Byli jsme na Filmovce…

Ani toto léto nesměl chybět vsetínský tým na nejvýznamnější akci našich filmových klubů – Letní filmové škole v Uherském Hradišti.  Letos jsme navíc mohli prezentovat naši práci kolegům a filmovým fandům z celé republiky. V rámci dne Asociace českých filmových klubů jsme představili náš regionální festival Letní filmový maratón.

Začátek letošní „filmovky“ se nesl v mnoha neznámých. Leccos jsme věděli ze zákulisí – šlo o festival organizovaný novým vedením (letitý ředitel Jirka Králík byl z této funkce odvolán). Ale podařilo se. Filmová škola byla více školou, byla menší, méně bohatá. Ne vynikající, ale opravdu dobrá.  Návštěvníků bylo také dost, o čemž svědčí občasné pozastavení krátkodobých akreditací na festival. A to, že se nesedělo při projekci na schodech, a tudíž občas jste se nemuseli vlézt do sálu, nebylo zas tak otravné. Vždyť bylo hezky a byla vždy jiná varianta kam jít, zda na jiný film nebo na pivo…

Filmovka se jako vždy trochu utápěla v tématech, ale bylo patrné, že se dramaturgický tým snažil odejít z toho široce rozmáchlého „králíkovského“ tématického koláče. Hlavními tématy byly Možnosti dialogu , Přepisování minulosti a Totalita ve filmu. Do toho se vplétaly různé retrospektivy, novinky nebo cykly věnované významným tvůrcům – Jakubisko, Medem, Kohout, Jodorowsky, Gitai nebo Švankmajer a další.

Možnosti dialogu byly věnovány hlavně palestinským a izraelským filmům. Téma Přepisování minulosti umožnilo promítnout  „pokřivené“ filmové kousky, předkládané lidem v době normalizace (Třicet případů majora Zemana apod.). Totalita ve filmu pak byla věnována zejména dokumentárním snímkům  zachycujícím životní osudy válečných veteránů a politických vězňů, likvidaci třetího odboje, komunistickou perzekuci v 50. letech, srpen 1968, normalizaci. Už samotné chytře vymyšlené téma (zejména Přepisování minulosti, ale i Totalita ve filmu), tak i filmy byly kvalitní studnicí poznání zejména pro mladší generaci, která tyto doby nezažila. Na druhé straně by se dalo s úspěchem pochybovat, zda zařazení notoricky známých snímků jako je ten o majoru Zemanovi, je dramaturgicky dobrým počinem hodným zralé filmové školy.

Pro mne byly největší neznámou filmy z cyklu Možnosti dialogu a dá se říci, že jsem se na toto téma zaměřil při výběru filmů.

Mým prvním filmem ( někdy v půli festivalu, neboť jsme přijeli až na jeho druhou půli) byl italský film o Palestincích – Soukromé (režie: S. Costanzo, 2004). Nízkorozpočtový snímek silně stranící Palestincům vypraví příběh palestinské rodiny, která žije v domě na pomezí izraelského sídliště a arabské vesnice. Dům je obsazen nečekaně izraelskou armádou. Snímek ukazuje jen na to, jak je nesnesitelné žít v místech, kdy nevíme, co si ozbrojená moc dovolí. Neukazuje však důvod konfliktu, který má daleko širší kořeny  a stává se tak vlastně spíš jakousi propagandou palestinské věci na středním východě. Zlí Izraelité a hodní Palestinci, kterým nezbývá nic jiného než být jen  Ghándím nebo živou bombou…Film uvedla producentka a hlavní herečka filmu – Hend Ayoub. Mimochodem krásná, evropsky oblečená Palestinka. Kdeže šátek na hlavě a hábit až k zemi. …  (Hodnocení 2,5 hvězdičky z 5).

Jedním z nejvýznamnějších hostů letošní školy byl baskický režisér Julio Medem. Kdysi jsem byl unesen jeho magickou Zemí, ale to bylo před léty. Byl jsem zvědav na jeho další filmy, nějak jsem je totiž prošvihl, když dávali jeho profil v televizním klubu. Jeho debutující  snímek z roku 1992 Krávy jsou freskou nepřátelství dvou baskických rodin. Děj se odehrává během šedesáti let na pozadí všech historických událostí, které otřásly Španělskem. Snímek má komplikovanou strukturu, je plný symboliky a zalidněn řadou postav. Velmi dobré filmové dílo. (Hodnocení 4 hvězdičky z 5). Později jsme znovu zhlédli Zemi (režie: Julio Medem, 1996). Tento film je jakousi magickou vizí virtuální reality zasazenou do prostředí španělského venkova. Ne vždy přesně víme, co je sen a co skutečnost. Zda hlavní hrdina trpí schizofrenií, nebo jen nadměrnou fantazií. Určitě zajímavý snímek, ale po letech jsem měl pocit, že mu něco chybí a že není dostatečně zásadní. Film má našlápnuto, ale utápí se v mysteriozních těžko pochopitelných situacích. (Hodnocení 3,5 hvězdičky z 5).

