní uznání jsme se rozhodli neudělit, protože jsme se už na žádném dalším filmu nedokázali shodnout.
Jako divák
Při své funkci porotce (i když nestatutárního) jsme dostával vstupenky na všechny hlavní projekce, dále jsem měl možnost vyzvednout si každý den další čtyři vstupenky dle vlastního výběru, měl jsem přístup na novinářské projekce a mohl jsem využívat videoroom. Pro srovnání: Návštěvník s běžnou akreditací má nárok na 3 vstupenky denně nebo může zkusit štěstí bez vstupenky. Pokud v sále zůstanou pět minut před začátkem volná místa, jsou vpuštěni právě diváci bez vstupenek, kteří je mohou obsadit. Pokud člověk se vstupenkou přijde později a místo je již obsazeno, má smůlu. Přístup jsem měl sice všude, ale zároveň jsem byl jako svědomitý porotce limitován povinností vidět všechny snímky hlavní soutěže a to včetně těch, které bych si radši nechal ujít. Celkem jsem shlédl 22 celovečerních filmů, z toho 13 z hlavní soutěže. O filmech v samostatné příloze.
Mikrohodnocení jednotlivých snímků
Jako celebrita
Nestatutární porotce je celebritou druhé nebo spíše až třetí kategorie, ale i to znamená řadu zajímavých příležitostí. Hotel byl sice jenom tříhvězdičkový, ale v centru, nejezdily pro mě limuzíny, ale autobus je taky dobrý. Při zahajovacím a závěrečném ceremoniálu jsem seděl v 10. řadě – celebrity včetně filmových hvězd a prezidentů seděli o řadu výš, přes uličku. Obdržel jsem několik pozvánek na koktejly, rauty a recepce, z nichž většinu jsem využil. A taky jsem potkal spoustu známých lidí: Zellweger, DeVita, Ebena, Bartošku, Klause, Klausovou, Havla, Havlovou, Topolánka, Tlustého, Špačka, Svěráky, Švandovou, Geislerovou, Vilhelmovou, Issovou, Pawlovskou, Menzela, Lipského, Krejčíka, Macháčka, Zedníčka, Maxipsa Fíka, Gerendáše a spoustu dalších, které jsem ani nepoznal.
Petr Mašata exporotce FICC
|
|||||||||||||||||||||||||||||