Za nejlepší snímek letošního ročníku filmovky považuji film, který vedle rumunské filmové vlny ohromil loňský filmový festival v Cannes. Velmi dobře byl přijat i loni v Karlových Varech. Izraelsko – francouzský film režiséra Erana Korilina z roku 2007 -  Kapela přijela je inteligentní jemná komedie, která nám dává naději, že blízkovýchodní konflikt může mít řešení. Příběh egyptské policejní kapely, která omylem skončí svou cestu v malém pouštním městečku v Izraeli je hluboce lidský a vizuálně velmi zdařilý. (Hodnocení 5 hvězdiček).

Za zásadní považuji také trojici filmů izraelského režiséra Amose Gitaie Kippur (Francie/Izrael, 2000), Uvolnění (Izrael/Francie, 2007) a Kedma (Francie/Izrael/Italie, 2002). Všechny snímky nějakým způsobem reflektovaly úděl Izraelců v nové zemi. Kedma popisuje počátky osídlovaní Izraele po druhé světové válce. Kippur je krátkým záznamem ze sedmidenní izraelsko-egyptské války a Uvolnění zachycuje násilné vystěhování Izraelců z osad v Gaze jako ústupek zachování míru a zmírnění napětí. Nádherně si tu zahrála hlavní roli Julie Binochetová.  Zvláště válečný Kippur byl drtivý, kdy skupinka vojáků vleče svého kamaráda v hromadách bláta a kolem jen tak bezcílně jezdí sem a tam tanky… (Hodnocení: Kippur – 3,5 hvězdičky, Kedma – 3 hvězdičky, Uvolnění ( 5 hvězdiček za moderní filmovou řeč a krásnou Julii).

Nakonec filmové školy přijel také osobně polský režisér a herec Jerzy Stuhr, aby završil ucelenou retrospektivu své filmové tvorby. Já jsem z celkové nabídky jeho filmů na letošní LFŠ zhlédl jen Seznam cizoložnic (Polsko, 1995) a nejnovější Průvod (Polsko, 2007). Oba snímky jsou mravními moralitami v duchu děl Zanussiho nebo Kieslowského. V Seznamu cizoložnic jde o setkání  dvou odlišných kultur. Společný večer spolu tráví dva intelektuálové,  humanisté – jeden z komunistického Polska (Stuhr) a druhý z kapitalistického Švédska. Můžeme s nimi absolvovat existenciální procházku nočním Krakovem. Nejnovějším Stuhrovým počinem - ovšem bez jeho herecké účasti - je film Průvod. Spolu s autorem se v něm můžeme zamýšlet nad tím, co vede lidi k tomu, aby zradili ostatní i sebe. Stuhr se tímto filmem nejen snaží vyrovnat s minulostí, ale jde také  o hledání místa ve společnosti pro mladou generaci, která se  přes samozřejmé chyby snaží žít čestně. (Hodnocení 3,5 hvězdičky z 5 každému filmu).

Do zbytku našeho filmového programu se pak ještě vešel „gotický“ filmový příběh Divoký lov krále Stacha ( režie: Valerij Rubinčik, SSSR, 1979), který je adaptací pochmurného románu Bělorusa Vladimira Korotkeviče. Snímek, v mládí mnou již viděný, byl trochu poznamenán technikou – zdálo se, jakoby občas promítač spletl cívky. Jedná se příběh se svébytnou temnou atmosférou plnou básnických filmových obrazů a zádumčivé hudby. Démonický král Stacho a jeho jezdci terorizuji krajinu i chřadnoucí krásnou šlechtičnu. Mladý hrdina rozplétá tyto záhady. Film je poctou literární předloze, která připomíná romány Sira Artura Conana Doyle. (Hodnocení: 3 hvězdičky z 5).

Psal jsem-li o pro mne nejlepším filmu přehlídky, tak musím zmínit i současně ten nejhorší.

Stal se jím maďarský „povídkově“ poskládaný film Autobus přijel ( 2003, pětice mladých maďarských režisérů). Spojnicí příběhů byl autobus a vlastně se jednalo o taková studijní cvičení, kde zřejmě nejlepší byla povídka Boty, což byla nenápadná hříčka s tragikomickou náladou. Vrcholem absurdity ale byla povídka Jana z linky 78, která překvapí naturalističností havárie autobusu, kdy se  mrtvé oběti v nemocnici s otevřenými ranami operně rozezpívají o svých touhách i nečekaně blízké smrti. Dost hrozné… Film snad pomohl mladých autorům, aby se naučili točit na velké plátno. Ale na druhé straně  to možná byla škoda materiálu…

(Hodnocení: 1 hvězdička z 5, za ty Boty…).

A to je všechno. Nasáli jsme letní filmovou atmosféru, potkali několik svých filmových přátel. I Jirka Králík to z povzdálí sledoval a kul železo mezi klubisty ve prospěch svého nového Letního filmového festivalu v Písku, který by měl příští rok zahájit. Náš tým byl pětičlenný a různě jsme se na filmovce střídali. Kolegové by mohli napsat možná o jiných filmech… Já za sebe mohu konstatovat, že letošní Letní filmová škola se vydařila a pokud, jak říkají lidé z Asociace filmových klubů, stačily i peníze, tak jedinou vadou na kráse bylo vykradení asociačního štábu poslední noc před koncem filmovky…

-Milan Kostelník-

Větší komentář jsem nestvořil, tak aspoň hvězdy a pár slov k viděným filmům.... (Jiří Fiala)

Upír Nosferatu - F.W. Murnau *****

Nemohl jsem si nechat ujít vidět tento film na velkém plátně s živým hudebním doprovodem P. Kružíka

Sylvie a fantom - C. Autant-Lara 1/2

Jestliže se ve čtyřicátých letech točili takové filmy, je to pro mne další důvod k radosti, že žiji dnes....

Tisícročná včela - J. Jakubisko *****

Až teď se mi konečně podařilo tento film vidět celý. Vynikající!!!

Krtek - A. Jodorowsky ***

Jsem rád, že jsem to viděl a můžu si odškrtnout. Víckrát již ne.

Démoni - R. Šveda**

Dobrá zpráva - na Slovensku se začaly točit filmy. Špatná zpráva - soudě podle tohoto snímku, nestojí to za moc.

Zákaz vycházení - R. Masharawi **

Jednostranný a velmi neumělý exkurs do izraelsko-palestinských vztahů.

Tvář - I. Bergman ****

Trochu jiný Bergman. Laškování s hororovým žánrem....

Maska Démona - M. Bava ****

Italské horůrky mají své nezaměnitelné kouzlo....

Soukromé - S. Costanzo ****

Zde se s Milanem výrazně neshodnu. Podle mne výborný snímek. Odehrává se v pásmu Gazy, ale mohl by se odehrávat v kterékoli válce.

Divoký lov krále Stacha - V. Rubinčik***1/2

Atmosféra skvělá. Myslím však, že jedna cívka filmu chyběla. Nebo mi něco uniklo.

Seznam cizoložnic - J. Stuhr ****

Poláci točí nádherné lidské filmy. Toto je jeden z nich.

Free Zone - A. Gitai ****

Film, který má spád a nápad. Díky němu jsem absolvoval další Gitaiovy filmy. A byl pak zklamán.

Krávy - J. Medem ****1/2

Medemovy filmy jsou formálně dokonalé. Drží pohromadě od začátku do konce. Přehlídku jeho filmů považuji osobně za vrchol letošní LFŠ.

Zrzavá veverka - J. Medem *****

Napínavé, krásné, zábavné, mysteriózní (viz skvělý videoklip uvnitř filmu...). Kvůli takovým filmům chodím rád do kina!

Země - J. Medem ****1/2

Film jak víno (s příchutí hlíny...)! Ukazující v čem je síla filmu oproti literatuře.

Průvod - J. Stuhr ****

Velmi dobře ukazuje na problémy související s naší totalitní minulostí.

Dovidenia v pekle priatelia - J. Jakubisko ***

Film, který sice není podle Jakubiskových představ, ale vykazuje všechny jeho znaky.... Euforie z nabité svobody v závěru má značně nostalgickou příchuť...

Milenci z polárního kriho - J. Medem ****

Nejrůznější náhody v Medemoových filmech se mohou zdát chvílemi protivné, ale jako stavební prvek filmu fungují znamenitě.

Personál - K. Kieslowski ****

Taková miniatura ze zákulisí divadla. Ukazuje herce, jako obyčejné lidi.

Kedma - A. Gitai **

Proč to režisér natočil zrovna takto nechápu.

Kippur - A. Gitai **1/2

Milanem zmíněná scéna s vytahováním zraněného vojáka z bahna měla sílu. To bylo ale vše.

zpět